PREFERENČNÍ ČÁSTICE  (přací částice, optativní částice)

Základní

Uzavřená a nepočetná skupina ↗částic, jež zpravidla stojí na začátku věty a které spolukonstituují tzv. přací věty; v nich se pojí s kondicionálem a/nebo indikativem: Kéž by přišel / Kéž přijde; se ti daří. V této funkci jsou synonymní s preferenčními predikátory: Chtěl bych / Přál bych si / Byl bych rád, aby bylo stále tak pěkně.

K základním p.č. v současné češtině se počítají: , kéž (Kéž bych tu zkoušku udělal / Kéž tu zkoušku udělám; Kéž bych tu zkoušku byl udělal), kdyby (Kdyby se tak matka uzdravila!; Kdyby se byla matka uzdravila!), (jen) aby (Jen aby ten vlak neměl zpoždění!). Periferní jsou zastaralé bodejť (Bodejť mu to došlo) a nechť/nechať (Nechť se mu uleví), zachované většinou ve ↗frazémech (Bodejť tě husa kopla; Nechť to čert vezme!) n. petrifikované v lidových rčeních, písních apod. (Bodaj by vás, vy mládenci, čerti vzali aj.).

Kromě staré částice ké(ž) (✍Svěrák, 1955) jsou ostatní uvedené výrazy historicky mladší, tj. vznikly ze spřežky slovesa a spojky: nechaťnechaj ať; bodejťbóh (bůh) daj ať (srov. ✍Kopečný, 1973; ✍Kopečný & Šaur ad., 1980). Také výraz aby (Abych tu zkoušku udělal!) (a jeho funkční varianty jen aby, už aby) je původem spojka, která se vyskytuje v ↗osamostatnělé vedlejší větě: Přál bych si, abych už tu zkoušku udělalAbych už tu zkoušku udělal! Jak s ohledem na původ výrazů , arch. nechť, aby, kdyby, tak zvl. s ohledem na prototypické sepětí těchto výrazů s preklauzální spojkovou pozicí (s možností vytčení v mluveném textu Tu zkoušku abych už konečně udělal! ~ Přál by si, tu zkoušku abych už konečně udělal!), ale i s ohledem na skutečnost, že obdobné vlastnosti i funkce mají zmíněné výrazy i v souvětí, je ✍Nekula (1996), ✍Nekula (1997) považuje za spojky.

P.č. spolu se slovesným modem a intonací vytvářejí natolik výrazné a konvencionalizované ↗komunikační výpovědní formy, že se pro ně ustálil název ↗přací výpověď (optativní, desiderativní). Jejich funkce jsou nicméně mnohotvárnější. Kladným přacím větám se spojkou kdyby, kondicionálem a částicemi tak (jen) // jen (tak) a kladným přacím větám se spojkou a indikativem s různými částicemi funkčně odpovídají negativní věty se spojkou aby, kondicionálem a částicí tak: Kdyby tak (jen) přišel! (přání, aby se realizoval obsah) // Ať už přijde! (přání, podle kontextu též výzva, aby se realizoval obsah), Aby tak nepřišel! (obava, že se obsah nebude realizovat). Viz také ↗částice.

Rozšiřující
Literatura
  • Havránek, B. & A. Jedlička. Stručná mluvnice česká, 1994.
  • Kopečný, F. Etymologický slovník slovanských jazyků. Slova gramatická a zájmena 1, 1973.
  • Kopečný, F. & V. Šaur ad. Etymologický slovník slovanských jazyků. Slova gramatická a zájmena 2, 1980.
  • Nekula, M. System der Partikeln im Deutschen und Tschechischen, 1996.
  • Nekula, M. Text und Kontext am Beispiel der Konjunktionen, 1997.
  • PMČ, 1995.
  • Sbg, 1980.
  • , 1998, 487–489.
  • SSČ, 1994.
  • SSJČ, 1989.
  • Svěrák, F. Ký, kéž, kýžený. 39, 1955, 86–90.
  • ZČSk, 1962.
  • Viz také Částice.
Citace
Miroslav Grepl, Marek Nekula (2017): PREFERENČNÍ ČÁSTICE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PREFERENČNÍ ČÁSTICE (poslední přístup: 9. 8. 2020)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka