FRAZEOLOGICKÝ SLOVNÍK

Základní

Speciální typ ↗výkladového slovníku přinášející lexikografický popis ↗frazeologie a idiomatiky daného jaz. Teorií a praxí tvorby f.s. se zabývá ↗frazeografie.

1 Slovník české frazeologie a idiomatiky

Č. frazeologie byla dosud nejkomplexněji zpracována ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky (SČFI, 2009), díle koncepčně a metodologicky konstituujícím novodobou č. frazeografii a reflektovaném jako model f.s. i v rámci některých jinonárodních lexikografií. SČFI (Přirovnání (1983), Výrazy neslovesné (1988), Výrazy slovesné A–P, R–Ž (1994); 2. souborné rozšířené vyd. z r. 2009 navíc Výrazy větné; redakce prvních tří dílů: F. Čermák, J. Hronek, J. Machač, redakce čtvrtého dílu: F. Čermák) popisuje č. frazeologii v relativní úplnosti (vyd. z r. 2009 obsahuje cca 27 000 hesel), zaměřuje se však pouze na synchronní stav, tj. opírá se o materiál z 2. pol. 20. stol. Upřednostňuje výrazy kolokviální, v maximální míře respektuje úzus, nevyhýbá se ani  nespisovnosti. Teoretickým východiskem SČFI je Čermákovo pojetí ↗frazému a idiomu, akcentující vedle ustálenosti anomální sémantickou a/nebo formální povahu komponentů frazeologické jednotky v paradigmatickém n. syntagmatickém smyslu. Řadu výrazů tak SČFI registruje v č. tradici jako frazémy poprvé, např. ustálená spojení synsémantik.

V popisu č. frazeologie slovník směřuje k typologické úplnosti, do níž zahrnuje vedle frazémů kolokačních i výrazy větné (nereflektuje však jednoslovné frazémy lexikální, přestože Čermákova teorie s nimi počítá). V třídění frazémů rezignuje na tradiční názvosloví, na základě strukturní klasifikace dělí kolokační frazémy na neslovesné (nominální a relační) a slovesné, přirovnání vyčleňuje zvlášť; v rovině větné a nadvětné rozlišuje frazémy propoziční monosubjektové, polypropoziční monosubjektové a polypropoziční intersubjektové; viz ↗frazeologie a idiomatika. SČFI je zpracován podle jednotné koncepce a metodiky, každý díl je však v podstatě autonomním f.s. určitého strukturně a funkčně vymezeného typu frazémů/idiomů; provázání zajišťují transformační odkazy.

Systematicky a formalizovaně zpracovaná hesla se v SČFI dělí podle frekvence na plná, redukovaná a odkazová. Plné heslo je standardně strukturováno do deseti složek: (a) ↗lemma a zachycení variantnosti, (b) stylová informace (používající modifikovanou škálu tradičních kvalifikátorů: eliminován je např. vztah ke spisovnosti, reflektována je kolokviálnost, detailně rozpracována je expresivita), (c) gramatická informace (prezentovaná výčtem restrikcí gramatických a textových funkcí frazému), (d) strukturní transformace (propojující frazémy v jednotlivých dílech slovníku), (e) ↗valence, kontext a funkce (inovativně zachycující podmínky a pragmatické aspekty užití frazému), (f) význam, (g) exemplifikace, (h) poznámky (např. etymologie), (ch) synonyma, opozita, příbuzné výrazy a odkaz na sémantický rejstřík, (i) jinojazyčné ekvivalenty (angl., něm., fr., r.). Abecední slovník obsahující lexikografický výklad je v každém dílu propojen s onomaziologicky řazeným rejstříkem.

Specifikem SČFI je mj. zpracování frazémů větných, tj. oblasti, která byla (kromě ↗paremiologie) tradiční frazeografií upozaďována, mj. pro − stále živé − teoretické rozpory v pohledu na samu existenci větného frazému. 4. díl SČFI obsahuje cca 10 tis. hesel s variantami (pouze 1/10 tvoří přísloví). Metodika zpracování udržuje kompatibilitu s předchozími díly SČFI, některé problémy však řeší s ohledem na specifika větných frazémů nově (např. lemmatizaci a postižení variantnosti, popis významu a podmínek užití frazému; novou složkou mikrostruktury je záznam intonace; sémantický rejstřík je vzhledem ke specifické materii prvním pokusem svého druhu vůbec). Lexikografická část je v každém díle SČFI doplněna materiálovou studií F. Čermáka.

2 Vývoj frazeologického slovníku češtiny

Slovníkářská reflexe frazeologie č. má poměrně bohatou tradici (zejména v příslovnictví, dlouho stavěném mimo oblast vlastní frazeologie), většina prací vzniklých do konce 19. stol. má však pouze deskriptivní charakter a uchovala si jen historickou hodnotu. K materiálově kvalitnějším patří např. sbírka přísloví M. Červenky uvedená v Gramatice české Jana Blahoslava pod názvem Přísloví česká (1571), Komenského Moudrost starých Čechů (1631) a později práce obrozenecké: Dobrovského Českých přísloví sbírka (1804) a především Čelakovského Mudrosloví národu slovanského ve příslovích. Připojena jest sbírka prostonárodních českých pořekadel (1852), soubor, který zahrnutím nevětných pořekadel poprvé spojil příslovnictví s větví frazeologickou (explicitně reflektovanou od 19. stol.); obsahuje však jen seznam frazémů s paralelami z jiných jaz. bez informací o významu a úzu.

Větší rozvoj popisu č. frazeologie nastává až ve 20. stol. Na jeho začátku stojí široce koncipovaná práce V. Flajšhanse Česká přísloví. Sbírka přísloví, průpovědí a pořekadel lidu českého v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, která však zůstala nedokončena. Její publikovaná první část (Přísloví staročeská A–N, O–Ž, 1911, 1913; 2. vyd. 2013) zahrnuje pouze staročeský materiál (zhruba 15 tisíc frazémů různého typu; z toho navzdory názvu jen menšinu přísloví). Obsáhlý, z hlediska teritoriální i časové příslušnosti zaznamenaných výrazů značně pestrý soubor č. frazeologie (cca 20 tisíc hesel) přinesla práce J. Zaorálka Lidová rčení (1947; 2. vyd. 1963), jejímž přínosem je mj. zaměření na frazémy nevětné povahy a pokus o jejich třídění a sémantickou klasifikaci. Poprvé obsahuje minimální informace o významu, nedůsledně uvádí příznaky stylistické, informuje též o pramenu. Praktickému užití slovníku však brání absence rozlišení výrazů živých, zastaralých a mrtvých. Č. frazeologii zaznamenávaly i další specializované práce popularizačně, prakticky i vědecky zaměřené (např. Pokorný, J.: Zakopaný pes, aneb o tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví (1976); Bečka, J. V.: Slovník synonym a frazeologismů (1977); Bittnerová, D. & F. Schindler: Česká přísloví. Soudobý stav konce 20. století (1977)), zčásti ji reflektovaly i jednojazyčné výkladové slovníky, komplexní a systematické zpracování však chybělo. S přípravou díla, které by se pokusilo o relativně úplné synchronní zachycení a popis č. frazeologie, se začalo až ve 2. pol. 20. stol. v souvislosti se vzrůstajícím zájmem (nejen č.) lingvistiky o tuto oblast jaz. Rezultátem byl SČFI, viz výše. Překladové f.s. nejsou v hesle reflektovány.

Rozšiřující
Literatura
  • Čermák, F. Idiomatika, frazeologie a lexikografie. SaS 39, 1978, 40–54.
  • Čermák, F. Frazeografie. In Čermák, F. & R. Blatná (eds.), Manuál lexikografie, 1995, 116–136 (tam další lit.).
  • Čermák, F. Frazeologie a idiomatika. In Pleskalová, J. & M. Krčmová ad. (eds.), Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky, 2007, 243–248.
  • Čermák, F. Frazeologie v českých slovnících, lexikografie a lexikon. In Čmejrková, S. & J. Hoffmannová ad. (eds.), Čeština v pohledu synchronním a diachronním. Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český, 2012, 377–382.
  • Čermák, F. & J. Hronek. Heslo frazeologického slovníku a systémové souvislosti. AUC-Philologica 4–5, SlavPrag 25, 1982, 231–237.
  • Hladká, Z. Slovník české frazeologie a idiomatiky (rec.). SaS 56, 1995, 285–291.
  • Hladká, Z. Lexikografie. In Pleskalová, J. & M. Krčmová ad. (eds.), Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky, 2007, 164–198.
  • Hladká, Z. František Čermák a kolektiv: Slovník české frazeologie a idiomatiky (rec.). SaS 72, 2011, 130–136.
  • SČFI, 2009.
Citace
Zdeňka Hladká (2017): FRAZEOLOGICKÝ SLOVNÍK. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/FRAZEOLOGICKÝ SLOVNÍK (poslední přístup: 21. 10. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka