HONORIFIKAČNÍ TOPONYMUM  (oslavné toponymum, památkové toponymum)

Základní

Vlastní jméno zeměpisné dané na počest osoby, skupiny osob, organizace, hnutí nebo významné události; nejvýraznějšími reprezentanty h.t. jsou ↗urbanonyma: náměstí E. Beneše, ulice Československých legií, Obětí nacismu, třída 17. listopadu (viz ↗ toponymum).

Vymezení h.t. v odborné literatuře není jednoznačné. V úzkém pojetí jsou k nim řazena pouze toponyma motivovaná prokazatelnými ideologickými či politickými důvody, např. jmény státníků a významných osobností, názvy organizací n. hnutí, daty historických událostí: urbanonyma náměstí T. G. Masaryka, ulice Boženy Němcové, třída Jugoslávských partyzánů, náměstí OSN, třída 28. října, ↗oikonyma Gottwaldov, Havlíčkův Brod. Širší pojetí k nim řadí např. také detoponymické názvy typu Argentinská, Mongolská, Moskevská, Obce Ležáky, Polská (✍David, 2011a:22). Je však třeba rozlišovat mezi pojmenováním ulic skutečně vedoucích daným směrem, např. Jablonecká, Pražská, Zhořelecká, a názvy typu Humpolecká, Košická, Londýnská n. Voroněžská (Liberec).

V širokém pojetí lze za honorifikaci považovat i případy, kdy je objekt nazván po svém skutečném vlastníkovi, objeviteli, vynálezci, tvůrci, n. jako výraz úcty či jiného vztahu, např. z marketingových důvodů, aniž by v pozadí byl přítomen politický motiv, např. vila Tugendhat, Divadlo Bolka Polívky, koncern Baťa, a. s., Zemanova cukrárna a kavárna Brno, a. s., Halleyova kometa, Baffinův ostrov, samopal Kalašnikov, jednotka výkonu Watt, Pythagorova věta, planeta Venuše, parník Brno, kostel sv. Jana Nepomuckého, pizzerie Venezia, hotel Santini.

Z hlediska modelové teorie toponym (↗modelová klasifikace vlastních jmen místních) se jedná o vztah nepravé posesivity – „ztráta poukazu na skutečné přivlastnění objektu“ (ÚOO, 1999:49).

H.t. nepředstavuje specifikum jedné země, epochy dějin n. politického systému, srov. např. ↗oikonyma Franklin, Lafayette, Washington v USA a Gorkij (dnes Nižnij Novgorod), Kaliningrad (pův. Königsberg), Leningrad (dnes Sankt Peterburg) v bývalém Sovětském svazu, urbanonyma motivovaná jmény politiků v Chicagu, např. Lincoln Avenue, Pershing Road, Roosevelt Road, ↗anoikonyma Barentsovo moře, Mount McKinley, Viktoriiny vodopády. Používání honorifikačních geografických jmen a s nimi spojené přejmenování však představují zdroj národnostních a politických konfliktů (✍Hájek, 2002; ✍Eller & Hackl ad., 2008; viz ↗politická onomastika).

Pronikání h.t. do č. toponymie je spojeno s rozvojem moderního politického života, např. pojmenování Karlova ulice (pův. Jezuitská), Václavské náměstí (pův. Koňský trh) a Karlovo náměstí (pův. Dobytčí trh) v Praze v revolučním roce 1848. V urbanonymii se však h.t. plně uplatňují až od konce 19. stol. (rozvoj politického stranictví, potřeba nových pojmenování) a zejména ve 20. stol. V ↗oikonymii se začínají h.t. výrazněji objevovat od 18. stol., např. Františkovy Lázně, Josefov, Juliánov, Klánovice, Terezín (✍OČSMJ, 1960; ✍David, 2011b), zejména ale po 2. světové válce. Na rozdíl od ostatních zemí bývalého sovětského bloku se h.t.č. oikonymii vyskytují pouze minimálně, např. Gottwaldov, Havířov, Havlíčkův Brod, Havlíčkova Borová, Švermov, což je dáno nejen vysokou úrovní č. názvoslovné kultury, zapojením odborníků-toponomastiků do schvalovacího procesu, ale i existencí zákonů (zák. č. 266/1920 Sb., zák. č. 267/1920 Sb., zák. č. 36/1960 Sb. a zák. č. 128/2000 Sb.). Téměř vůbec se h.t. neuplatňují v anoikonymii (viz ↗anoikonymum), jejíž objekty, s výjimkou významných krajinných dominant, např. hory, jezera, nesplňují požadavek reprezentativnosti, např. Stalinův štít (dnes Gerlachovský štít), Máchovo jezero. Naopak vysoký výskyt h.t. zaznamenáváme v urbanonymii (↗urbanonymum), a to již od konce 19. stol., s vrcholem v období 40.–50. let 20. stol.

V komunikaci se h.t. vyznačují řadou specifik: (a) referenční nejednoznačností k pojmenovanému objektu, např. opakování modelu toponymie městských center – Masarykovo náměstí, 28. října, v období před rokem 1990 např. Gottwaldovo náměstí, 7. listopadu; v bývalém Sovětském svazu bylo v roce 1979 toponymum Leninskoje zastoupeno 45×, Lenino 29×, Leninskij 23×, Leninabad 10× a Leninsk 9× (✍Pospelov, 1993:12–15; ✍Murray, 2000:166); (b) nestabilitou a častým nahrazováním (podle „politické objednávky“), srov. např. proměny názvu dnešního brněnského náměstí Svobody ve 20. stol.: Kaiser Franz-Josef-Platz > náměstí Svobody > Adolf-Hitler-Platz > Freiheitsplatz > Viktoria-Platz > náměstí Svobody, (c) vytvářením ahistorického kontextu: Karel Havlíček studoval v Havlíčkově Brodě (pův. Německý Brod), bitva u Stalingradu (dnes Volgograd). Pro h.t. je typické využívání parasystémových, často archaických, neběžných n. nedomácích názvotvorných (↗názvotvorba) prostředků, např. návrhy pro město Havířov (1955): Bezručov, Budovany, Průkopníkovo, Šešublu, Uhlibaňsk, Uhlohrad, Uhlokopy, Uhloruby (✍David, 2011b).

H.t. jsou považována za jeden z nejnápadnějších projevů ideologického vytváření prostoru tzv. státní/politické krajiny a prostředek ovládání paměti krajiny (environmentální přístup, viz ✍Hájek, 2002; ✍Hájek, 2008; historický přístup, viz ✍Semotanová, 2011; ✍Hlavačka, 2012); jsou předmětem studia politické onomastiky (viz ↗politická onomastika (✍Nicolaisen, 1990; ✍Lubaś, 1994)).

Rozšiřující
Literatura
  • Blanár, V. Teória vlastního mena, 1996, 150–155.
  • Buczyński, M. Pamiątkowe nazwy miejscowe w językach słowiańskich, 1997.
  • Čáslavka, I. & P. Hýčová ad. Změněná cizí vlastní geografická jména, 1986.
  • David, J. Klasifikace honorifikačních toponym. SaS 72, 2011a, 13–27.
  • David, J. Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice. Kapitoly z moderní české toponymie, 2011b.
  • Eller, N. & S. Hackl ad. (eds.) Namen und ihr Konfliktpotential im europäischen Kontext, 2008.
  • Hájek, P. Obecné dějiny intolerance – jazykové osvojování prostoru a jeho význam. In Hájek, P. (ed.), Krajina zevnitř, 2002, 14–24.
  • Hájek, P. Jde pevně kupředu naše zem. Krajina českých zemí v období socialismu 1948–1989, 2008.
  • Hlavačka, M. „Die Namen mit den Erfordernissen der Zeit in Einklang bringen“. Der Wandel der Toponyme in den böhmischen Ländern nach 1945. Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder 52, 2012, 303–338.
  • Lietz, G. Zum Umgang mit dem nationalsozialistischen Ortsnamen-Erbe in der SBZ/DDR, 2005.
  • Lubaś, W. Polityczna onomastika. In Krošláková, E. (ed.), Jazyková a mimojazyková stránka vlastných mien, 1994, 24–28.
  • Murray, J. Politics and Place-Names. Changing Names in the Late Soviet Period, 2000.
  • Nekula, M. Hus – Husova, Žižka – Žižkov… Toponyma a ideologie. In Čornejová, M. & P. Kosek (eds.), Jazyk a jeho proměny, 2008, 178–194.
  • Nicolaisen, W. F. H. Placenames and Politics. Names 38, 1990, 193–207.
  • OČSMJ, 1960, 319–334.
  • Odaloš, P. & M. Majtán. (eds.) Urbanonymá v kontexte histórie a súčasnosti, 1996.
  • Pospelov, J. M. Imena gorodov: včera i segodňa (19171992), 1993.
  • Sänger, J. Heldenkult und Heimatliebe. Straßen- und Ehrennamen im offiziellen Gedächtnis der DDR, 2006.
  • Semotanová, E. Zeměpisné názvosloví českých zemí jako odraz krajinotvorných a dějinných procesů. ČČH 109, 2011, 518–556.
  • TSO, 1973, 213.
  • ÚOO, 1999, 49.
  • ÚT, 1963, 169–175.
Citace
Jaroslav David (2017): HONORIFIKAČNÍ TOPONYMUM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/HONORIFIKAČNÍ TOPONYMUM (poslední přístup: 20. 6. 2019)

Další pojmy:

onomastika lexikologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka