V tradiční jazykovědě (ve fonologii a morfologii) termín pro vsouvání/vkládání etymologicky nepůvodní hlásky do skupiny souhlásek. Jako anaptycké samohlásky (n. též svarabhaktické samohlásky) se označují většinou sekundární samohlásky, pro č. zpravidla e (viz ↗pohyblivé e), např. oheň < psl. ⁺ognь, píseň < psl. ⁺pěsnь, obeplout (< psl. ⁺ob‑). Vsouvání/vkládání sekundárních souhlásek do souhláskových skupin se většinou nazývá ↗epenteze.