JMÉNO NOSITELE OKOLNOSTNÍHO PŘÍZNAKU

Základní

V rámci ↗OTS je jejich vznik vyložitelný ↗mutací a odvozují se ze spojení předložkových pádů se substantivem; též označovány jako názvy nositele okolnostního příznaku. Jde o odvozování prefixálně-sufixální, n. prefixálně-konverzní (viz ↗derivace). Jinde je interpretováno jako cirkumfixace (viz MSoČ 1, 2010:101; AGSČ, 2013:137). Kromě prefixálně-konverzního tvoření ‑0 / ‑a / ‑o (protijed, předpokoj, zásoba, zájmeno) se objevují prefixálně-sufixální (cirkumfixové) derivace na ‑í (nádvoří, záhrobí, přízemí), ‑ek (náhubek, přístřešek, zátylek, podbradek), méně často na (n)ík (nárameník, náčelník), ‑k(‑a) (podkolenka, bezručka). Spoluformantem je více méně pravidelné dloužení vokálu v předložkách/prefixech na‑/ná‑ (náměstí, náledí, nákolenice), za‑/zá‑ (závětří, zákoutí, ale zahraničí), při‑/pří‑ (přísálí, přídeští, příručka), u‑/ú‑ (území, úskalí) a podobně i vy‑/vý‑, kdy nejde o předložku, ale o prefix, zřejmě od slovesa, tedy např. výsluní (‘místo vystavené slunci’). Nepravidelné jsou alternace v předložkách/prefixech s vokálem o (např. u po‑podle/podél n. pro‑ z (u)prostřed), tedy po‑/pů‑ (pobřeží, povodí, poříčí, Polabí, půnebí), pro‑/prů‑ (prostředí, průčelí).

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013, 92–94, 137.
  • 1, 1986, 311–316.
  • MSoČ 1, 2010, 81–85, 93–99.
  • PMČ, 1995, 154–155.
  • Rusínová, Z. Tvoření slov v současné češtině, 1978, 19.
  • Šmilauer, V. Novočeské tvoření slov, 1971, 51–52.
  • Viz také Jméno okolnosti.
Citace
Zdenka Rusínová, Klára Osolsobě (2017): JMÉNO NOSITELE OKOLNOSTNÍHO PŘÍZNAKU. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/JMÉNO NOSITELE OKOLNOSTNÍHO PŘÍZNAKU (poslední přístup: 10. 8. 2020)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka