INTERPOZICE

Základní

Vložení relativně samostatného, zpravidla rozměrného syntaktického útvaru mezi dvě skupiny (↗složky), které jsou v bezprostředním syntaktickém vztahu. Nejčastěji se mluví o i. vět vedlejších do vět hlavních (resp. řídících) v souvětí. Např. v souvětí Chladno s teplotami, které se pohybují pod bodem mrazu, může relativně působit na kardiaky je věta atributivní interponována (vložena) dovnitř věty hlavní. V případě, že při i. vedlejší věty do věty hlavní ukončuje hlavní větu pouze jediné slovo, „sirotek“, vzniká struktura stylisticky příznaková, zvl. Náš tenista nemohl dlouho najít proti Argentinci, který je jedním z nejlepších světových antukových hráčů, zbraň; Tatínek hodil z okna míč Pavlovi, který si hrál cele odpoledne na dvorku s kamarády, prudce. Míra akceptability klesá, je‑li „sirotek“ člen nikoli valenční, a tedy očekávaný, nýbrž fakultativní adjunkt: Náš tenista nemohl dlouho najít proti Argentinci, který je jedním z nejlepších světových antukových hráčů, zbraň × Náš tenista nemohl najít zbraň proti Argentinci, který je jedním z nejlepších světových antukových hráčů, dlouho. Rekurzivní i. vede k tomu, že struktura je sice gramaticky správná, ale více n. méně nesrozumitelná; srov. Obecní úřad každému občanovi, který toho tuláka, jenž onu sochu, která sloup, jenž na mostě, který vede přes cestu, stojí, zdobila, povalil, udá, vyplatí 50 korun; viz ↗rekurzivita.

Viz též ↗slovosled, ↗aktuální členění větné, ↗funkční perspektiva větná, ↗antepozice, ↗cirkumpozice, ↗postpozice.

Rozšiřující
Literatura
  • 3, 1987.
  • PMČ, 1996.
  • Sbg, 1980.
  • , 1998.
Citace
Ludmila Uhlířová (2017): INTERPOZICE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/INTERPOZICE (poslední přístup: 9. 8. 2020)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka