OBJEKTOVĚ POSESIVNÍ ADJEKTIVUM  (typ chlupatý)

Základní

O.p.a. jsou derivována ze jmen, která fungují jako „objekt posesivity“. Význam o.p.a. lze tedy parafrázovat jako ‘mající N’; např. chlup‑at‑ý ‘mající chlupy’, tuč‑n‑ý ‘mající tuk’ atd. Vztah mezi jménem, z něhož jsou o.p.a. derivována, a jménem, které modifikují, je tak vztahem mezi částí (základové jméno) a celkem (modifikované jméno); např. písčitá půda je ‘půda, jejíž částí je písek’.

O.p.a. se derivují t‑ovými (nápad‑it‑ý, pysk‑at‑ý), v‑ovými (krv‑av‑ý, blát‑iv‑ý) a n‑ovými sufixy (cen‑n‑ý, kostk‑ov‑an‑ý). Tyto sufixy přitom derivují i jiné typy adj. než o.p.a.; např. podobnostní adj. (dlan‑it‑ý = ‘podobající se tvarem dlani’) n. nespecifikovaná relační adj. (mléč‑n‑ý = ‘vztahující se k mléku’).

T‑ový sufix má dva alomorfy: ‑at (bažin‑at‑ý) a ‑it (skvrn‑it‑ý), v jejichž distribuci lze vysledovat následující tendence.

(i) Alomorf ‑it‑ derivuje převážně z látkových jmen, např. písč‑it‑ý, kamen‑it‑ý, mas‑it‑ý, bahn‑it‑ý, dřev‑it‑ý; srov. ale o.p.a. jako skvrn‑it‑ý, hrot‑it‑ý n. vrásč‑it‑ý, která mají sufix ‑it‑, ale nejsou derivována z látkových jmen. Jsou‑li o.p.a. z látkových jmen derivována alomorfem ‑at‑, pak mezi ním a jménem vždy intervenuje jiný adj. sufix, a to buď ‑n‑ (vod‑n‑at‑ý, píseč‑n‑at‑ý, olej‑n‑at‑ý, trav‑n‑at‑ý, šťav‑n‑at‑ý, sliz‑n‑at‑ý, cuker‑n‑at‑ý), n. ‑ov‑ (vod‑ov‑at‑ý, jed‑ov‑at‑ý, loj‑ov‑at‑ý, led‑ov‑at‑ý). Tento kontrast mezi chováním obou alomorfů v kontextu látkových jmen je dobře vidět na dubletách jako dřev‑it‑ý / dřev‑n‑at‑ý, písč‑it‑ý / píseč‑n‑at‑ý n. drn‑it‑ý / drn‑ov‑at‑ý.

(ii) Oba alomorfy mohou být spojeny buď přímo se jmenným základem (prsN‑at‑ý, masN‑it‑ý), n. s jiným adj. sufixem. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco před ‑at‑ mohou být adj. sufixy ‑ov‑ a ‑n‑ (viz výše bod 1), ‑it‑ se kombinuje pouze se sufixem ‑ov‑ (kopcN‑ovA‑it‑ý, pórN‑ovA‑it‑ý, sukN‑ovA‑it‑ý); o.p.a. typu *‑n‑it‑ý neexistují.

T‑ovými sufixy se vedle o.p.a. derivují i adjektiva vyjadřující podobnost (mezi základovým jménem a jménem, které je modifikováno). Jestliže jsou o.p.a. a podobnostní adj. derivována různými t‑ovými alomorfy, pak o.p.a. je vždy derivováno alomorfem ‑at‑ a podobnostní adj. má strukturu ‑ov‑it; srov. např. brýl‑at‑ý (brýlatý člověk = ‘člověk mající brýle’) a brýl‑ov‑it‑ý (brýlovitý přívěšek = ‘přívěšek podobající se tvarem brýlím’), dále třeba křídl‑at‑ýkřídl‑ov‑it‑ý, jehlič‑n‑at‑ýjehlic‑ov‑it‑ý, hvězd‑n‑at‑ý a hvězd‑ov‑it‑ý, laloč‑n‑at‑ýlalok‑ov‑it‑ý atd. Často jsou ale o.p.a. a podobnostní adj. formálně identická; srov. např. peckovité ovoce = ‘ovoce mající pecku’ (o.p.a.) × peckovitá pečeť = ‘pečeť podobající se tvarem pecce’ (podobnostní adj.), a dále např. mechovitá louka × mechovitá hmota, dřevnatá drť × dřevnatý kedluben atd.

V‑ový sufix má rovněž dva alomorfy, podobné jako t‑ový sufix: ‑av‑ (krv‑av‑ý, kučer‑av‑ý) a ‑iv‑ (vášn‑iv‑ý, plesn‑iv‑ý); jejich distribuci ale nelze popsat žádným pravidlem, objevují se i dubletní formy typu červ‑av‑ý / čer‑iv‑ý n. rez‑av‑ý / rz‑iv‑ý. A o.p.a. derivovaná v‑ovými sufixy navíc tvoří dublety i s adj. derivovanými sufixy t‑ovými; např. rz‑iv‑ý / rez‑at‑ý, děr‑av‑ý / dír‑at‑ý, krv‑av‑ý / krev‑n‑at‑ý, blát‑iv‑ý / blát‑it‑ý.

N‑ový sufix má vedle alomorfu ‑n‑ (půvab‑n‑ý, stin‑n‑ý, tuč‑n‑ý) ještě vokalizovaný alomorf ‑an‑, který se vždy kombinuje s adj. sufixem ‑ov‑; srov. např. tečk‑ov‑an‑ý, květ‑ov‑an‑ý, pruh‑ov‑an‑ý, kostk‑ov‑an‑ý atd. O.p.a. se sufixem ‑an‑ mají často dublety s ‑at‑, např. puntík‑ov‑an‑ý / puntík‑ov‑at‑ý, proužk‑ov‑an‑ý / proužk‑ov‑at‑ý.

O.p.a. mají často povahu ↗kompozit, tzn. obsahují ve své struktuře dva kořeny; např. velkokvětý, černovlasý, dobromyslný, mnohovrstevnatý. Tato adj. jsou derivována ze syntaktických frází, kde je základové jméno modifikováno buď adj. (dobromyslný: [[dobro‑mysl]‑n]), n. kvantifikátorem (čtyřrozměrný: [[čtyř‑rozměr]‑n]). O.p.a., jejichž základové jméno je modifikováno, velmi často postrádají adj. sufixy, kterými jsou derivovány jejich nemodifikované protějšky; srov. např. vlas‑at‑ýkrátkovlas‑ý, noh‑at‑ýčtyřnoh‑ý, hrot‑it‑ývícehrot‑ý. Pendant k těmto o.p.a. tvoří adj. derivovaná z předložkových frází, která naopak vyjadřují absenci toho, co označuje základové jméno; např. bezkrevný: [[bez‑krev]‑n] = ‘nemající krev’ a dále třeba bezolovnatý, bezbičíkatý n. bezostyšný. Pro ně je rovněž typické, že postrádají adj. sufixy, jimž jsou jinak derivovány jejich nemodifikované protějšky; srov. např. mas‑it‑ýbez‑mas‑ý, dřev‑it‑ýbez‑dřev‑ý, vlas‑at‑ýbez‑vlas‑ý atd.

Rozšiřující
Literatura
  • 1, 1986, 370–378.
  • PMČ, 1995, 170.
Citace
Markéta Ziková (2017): OBJEKTOVĚ POSESIVNÍ ADJEKTIVUM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/OBJEKTOVĚ POSESIVNÍ ADJEKTIVUM (poslední přístup: 20. 6. 2019)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka