POHYBLIVÉ E

Základní

V tradiční fonologii samohláska e střídající se s ø, a to v kořenu/kmenu zvl. při flexi a derivaci n. na konci některých souhláskou e končících předložek n. předpon; typický příklad v nč.: pes‑ × ps‑a, ve‑psal × v‑pis. Viz ↗alternace vokálů s nulou.

Rozšiřující

Pohyblivé e vzniklo: (1) vokalizací sudého/silného jeru (↗jery), tzv. jerové e; (2) analogicky podle typu (1) k usnadnění výslovnosti, tzv. vsuvné e.

(1) V různých tvarech téhož slova n. v různých odvozeninách od téhož slovního základu se s Ø střídá e jerové: např. nom. +21 > den (mezi d a n v pozici sudé/silné se jer regulérně vokalizuje), ale gen. +1ne > dne (týž jer v pozici liché/slabé zanikl bez náhrady); tak vzniklo vývojem jerů střídání eØ typu den ~ dne, podobně nom. +šь32cь1, gen. +šь21ca > švec, ševce; +svatь1ba, svatь2b‑inъ1 > svatba, svatební.

(2) Ne vždy je však střídání eØ přímým výsledkem vývoje jerů. Jako typ usnadňující výslovnost se objevuje per analogiam e vsuvné bez pův. hláskosl. oprávnění: např v gen. pl. desek nepochází e mezi s a k z jeru, uvedený tvar vznikl z gen. pl. +2skъ1, který se zprvu regulérně vyvinul v desk a dodatečně získal mezi s a k pohyblivé e vsuvné; podobně nom. sg. bitva, gen. pl. bitev < +bitvъ (v č. s e podle typu kostka : kostek, kde je e etymologicky náležitě ze sudého/silného ‑ь‑: +kostь21; viz ↗anaptyxe); nom. sg. +česnъ21 > česnek s regulérní střídnicí e za silný/sudý ъ, ale gen. sg. +česnъ1ku by při zachování jerového pravidla měl znít česnku, ale analogií k nom. sg. je česneku (ve stč. a ve vč. nář. česenku).

(3) Vznik tzv. vokalizovaných podob předložek a předpon: některé předložky a předpony byly na konci psl. období zakončeny na ‑ъvъ(‑), kъ(‑), sъ(‑) (pův. na -n+vъn, +kъn, +sъn), nadъ(‑), +perdъ(‑) (> před(‑)), podъ(‑); byla‑li v slabice následující za nimi jiná samohláska než jer, zanikl v nich jer v liché/slabé pozici bez náhrady, např. v bouři < + buŕi, k tobě+ tobě, podložit+podъložiti atd. Byl‑li v následující slabice jer lichý/slabý, vokalizoval se jer v předložce/předponě jakožto sudý/silný v e, např. ve dne < +2 1ne, ke mně < +2 1, podepsat < +podъ21sati. Tak vznikly dubletní podoby předložek/předpon v(‑) / ve(‑), s(‑) / se(‑), k(‑) / ke(‑), pod(‑) / pode(‑), nad(‑) / nade(‑), před(‑) / přede(‑). Podoby s ‑e se v souhl. skupinách šířily i do těch pozic, kde jejich -e nevzniklo regulérní vokalizací sudého/silného jeru, ale kde stojí: (a) jakoby na místě jeru lichého/slabého, např. +kъ krali > stč. k králi, ale nč. ke králi; +vъ srědǫ > stč. v středu, ale nč. ve středu; +sъzobati > stč. szobati/zzobati, ale nč. sezobat; sъstǫpiti > stč. sstúpiti/zstúpiti, ale nč. sestoupit; někde je dodnes kolísání, např. v staroslověnštině // ve staroslověnštině; (b) na místě, kde etymologický jer vůbec nebyl; na souhlásku byly původně zakončeny předložky/předpony (jь)(z‑), vъz‑, +orz‑ (> roz‑), bez(‑), ot(‑), ob(‑) (pokud nezískaly sekundární ‑ъ analogií podle podъ atd.); je tedy v každém případě regulérní změnit (< +jьz‑měn‑), rozdělit (< +orz‑děl‑), vzpínat se (< +vъz‑pin‑), bez tmy (< +bez tьmy), od věže (< +ot věže), obložit (< +ob‑lož‑) atd., ale pro usnadnění výslovnosti je s e nejerovým např. zesměšnit (< +jьz‑směš‑), obeplout (< +ob‑plu‑) atd., když jinde by event. mohlo jít i o vokalizaci onoho sekundárního analogického jeru, např. beze všeho (< +bez vьśego n. +bezъ vьśego?), stč. ote / nč. ode mne (< +ot mьne n. +otъ mьne?) atd.

Literatura
  • Gebauer, J. Historická mluvnice jazyka českého. Hláskosloví, 1894, 154–187.
  • Hujer, O. Praslovanské vъz‑ a jьz‑ v češtině. SF 7, 1922, 23–31.
  • Komárek, M. Historická mluvnice česká 1. Hláskosloví, 1958, 130–132.
  • Mann, S. E. Czech Historical Grammar, 1977, 54–55.
  • Smetánka, E. Staročeské tvary předložky z. ČMF 3, 1913, 323–326.
  • Trávníček, F. Gebauerova Příruční mluvnice jazyka českého pro učitele a studium soukromé, 1930.
  • Vintr, J. Das Tschechische. Hauptzüge seiner Sprachstruktur in Gegenwart und Geschichte, 2001, 190.
  • Viz též Jery, Pračeština, Praslovanština, Slovanské jazyky.
Citace
Radoslav Večerka (2017): POHYBLIVÉ E. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/POHYBLIVÉ E (poslední přístup: 17. 10. 2018)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka