IMPLIKATIVNÍ SLOVESO

Základní

Počínaje ✍Karttunenem (1971) sloveso vyvolávající závěr pravdivosti n. nepravdivosti jeho komplementové věty v závislosti na polaritě maticové věty. Název i.s. (implicatives) získala tato slovesa právě z této vlastnosti: (neformálně řečeno) jestliže z kladné n. záporné věty obsahující verbální komplex [V1 V2] vyplývá (entails „∴“) odpovídající kladná n. záporná věta obsahující V2, pak V1 je i.p.: Klasickým příkladem i.s. je sloveso dokázat: Z (1) vyplývá (1a) a z (2) vyplývá (2a)

(1)

Petr dokázal vyřešit ten problém

∴ (1a) Petr vyřešil ten problém

(2)

Petr nedokázal vyřešit ten problém

∴ (2a) Petr nevyřešil ten problém

Rozlišují se pozitivní i.s. a negativní i.s. Pozitivní i.s.: z [i.s. V2] vyplývá [V2] a z [neg i.s. V2] vyplývá [neg V2] (např. dokázat, podařit se …); negativní i.s.: z [i.s. V2] vyplývá [neg V2] a z [neg i.s. V2] vyplývá [V2] (např. zapomenout).

Kartunnen dále rozlišuje jednosměrná i.s. (one‑way implicatives) a dvojsměrná i.s. (two‑way implicatives). Dvojsměrná i.s. poskytují ∴ v pozitivním i negativním kontextu, jednosměrná i.s. jen v jednom z obou kontextů. Typickým reprezentantem dvojsměrných i.s. je pozitivní i.s. dokázat (viz (1) a (2)), typickým reprezentantem jednosměrných i.s. je negativní i.s. rozpakovat se: Petr se nerozpakoval podepsat (∴ Petr podepsal) × Petr se rozpakoval podepsat (∴ Ø). Kartunnen pozoruje, že Petr se rozpakoval podepsat dává k dispozici ↗sugerovaný závěr, založený na perfektivizaci jednosměrných i.s.i.s. dvousměrná, tedy že ∴ Petr nepodepsal.

Vztah mezi (1) a (1a) připomíná vztah mezi větami obsahujícími ↗faktové sloveso (3) a (3a), ale vztah mezi (2) a (2a) u vět s faktovým slovesem (4) a (4a) není:

(3)

Petr litoval, že Pavel přišel pozdě

∴ (3a) Pavel přišel pozdě

(4)

Petr nelitoval, že Pavel přišel pozdě

∴ (4a) Pavel přišel pozdě

Zatímco faktová slovesa ukazují konstantnost svého komplementu vůči negaci (srov. (4) a (4a)), a byly tedy v 70. letech obecně známým kandidátem pro to, že spouštějí ↗presupozici pravdivosti jejich komplementu, i.s. tuto vlastnost, pokládanou za nutnou pro sémantickou presupozici, nemají (viz (2) a (2a)); viz ↗presupozice.

Typickou syntaktickou vlastností i.s. je to, že jejich komplement je vyjádřen infinitivní frází (na rozdíl od faktových sloves, která mají komplement vyjádřený vedlejší větou). Věta Petr zapomněl zavřít okno obsahuje negativní i.s., zatímco věta Petr zapomněl, že maminka má narozeniny obsahuje faktové sloveso. Srov.: Petr zapomněl zavřít oknoPetr nezavřel okno; Petr nezapomněl zavřít oknoPetr zavřel okno × Petr zapomněl, že maminka má v pondělí narozeninyMaminka má v pondělí narozeniny; Petr nezapomněl, že maminka má v pondělí narozeninyMaminka má v pondělí narozeniny.

I.s. mají tyto syntaktické vlastnosti: (a) komplement je vyjádřitelný jen infinitivní frází, nikoli finitní větou; (b) časové adverbiále modifikuje verbální komplex [i.s. Vinf] a vyplývá z toho, že modifikuje i Vinf: Petr včera dokázal vyřešit ten problém (∴ Petr včera vyřešil ten problém); *Petr včera dokázal zítra vyřešit ten problém × Petr včera slíbil vyřešit ten problém (ne ∴: Petr včera slíbil ten problém); Petr včera slíbil zítra vyřešit ten problém; (c) i.s. i Vinf mají přístup k vidu, ale verbální komplex [i.s. Vinf] typicky vyjadřuje jeden vid, a to vid Vinf: Petr dokázal plavat hodinu / *za hodinu mezi otužilci (∴ Petr plaval hodinu / *za hodinu) / Petr dokázal přeplavat Vltavu za hodinu / *hodinu (∴ Petr přeplaval Vltavu za hodinu / *hodinu; Petrovi se dařilo plavat hodinu / *za hodinu mezi otužilci (∴ Petr plaval hodinu / *za hodinu mezi otužilci / Petrovi se dařilo přeplavat Vltavu *hodinu / za hodinu (∴ Petr přeplaval Vltavu *hodinu / za hodinu); (d) i.s. i Vinf mají přístup k negaci, ale verbální komplex [i.s. Vinf] vyjadřuje jednou větou negaci: Petr nedokázal odpovídat na otázky × Petr dokázal neodpovídat na otázky, (e) nominativní n. dativní argument i vyrozumívaný, ale nevyjádřitelný subjekt Vinf je referenčně identický, typicky s rysem životnost: Petr dokázal Petr plavat hodinu, ‘Petrovi se dařilo Petr plavat hodinu’, (f) přímý předmět Vinf může být u i.s. s dativním argumentem (v idiolektu mnohých Čechů) vyjádřen v pozici jejich nominativního subjektu: Podařilo se mu zaplatit útratu kartou – Útrata se mu podařila zaplatit kartou. Tyto vlastnosti jsou typické vlastnosti monoklauzálních struktur, tj. komplement i.s. není infinitivní věta (jako je např. Petri slíbil [ei vyřešit ten problém] (e = foneticky prázdný subjekt)), nýbrž struktury menší než věta, pravděpodobně verbální skupina. Struktury ukazující efekty monoklauzality (a)–(f) a další jsou ve vlivných analýzách generativní gramatiky analyzovány jako ↗restrukturace, pro č. viz např. ✍Dotlačil (2004). O těsné blízkosti i.s. a V2 svědčí pořadí funkčních sloves ukazujících podobné syntaktické vlastnosti jako i.s., ve „funkčním trsu“ obsahujícím i.s., modální sloveso a fázové sloveso: Petrovi se mohlo začít dařit řešit ten problém.

č. funkčně orientované lingvistice se i.s. typicky asociují více než s jejich sémantikou a syntaxí s pozorováním, že spouštějí ↗presupozice, a to jiné presupozice než presupozici faktovou. Např. slovesa typu dokázat presuponují, že subjekt se snažil dosáhnout děje n. stavu komplementové věty a že jeho dosažení bylo obtížné, tedy (1) i (1a) presuponují (i) „Petr se snažil vyřešit ten problém“, (ii) „pro Petra bylo obtížné vyřešit ten problém“. Slovesa typu zapomnět, vyhnout se zase presuponují, že subjekt měl povinnost uskutečnit děj n. stav komplementové věty. Slovesa typu odvážit se, troufnout si presuponují, že byla nějaká překážka, která subjektu v uskutečnění děje n. stavu komplementové věty bránila. Status presupozic obecně i presupozic spouštěných i.s. byl a je předmětem diskusí. Původní ideu, že jde o presupozice sémantické / konvenční implikatury, nahradily slabší ↗inference, např. ↗konverzační implikatury / ↗pragmatické presupozice; argumentace pro to viz ↗presupozice.

Rozšiřující
Literatura
  • Dotlačil, J. The Syntax of Infinitives in Czech. Mag. práce, Univ. Tromsø, 2004.
  • Hirschová, M. Pragmatika v češtině, 2006, 87–90.
  • Karttunen, L. Implicative Verbs. Lg 47, 1971, 340–358.
  • Karttunen, L. Simple and Phrasal Implicatives. In Proceedings of SEM: The First Joint Conference on Lexical and Computational Semantics, 2012, 124–131.
  • Poldauf, I. Factive, Implicative, Evaluative Predicates. PhilPrag 15, 1972, 65–92.
Citace
Petr Karlík (2017): IMPLIKATIVNÍ SLOVESO. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/IMPLIKATIVNÍ SLOVESO (poslední stažení: 18. 10. 2017)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka