INTERNACIONALIZACE

Základní

1. Z hlediska spis.jaz. obecná, univerzální tendence, obecný, univerzální proces, který je ve větší či menší míře charakteristický pro všechny spis.jaz.; při přístupu k jaz. z hlediska funkčního je i. všeobecně charakterizována jako „tendence ke společnému mezinárodnímu vyjadřování“, jako „snaha o užívání prostředků mezinárodních“ (✍Havránek, 1969:69–70), při přístupu z hlediska (vývojové) dynamiky jako tendence, která „vede k sbližování, k určité unifikaci spisovných jazyků, ke vzniku společných mezijazykových rysů jazyků jednoho kulturního okruhu nebo dvou či více stýkajících se kulturních okruhů“ (✍Gutschmidt, 1999:9).

2. Proces, v němž se přirozený, etnický, národní jazyk stává jazykem mezinárodního styku (✍Kořenský, 2003; podobně již dříve ✍Havránek, 1969).

I. je tradičně vázána na spis.jaz., nověji se o i. hovoří ve vztahu k národním a etnickým jazykům. I. má své kořeny a příčiny společenské: v i. se projevují a/nebo ji podmiňují a intenzifikují civilizační jevy, technický pokrok, kulturní vlivy apod., v současné době zejména politické dění na mezinárodní úrovni (např. integrační evropské procesy), globální procesy ekonomické, finanční, nové informační technologie, nová komunikační média (internetová komunikace) aj. I. se projevuje ve všech jaz. rovinách včetně oblasti grafické a výslovnostní (např. posiluje se jí tendence k analytickým konstrukcím, k nominálnímu vyjadřování). Nejvýrazněji se i. projevuje ve slovní zásobě a v rovině slovotvorby. ✍Jedlička (1974) charakterizuje i. slovní zásoby současné č. jako zvýšení podílu slov cizího původu (přejatých) v současné slovní zásobě, využívání cizích formantů při tvoření nových slov, tvoření slov n. pojmenování podle cizího vzoru a pod cizím vlivem, zvyšování frekvence přejatých slov v úzu (odborném, publicistickém, zčásti i běžně mluveném) a s tím spojené procesy stylové, jmenovitě stylové neutralizace. (Ve slovní zásobě se tedy i. neváže jen na přejímání lexikálních ↗internacionalismů, popř. tvoření ↗kalků, zejména frazémových.)

K projevům i. v rovině slovotvorby se v č. (a i ostatních sl.jaz.) řadí např. intenzivní užívání internacionálních slovotvorných prostředků při tvoření slov jak se základy cizího původu, tak s domácími, např. anti‑ (antimonopolní, antipodnikatelský), post‑ (postsocialistický, postobrozenecký), ‑ista (snowboardista, klausista), ‑ismus (ekologismus, havlismus), ‑izace (bulvarizace, temelínizace), využívání a formování ↗prefixoidů, např. eko‑ (ekofarma, ekodům), euro‑ (euroskeptik, europoslanec), tele‑ (telenovela), mini‑ (minianketa, minišortky), super‑ (superbakterie, superobchod)) a ↗sufixoidů (‑logie (ufologie, švejkologie), ‑manie/‑mánie (agentomanie, cestománie), ‑holik (jablkoholik), ‑gate (judrgate, Ištvangate), zvýšený podíl prefixace a skládání při tvoření nových slov, formování nových nominačních modelů (e‑banka, e‑kniha, e‑kavárna).

I. vyvolává v jaz. systému i v komunikačním plánu protikladnou tendenci k nacionalizaci. Napětí mezi tendencí k i. a tendencí k využívání vlastních zdrojů se projevuje mj. v konkurenci slovotvorných typů s internacionálními a domácími formanty (např. ‑ita a ‑ost: popularita – populárnost).

I. jako univerzální tendence se nachází ve vzájemných vztazích nejen s nacionalizací, ale rovněž s intelektualizací (viz např. ✍Cuřín & Novotný, 1974:14–15; ✍Buzássyová, 1989), ↗terminologizací a ↗determinologizací a také s obecnými tendencemi typologickými.

Rozšiřující
Literatura
  • Akulenko, V. V. Voprosy internacionalizacii slovarnogo sostava jazyka, 1972.
  • Bosák, J. (ed.) Internacionalizácia v súčasnych slovanských jazykoch: za a proti, 1999.
  • Buzássyová, K. Tendencia k internacionalizácii. In Horecký, J. & K. Buzássyová ad., Dynamika slovnej zásoby súčasnej slovenčiny, 1989, 272–273.
  • Buzássyová, K. Slovenčina jako stredoeurópsky jazyk (Na okraj protikladu domáce/cudzie). Sociolinguistica slovaca 3, 1997, 69–78.
  • Buzássyová, K. Tendencia k internacionalizácii (s ohľadom na funkčnú diferenciáciu internacionalizácie v rozličných sférách komunikácie). In Ohnheiser, I. (ed.), Słowotwórstwo/Nominacja. Komparacja współczesnych języków słowiańskich 1, 2003, 49–58.
  • Buzássyová, K. Vzťah internacionálnych a domácich slov v premenách času. 61, 2010, 113–130.
  • Cuřín, F. & J. Novotný. Vývojové tendence současné spisovné češtiny a kultura jazyka, 1974.
  • Gutschmidt, K. Obščije tendencii i specifičeskije formy ich realizacii v sovremennych slavjanskich jazykach. 49, 1998, 15–26.
  • Gutschmidt, K. Tendencija internacionalizacii v sovremennych slavjanskich literaturnych jazykach – otraženija poverchnostnyje i glubinnyje. In Bosák, J. (ed.), Internacionalizácia v súčasnych slovanských jazykoch: za a proti, 1999, 9–17.
  • Havránek, B. Teorie spisovného jazyka. 52, 1969, 65–77.
  • Jedlička, A. Spisovný jazyk v současné komunikaci, 1974.
  • Kořenský, J. Internacionalizace současných slovanských jazyků – možnost nebo nutnost? 54, 2003, 7–11.
  • Mistrík, J. a kol. Encyklopédia jazykovedy, 1993, 195.
  • Tichá, Z. & A. Rangelova. (eds.) Internacionalizmy v nové slovní zásobě. Sborník příspěvků z konference. Praha, 16.–18. června 2003, 2003.
  • Waszakowa, K. Przejawy internacjonalizacji w słowotwórstwie współczesnej polszczyzny, 2005.
Citace
Olga Martincová (2017): INTERNACIONALIZACE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/INTERNACIONALIZACE (poslední přístup: 5. 12. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka