MORFÉMOVÝ ŠEV  (morfematický šev)

Základní

Nachází se na místě styku (hranici) dvou ↗morfémů. Může tak vzniknout buď hlásková alternace (zeď > zedník, Praha > pražský), n. stojí-li vedle sebe dva stejné n. blízké fonémy, může docházet k hláskové fúzi, při níž je některý z fonémů tvořících příslušné morfy redukován, a to splynutím hlásek (ve výslovnosti: Francouz > francouzský, n. i v písmu: Rus > russký > ruský), zjednodušením souhláskových skupin (češský > český, obvléci > obléci), n. v kombinaci s hláskovými alternacemi překrýváním hlásek slovotvorného základu a slovotvorného formantu (kameníkský > kamenický). Na m.š. pak vzniká tzv. ↗morfémový uzel. Teoreticky pociťuje mluvčí existenci původního morfému, který ovšem nemá příslušnou realizaci. Jedná se o jev typický pro flexivní jaz. (zvl. sl.); na jeho základě vznikají nové ↗morfy (alomorfy). Viz též ↗sufix, ↗perintegrace.

Rozšiřující
Literatura
  • Čermák, F. Jazyk a jazykověda, 2011.
  • Slavíčková, E. Metoda morfémové analýzy založená na aplikaci teorie pravděpodobnosti. SaS 23, 1962, 94–104.
  • Slavíčková, E. Některé problémy morfémové analýzy češtiny. SaS 28, 1967, 7–17.
  • Slavíčková, E. Retrográdní morfematický slovník češtiny, 1975.
  • TSČ, 1962, 138–140.
Citace
Klára Osolsobě (2017): MORFÉMOVÝ ŠEV. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/MORFÉMOVÝ ŠEV (poslední přístup: 22. 10. 2020)

Další pojmy:

gramatika morfologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka