ANTEPOZICE

Základní

Relativní poloha větné složky vlevo od složky jiné; např. ve větě Na kopci stojí gotický hrad je adj. gotický anteponováno před subst. hrad; adj. gotický předchází před tímto subst. bezprostředně, je vůči němu v kontaktní a.; VF (verbum finitum) stojí je anteponováno před NS (nominální skupinu) gotický hrad; mezi VF a subst. hrad stojí adj. gotický, a.VF vůči subst. hrad je distantní. Vedle a. se užívá taky termínu prepozice, který je ovšem dvojznačný; v druhém významu označuje podmnožinu slov kategorie ↗adpozicí a je synonymní s termínem ↗předložka.

Opakem a. je postpozice, tedy relativní poloha větné složky vpravo od složky jiné; např. v nominální skupině prohlídka hradu je subst. hrad postponováno za subst. prohlídka. Podobně v souvětí Řekl, že přijde za hodinu je věta hlavní anteponována (preponována) před větou vedlejší, naopak věta vedlejší je za větou hlavní postponována. Také termín postpozice je dvojznačný; v druhém významu označuje podmnožinu slov kategorie ↗adpozicí, které stojí za svým komplementem (č. je nemá): něm. des Vaters wegen; viz ↗předložka.

Viz též ↗slovosled, ↗interpozice, ↗cirkumpozice.

Rozšiřující
Literatura
  • 3, 1987.
  • MSČ, 1951.
  • NS, 1969.
  • PMČ, 1996.
  • Sbg, 1980.
  • , 1998.
  • Sgk, 1986.
Citace
Ludmila Uhlířová (2017): ANTEPOZICE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ANTEPOZICE (poslední přístup: 12. 10. 2024)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka