HETERONYMIE

Základní

1. Rodová (pohlavní) protikladnost vyjádřená slovy vytvořenými z různých základů (kohout – slepice; jeden člen dvojice – zpravidla maskulinní – často slouží i jako druhové označení: pespes – fena); lexikální jednotky ve vztahu h. se nazývají heteronyma. H. se týká pojmenování personických (např. mužžena, bratrsestra) i nepersonických (např. jelenlaň, býkkráva).

2. Relace mezi lexémy se stejným grafickým záznamem, ale odlišnou výslovností a významem (označovanými v č. tradici spíš jako homografa než heteronyma), pro č. málo obvyklá, např. panický související se slovem panikapanický související se slovem panic.

3. Relace mezi významově shodnými (podobnými) lexémy patřícími k různým útvarům či vrstvám téhož jaz., především k různým teritoriálním dial. (srov. nář. heteronyma pro botanický rod Myosotis: pomněnkamejdýlko – rybí očkorybičkapánbíčkovy slzičky – andělíčekmodrá rosičkakrupičkapotočník – žabí klapeto aj.). V tomto významu se v dialektologii užívají též termíny tautonymietautonymum (v praxi je však nejběžnějším označením pro heteronymum/tautonymum nářeční ekvivalent).

Rozšiřující
Literatura
  • Čermák, F. Lexikon a sémantika, 2010.
  • Filipec, J. Synonyma a studium nářeční slovní zásoby. 36, 1953, 97–109.
Citace
Zdeňka Hladká (2017): HETERONYMIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/HETERONYMIE (poslední přístup: 23. 7. 2019)

Další pojmy:

lexikologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka