HOMONYMIE

Základní

Případ ↗víceznačnosti/polyfunkčnosti izolované jazykové, především slovní formy, který se (na rozdíl od ↗polysémie) nezakládá na významové a genetické souvislosti, např. puk ‘hrana na oděvu’, puk ‘hokejový kotouč’, puk ‘pupen’. Slovo s prvním významem pochází z něm., s druhým významem z angl., slovo s třetím významem je domácí, související s pukat.

Homonymní mohou být morfologické prostředky, a to morfémy tvaroslovné (např. koncovka ‑ygen.sg.subst. vzoru žena, v akuz.pl.subst. vzoru pán, v instr.pl. vzoru město; homomorfie v rámci gramatického paradigmatu je označována jako ↗synkretismus) i slovotvorné (např. sufix -dl(‑o) v názvech prostředků činnosti a v názvech míst), h. se může projevit též v rovině syntaktické (srov. např. různé možnosti interpretace předložkové skupiny na kolotoči ve větě Fotil kamarádku na kolotoči – ta má hodnotu pravda, jestliže 1. ‘na kolotoči byl fotograf’, 2. ‘na kolotoči byla kamarádka’, 3. ‘na kolotoči byl fotograf i kamarádka’). Většinou se však o h.homonymech hovoří v souvislosti s lexikem (přestože lexikální h. je v jaz. spíše okrajovou záležitostí), příp. s izolovanými slovními formami.

Lexikální homonyma mohou vznikat: (a) hláskovým vývojem domácích slov (objetí od objet i od obejmout); (b) užitím homonymních stavebních prvků (travička ‘malá, drobná tráva’ a ‘žena, která usmrcuje jedem’); (c) tvarovým připodobněním slova ke slovu formálně blízkému (hřmění ‘zvukový doprovod bouřky’ a nář. ‘rmen’; druhý případ vznikl připodobněním motivačně zatemnělého nář. pojmenování rmenu řměník k běžnějšímu slovu); (d) tvarovou shodou přejatého slova se slovem domácím (role ‘pole’ a ‘herecká úloha’; ve druhém významu bylo slovo přejato z fr. přes něm.); (e) tvarovou shodou slov přejatých z různých jaz. (servis ‘jídelní soubor’, ‘podání’ a ‘opravářská služba’; první přejímka je z fr. přes angl., druhá z fr., třetí z angl., původ všech je v lat.). Příčiny vzniku h. se mohou různě kombinovat. Za lexikální homonyma se někdy považují i jednotky vzniklé rozpadem polysémie, tj. postupným zatemněním významové souvislosti mezi jednotlivými lexiemi polysémního lexému (např. lexémy prát ‘bít, mlátit’ a prát ‘zbavovat špíny vodou (typicky oblečení)ʼ spolu kdysi významově těsně souvisely, protože prádlo se čistilo tak, že se do něho u vody tlouklo dřevěnou plácačkou; změnou mimojazykové reality byla však souvislost mezi nimi setřena a ze synchronního pohledu je už lze považovat za homonyma.

Podle rozsahu formálních shod lze lexikální homonyma dělit na úplná a částečná. Homonyma úplná se shodují v celém paradigmatu (raketa ‘létací zařízení’ a raketa ‘pálka’); zpravidla však ne v derivačních možnostech. Homonyma částečná se v některých tvarech paradigmatu liší (los ‘severské zvíře’ a los ‘poukázka loterie’, rozdíly zde způsobuje diference životnosti). Pokud se h. týká pouze jednoho n. několika málo tvarů slov patřících do jednoho n. i více slovních druhů (jez ‘vodní stavba’ a jez imper. od slovesa jísti), nehovoří se už o lexikální h., a to ani částečné, nýbrž zpravidla (nejednotně a neustáleně) o morfologických homonymech // tvarových homonymech. Zejména takováto tvarová homonyma jsou závažným tématem pro počítačové zpracování jaz. (viz ↗víceznačnost, tam i další příklady).

Vedle pravých homonym (shodujících se zvukově i graficky) existují i tzv. homonyma nepravá: (a) homofona, tj. zvukově shodné, ale graficky odlišné jednotky (výškavížka); (b) homografa, tj. graficky shodné, ale zvukově odlišné jednotky (panický související se slovem panikapanický související se slovem panic). Homofona jsou v č. velmi častá, homografa naopak řídká (viz též ↗heteronymie).

Blízká homonymům jsou v některých aspektech paronyma (viz ↗paronymie). Pokusem o zpřesnění klasifikace lexikální víceznačnosti v oblasti poměrně rozsáhlého hraničního pásma mezi h. a ↗polysémií bylo vyčlenění ↗kosémie (typy a příklady viz tam).

Rozšiřující
Literatura
  • Čermák, F. Lexikon a sémantika, 2010.
  • Člex, 1985.
  • Daneš, F. Opyt teoretičeskoj interpretacii grammatičeskoj omonimii. VJa 6, 1964, 3–16.
  • Dolník, J. Lexikológia, 2007.
  • Havlová, E. Homonyma v etymologických slovnících. In Č-US, 1999, 107–116.
  • Horalík, J. O univerbizaci a homonymii z hlediska principu ekonomie. ČSR 12, 1967, 140–143.
  • Ivanová-Šalingová, M. Teória lexikálnej homonymie. SaS 41, 1980, 217–221.
  • Křížková, H. Pojetí neutralizace v morfologii. SaS 26, 1965, 14–23.
  • Martinková, M. O víceznačnosti. In Martinková, M. & O. Uličný (eds.), Dynamika českého lexika a lexikologie. Studie k moderní mluvnici češtiny 4, 2013, 52–77.
  • Osolsobě, K. Homonymie jako jeden z problémů lingvistického využití jazykových korpusů. In Rusinová, E. (ed.), Přednášky a besedy ze XLVIII. běhu LŠSS, 2015, 125–137.
  • Panevová, J. K otázkám homonymie a neutralizace ve stavbě věty. 16, 1981, 85–89.
  • Pauliny, E. K pojmu homonymie. Jazykovedné štúdie 15, 1980, 209–212.
  • Peciar, Š. Vzťah polysémie a homonymie. SaS 41, 1980, 86–92.
  • Petkevič, V. Za češtinu (ne)homonymní, aneb jak odstranit slovnědruhovou a morfologickou homonymii v českých korpusech. In Blatná, R. & V. Petkevič (eds.), Jazyky a jazykověda, 2004, 247–266.
  • PMČ, 1996.
  • Těšitelová, M. O morfologické homonymii v češtině, 1966.
  • Trnka, B. Bemerkungen zur Homonymie. TCLP 4, 1931, 152–153.
  • Trnka, B. O homonymii, její terapii a profylaxi. ČMF 17, 1931, 141–147.
Citace
Zdeňka Hladká (2017): HOMONYMIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/HOMONYMIE (poslední přístup: 24. 7. 2019)

Další pojmy:

lexikologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka