LOKUCE

Základní

Spolu s ↗ilokucí a ↗perlokucí základní složka tzv. ↗mluvního aktu, který je východiskem výkladu jazykové interakce z pohledu ↗teorie mluvních aktů. Lokuční akt znamená pronesení smysluplné výpovědi, tj. takové, která je foneticky i gramaticky nedefektní a má význam a potenciální referenci. Lokuční akt sám je podle ✍Austina (1962) komplexem složeným ze simultánně realizovaného aktu fonetického (produkce artikulované řeči), fatického (artikulovaná řeč představuje gramaticky nedefektní výpověď určitého jazyka a jakožto taková je pronesena) a rhetického (výpověď obsahuje referenčně užitý výraz/výrazy, k nimž je vztažen predikát). Provedení lokučního aktu je tedy pronesení věty, jíž byl přiřazen kontextově určený význam. (U ✍Searla, 1969, se první dva z uvedených aktů shrnují do aktu výpovědního a rhetický akt se označuje jako akt propoziční.) Ilokučním aktem je výpovědi přiřazena určitá „síla“, jíž je smysl vyplývající z (komunikačního) záměru mluvčího, a tento záměr se realizuje právě prostřednictvím pronesení určité výpovědi. V komunikaci lokuční akt v izolované podobě neexistuje, l. je podle Austina (i Searla) složkou ilokuce.

Rozšiřující
Literatura
  • Auer, P. Jazyková interakce, 2014.
  • Austin, J. L. How To Do Things with Words, 1962 (č. překlad Jak udělat něco slovy, 2000).
  • Récanati, F. Meaning and Force, 1987.
  • Searle, J. R. Speech Acts: An Essay in the Philosophy of Language, 1969.
  • Searle, J. R. Austin on Locutionary and Illocutionary Acts, 1968 (reprint in Berlin, I. & L. W. Forguson ad., Essays on J. L. Austin, 1973, 141–159).
Citace
Milada Hirschová (2017): LOKUCE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/LOKUCE (poslední přístup: 13. 8. 2020)

Další pojmy:

pragmatika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka