NÁZVY VÝSLEDKU DĚJE

Základní

Pojmenování substancí, které vznikají jako důsledek dovršeného děje, jsou to tedy jména výsledku děje. Podle ↗OTS se derivují převážně od dok. sloves, a to ↗mutací. Tvoří se ↗sufixy ek(0), k(a) s variantami ‑vek(‑0), ‑tek(‑0), ‑vk(‑a), kde t / v jsou konekty / epentetické konsonanty uzavírající otevřený kořen základového slovesa (výklenek, úlomek, odchylka, navážka, zbytek, odlitek, příspěvek, výšivka), ec(0) (podstavec) s variantami ‑nec(‑0), ‑tec(‑0), ‑lec(‑0), přičemž někdy lze uvažovat o motivaci tvarem příčestí/dějového jména a o významu objektu děje, apelativa (lívanec, kopanec, mazanec, propletenec, dělenec, mocněnec), ale též propria, v jejichž motivaci hraje roli, jakým procesem vznikl prostor, na němž byla osada založena: Žatec, Zhořelec, Pohořelec, in(a) (hoblina) s variantami ‑nin(‑a), ‑tin(‑a), ‑lin(‑a), u nichž lze uvažovat o motivaci tvarem deverbálního adjektiva (sloučenina, zřícenina, zlomenina, krytina, ojetina, sjetina, rostlina, trhlina, puklina, omrzlina). N.v.d. tvořené koncovkou/sufixem (‑0) / (a) / (e) (důkaz, ohyb, hráz, spása, zhouba, příze) s variantami ‑j(‑0), ‑t(‑0), ‑v(0), ‑ch(‑0), ‑j(‑e), kde j / t / v / ch jsou konekty / epentetické konsonanty uzavírající otevřený kořen základového slovesa (boj, závěj, sešit, šev, krov, úspěch, naděje), tvoří okrajovou skupinu. Vztah k základovému slovesu odhalujeme někdy až na základě etymologie (např. hnůj jako výsledek procesu hnití).

V roli n.v.d. se podle kontextu vyskytují i ↗názvy dějů: Stavba je dnes chloubou města; Toto vyšívání nese stopy cizího vlivu. Viz také ↗verbální substantivum, ↗dějové substantivum. Přejatá jména jsou obvykle tvořena sufixem át (kastrát).

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013, 143–150.
  • Buzássyová, K. Sémantická štruktúra slovenských deverbatív, 1974.
  • ČŘJ, 1996, 109.
  • 1, 1986, 257–260.
  • MSoČ 1, 2010, 84–85, 93–99.
  • Osolsobě, K. Morfologie českého slovesa a tvoření deverbativ jako problém strojové analýzy češtiny, 2011.
  • PMČ, 1995, 146–147.
  • Šlosar, D. Vývoj deverbálních substantiv s konkrétním významem v češtině. SPFFBU A 30, 1982, 131–142.
  • Šmilauer, V. Novočeské tvoření slov, 1971, 47–48, 74–76.
  • TSČ 2, 1967, 266–280.
Citace
Zdenka Rusínová (2017): NÁZVY VÝSLEDKU DĚJE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/NÁZVY VÝSLEDKU DĚJE (poslední přístup: 12. 10. 2024)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka