PREFERENČNÍ ČÁSTICE (přací částice, optativní částice)
Uzavřená a nepočetná skupina ↗částic, jež zpravidla stojí na začátku věty a které spolukonstituují tzv. přací věty; v nich se pojí s kondicionálem a/nebo indikativem: Kéž by přišel / Kéž přijde; Ať se ti daří. V této funkci jsou synonymní s preferenčními predikátory: Chtěl bych / Přál bych si / Byl bych rád, aby bylo stále tak pěkně.
K základním p.č. v současné češtině se počítají: ať, kéž (Kéž bych tu zkoušku udělal / Kéž tu zkoušku udělám; Kéž bych tu zkoušku byl udělal), kdyby (Kdyby se tak matka uzdravila!; Kdyby se byla matka uzdravila!), (jen) aby (Jen aby ten vlak neměl zpoždění!). Periferní jsou zastaralé bodejť (Bodejť mu to došlo) a nechť/nechať (Nechť se mu uleví), zachované většinou ve ↗frazémech (Bodejť tě husa kopla; Nechť to čert vezme!) n. petrifikované v lidových rčeních, písních apod. (Bodaj by vás, vy mládenci, čerti vzali aj.).
Kromě staré částice ké(ž) (✍Svěrák, 1955) jsou ostatní uvedené výrazy historicky mladší, tj. vznikly ze spřežky slovesa a spojky: nechať z nechaj ať; bodejť z bóh (bůh) daj ať (srov. ✍Kopečný, 1973; ✍Kopečný & Šaur ad., 1980). Také výraz aby (Abych tu zkoušku udělal!) (a jeho funkční varianty jen aby, už aby) je původem spojka, která se vyskytuje v ↗osamostatnělé vedlejší větě: Přál bych si, abych už tu zkoušku udělal → Abych už tu zkoušku udělal! Jak s ohledem na původ výrazů ať, arch. nechť, aby, kdyby, tak zvl. s ohledem na prototypické sepětí těchto výrazů s preklauzální spojkovou pozicí (s možností vytčení v mluveném textu Tu zkoušku abych už konečně udělal! ~ Přál by si, tu zkoušku abych už konečně udělal!), ale i s ohledem na skutečnost, že obdobné vlastnosti i funkce mají zmíněné výrazy i v souvětí, je ✍Nekula (1996), ✍Nekula (1997) považuje za spojky.
P.č. spolu se slovesným modem a intonací vytvářejí natolik výrazné a konvencionalizované ↗komunikační výpovědní formy, že se pro ně ustálil název ↗přací výpověď (optativní, desiderativní). Jejich funkce jsou nicméně mnohotvárnější. Kladným přacím větám se spojkou kdyby, kondicionálem a částicemi tak (jen) // jen (tak) a kladným přacím větám se spojkou ať a indikativem s různými částicemi funkčně odpovídají negativní věty se spojkou aby, kondicionálem a částicí tak: Kdyby tak (jen) přišel! (přání, aby se realizoval obsah) // Ať už přijde! (přání, podle kontextu též výzva, aby se realizoval obsah), Aby tak nepřišel! (obava, že se obsah nebude realizovat). Viz také ↗částice.
- Havránek, B. & A. Jedlička. Stručná mluvnice česká, 1994.
- Kopečný, F. Etymologický slovník slovanských jazyků. Slova gramatická a zájmena 1, 1973.
- Kopečný, F. & V. Šaur ad. Etymologický slovník slovanských jazyků. Slova gramatická a zájmena 2, 1980.
- Nekula, M. System der Partikeln im Deutschen und Tschechischen, 1996.
- Nekula, M. Text und Kontext am Beispiel der Konjunktionen, 1997.
- PMČ, 1995.
- Sbg, 1980.
- SČ, 1998, 487–489.
- SSČ, 1994.
- SSJČ, 1989.
- Svěrák, F. Ký, kéž, kýžený. NŘ 39, 1955, 86–90.
- ZČSk, 1962.
- Viz také Částice.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PREFERENČNÍ ČÁSTICE (poslední přístup: 12. 10. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka