JAŤ

Základní

Primárně název litery v ↗hlaholici a ѣ v ↗cyrilici. Přeneseně (a v tomto terminologizovaném významu už běžně) název příslušného psl. (pak i pč.stč.) fonému, pro jehož záznam se dnes užívá litery ě a jehož pův. fónická hodnota byla asi ['ä] n. [ea].

Rozšiřující

J. vzniklo v ↗praslovanštině jako nový, předtím neexistující specifický foném, a to (1) z +ē (viz ↗vokalická kvantita), např. +dětę ‘dítě’ < ie. +dhē‑ (< ie. +dheH1) ‘sát, kojit’ (srov. lot. dê‑t, lat. fē‑lāretv. aj.), +běžati < ie. +bhēg‑ ‘utíkat’ (srov. lit. bēgtitv.); (2) z tautosylabického +oi̯/+ai̯ (viz ↗monoftongizace), např. psl. +cěna ‘cena, hodnota’ < ie. +ku̯oi̯nā ‘pokuta’ (srov. lit. káina ‘cena’, lat. poena ‘trest, výkupné’ aj.); dat. sg. ženě < +‑ai̯ (srov. lat. koncovku ‑aen. ř. ‑ā/‑ē s „iota subscriptum“); (3) při ↗nářečním štěpení praslovanštiny ze staršího epův. skupinách +tert, +telt, kde se na jsl.č.‑slk. teritoriu +e po ↗metatezi likvid prodloužilo v +trēt, +tlēt a poté přešlo v ě: trět, tlět; např. nář. pozdněpsl. (tj. jsl.č.‑slk.) +brěgъ < +bergъ ‘břeh’ < ie. +bherǵh‑ ‘vyvýšenina, tyčit se’, +mlěko < +melk‑o ‘mléko’ (a to pravděpodobně od ie. +melǵ‑ ‘dojit’); (4) ssl. v koncovkách gen.sg., nom.‑akuz. pl. ja‑kmenů a akuz.pl.mask. jo‑kmenů, jako tzv. jať třetí ‑ě proti jsl.ę (viz ↗nosovky) (hláskoslovně ne zcela jasné), např. ssl. dušě × jsl. dušę, ssl. mǫžě × jsl. mǫžę.

Do jiných sl.jaz. než do č. přešlo j. (a) většinou v e (resp. jeho užší varianty), např. slk. dedo, sneh < psl. +děd‑, +sněgъ, dieťa < psl. +dětę jako v stč. (viz níže), hl. dźěd, dl. źěd, hl. sněh, dl. sněg, r. ded, sneg, sln. dèd, snȇg, telȏ < psl. +tělo, mk. dedo, sneg, telo, srb./ch. e („ekavsky“) n. (i)je („jekavsky“), viz ↗slovanské jazyky, dȅd/djȅd, snȇg/snȉjeg (v p., br.b. se e střídá s a, viz (b)); (b) v [’a], a to v p. před tvrdými dentálami (d, t, n, z, s, r, ł), jinak v [’e], např. biały ‘bílý’ × bielić ‘bílit’ (< psl. +běl‑), ciało ‘tělo’ × w ciele (< psl. +těl‑), v br. v nepřízvučné poloze (spolu se starým e) jako tzv., jakání“, jinak v [’e], např. pl. lja|sý × sg. les, dzja|líc’ (< psl. +děliti), v b. pod přízvukem před nepalatálními konsonanty n. před slabikou s nepředními vokály, jinak v [e], např. djadó, bjal [b’al] ‘bílý’ (jmenný tvar adj.) × béli (složený tvar téhož adj.), sg. |tjálo ‘tělo’ × pl. te|lá; (c) v i v ukr., např. did, snih, a v „ikavských“ nář., např. snȋg, tȋlo.

Na českém území se frekvence j. zprvu zvětšila, když vzniklo též za pč. ä (< ę), ’a/ja v „přehláskovaných pozicích“ (viz ↗přehlásky samohlásek, ↗pračeština), např. psl. +desętь > pč. +desäť > stč. desět, psl. + zajęcь > pč. +zajǟc > stč. zajiec, psl. + čaša > pč. +čǟšä > stč. čiešě. Přitom j. krátké zůstalo v stč. zprvu jako ě, za dlouhé bylo ie (toto i slk.).

Stč. ě kteréhokoli původu přešlo v e, např. desět > deset, cěsta > cesta; toto [e] se však dosud píše grafémem ě (α) po d, t, n označujících konsonanty, které jsou jím změkčeny, takže grafika pak je , tě, ně = [ďe], [ťe], [ńe], např. dělat, tělo, někdo; (β) po b, p, v, kde grafika je , , = [bje], [pje], [vje], např. běžet, pěna, vědět, a po m, kde grafika je = [mňe]. Stč. ie přešlo v í, např. dietě > dítě, zajiec > zajíc, čiešě > číše.

Literatura
  • Bláha, O. (ed.) Miroslav Komárek: Dějiny českého jazyka, 2012.
  • Holzer, G. Zur Rekonstruktion urslavischer Lautungen. In Rusek, J. & W. Boryś (eds.), Prasłowiańszczyna i jej rozpad, 1998, 57–72.
  • Holzer, G. Zur Lautgeschichte des baltisch-slavischen Areals. WSJ 47, 2001, 33–50.
  • Holzer, G. Urslavische Phonologie. WSJ 49, 2003, 23–40.
  • Mareš, F. V. Diachronische Phonologie des Ur- und Frühslavischen, 1999.
  • Samilov, M. The Phoneme Jať in Slavic, 1964.
  • Viz též Raná stará čeština, Nářeční štěpení praslovanštiny, Pračeština, Praslovanština, Slovanské jazyky.
Citace
Radoslav Večerka (2017): JAŤ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/JAŤ (poslední přístup: 23. 5. 2018)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka