V ↗transformační generativní gramatice v období ↗teorie řízení a vázání abstraktní ↗prázdná kategorie (koindexovaná, foneticky nerealizovaná kopie) podobná anaforickému zájmenu, která zůstává na místě elementu přemístěného pomocí transformace; značí se t.

Typický příklad:

V (1) reprezentuje s. 1-t_i původní (hloubkovou/bázovou) pozici tázacího zájmena co_i, tj. pozici, která je spojována s interpretací objektu slovesa říkat a se strukturním akuz., který uděluje sloveso říkat, tj. pozici sestry/komplementu slovesa říkat. Druhá s. 2-t_i je teoreticky nutná kvůli ↗řízení s. 1-t_i, k překonání bariéry projekce CP oddělující vedlejší větu od slovesa věty řídící. Překonání této subjacentní hranice je v č. nestandardní. Při cyklickém posunu vznikl z individuálního elementu koindexovaný řetězec [co_i, 2-t_i, 1-t_i]. Zájmeno co_i je hlava řetězce, s. 2-t_i je prostřední s. (intermediate) a s. l-t_i je ocas řetězce; viz také ↗řetěz. Řetězec tedy umožňuje interpretaci struktury bez samostatné reference k ↗hloubkové struktuře, protože ta, stejně jako celý průběh derivace, je zaznamenána na S-struktuře pomocí s.

Zavedení s. umožnilo odsunout interpretaci struktur do pozdní fáze derivace a přispělo tak k ukončení neproduktivní fáze generativní sémantiky 60.–70. let (viz ↗transformační generativní gramatika). Existence s. je podmíněna požadavkem jejich interpretovatelnosti. S. musejí být licencovány na základě principu ↗prázdných kategorií, a to zpravidla některou variantou ↗řízení n. ↗vázání, podle toho, o jaký druh transformace (viz ↗posunu α) se jedná; viz ✍Lasnik & Saito (1984) n. ✍Fox (1999). V soudobém ↗minimalismu je stopa nahrazena foneticky nulovou kopií (copy) posunutého elementu a řízení/licencování stop nahradily podmínky, za kterých kopii foneticky lze nerealizovat.