EXTERNÍ ARGUMENT

Základní
Rozšiřující

Hierarchicky nejvýše postavený argument, typicky realizovaný jako ↗subjekt; odvození této korelace v ↗G&B (Government and Binding // teorie řízení a vázání) pochází z principů jako Uniformity of Theta Assignment Hypothesis (↗UTAH) (✍Baker, 1988:46) a jemu podobných, vyžadujících, aby identické tematické vztahy mezi jednotkami byly reprezentovány identickými strukturálními vztahy mezi těmito jednotkami na úrovni D‑struktury:

Agens > Theme > Cíl/Lokace

Subjekt > Přímý objekt > Nepřímý objekt

Ještě se někdy předpokládá, že tyto tři role existují v párech lišících se životností:

Agent/Kauzátor, Patient/Theme, Experiencer/Goal

Od konce 80. let 20. stol. se prosazuje analýza, podle níž VP je budována dvěma projekcemi: funkční (n. semilexikální) projekcí xP, v pozici jejíhož specifikátoru je zaváděn argument X, a lexikální projekcí VPn. √P, která zavádí selektované argumenty Y. Argument neselektovaný slovesem a generovaný ve specifikátoru hlavy x° vyšší rozšíření projekce VP je v této teorii e.a. (v duchu vlivného ✍Halea & Keysera, 1993; ✍Kratzer(ové), 1996; ✍Marantze, 1997, ad.; tam i argumentace pro oddělení e.a. jako argumentu neselektovaného V, tedy argumentu, který není součástí argumentové struktury V, od argumentů V (styl analýzy G&B argumentovou strukturu chápe jako komplex všech argumentů); viz také ↗argument). Strukturní pozici e.a. v tomto modelu ukazuje strom 1 obsahující jen relevantní projekce (např. není v něm návrh ✍Kratzer(ové), 1996, že hlava zavádějící e.a. má rys [Akuz], který kontroluje strukturní pád nejbližší ↗c‑ovládané DP – technické řešení ↗Burziovy generalizace):

Hlava x° zavádějící v pozici svého specifikátoru e.a. se analyzuje ve vlivných pracích buď jako hlava Voice (u ✍Kratzer(ové), 1996), n. určité typy verbalizujícího v (u ✍Harley(ové), 2009): vextern cause a vdo zavádějí e.a. a vextern cause obsahuje rys [Akuz] pro objekt.

✍Pylkkänen(ová) (2002) a další navrhují ještě bohatší strukturu projekcí: navíc VoiceP nad vP, přičemž hostí rys kauzace, má tedy sémantickou, nikoli syntaktickou roli, a e.a. je zaváděn ve specifikátoru vyšší projekce Voice; srov. strom 2:

Jednou z predikcí, která je od analýzy externího argumentu očekávatelná, je pasivum: v č.n‑/‑t‑ pasivizační sufix musí být nad projekcí, která do struktury zavádí externí argument, což je přímo vidět na kontrastu modř‑i‑ × modr‑a‑: Látka byla modřena × *Látka byla modrána. Viz ↗pasivum.

Protože e.a. může získat interpretaci různých tematických rolí s rysem „iniciátor“, často se předpokládá, že tematická role e.a. je podspecifikovaná; mluví se někdy o effektoru (✍Van Valin & Wilkins, 1996). U nás navrhuje ✍Mrázek (1976), ovšem v teoretickém rámci tradiční gramatiky, analýzu, podle níž by měl e.a. roli efficientu. V zásadě se ovšem často přijímá analýza, podle níž e.a. je buď agens, n. kauzátor (srov. (kromě mnoha jiných) ✍Folli(ová) & Harley(ová), 2005; u nás v rámci valenční teorie blízké ↗DVS ✍Grepl & Karlík, 1983). Např. v pozici e.a. funkční projekce obsahující rys externí kauzace se v č. mohou objevit:

(a) agens, typicky realizovaný DP s rysem [+Hum] n. [+Anim] (1), n. DP s rysem [–Anim], ale mající interpretaci [+Hum], typicky názvy institucí, firem, států, měst, domů aj. (2); (idiomy, např. Usmálo se na mě štěstí, potřebují speciální analýzu):

(1)

Petr otevřel dveře

(2)

Moskva / Billa zdražila alkohol

Město / Vláda rozšíří povodňové zábrany

Třída 7.A jede na výlet

Bílý dům se ohledně Sýrie ještě nerozhodl

Rozdíl mezi institucionálním/teamovým e.a.e.a. humánním/animálním je často vidět v pasivu: Zákon byl schválen parlamentem / v parlamentu × Zákon byl schválen poslanci*v poslancích.

(b) kauzátor, typicky realizovaný DP s rysem [–Anim], označuje neživé objekty vybavené vlastní energií, tj. typicky živly (3) a psychosomatické stavy (4):

(3)

Vítr otevřel dveře

(4)

Bolest Petra probudila

Rozdíl mezi agentem a kauzátorem je jednak v tom, že jako agens může být interpretován e.a. realizovaný DP s rysem [+ANIM] i [–ANIM], zatímco jako kauzátor může být interpretován jen e.a. realizovaný DP s rysem [–ANIM]; agens je tedy podtřída kauzátorů. Rozdíl se projevuje v tom, že agens se neobjevuje jako adjunkt (v č.instr.) v antikauzativních strukturách, zatímco kauzátor ano:

(1a)

*Dveře se otevřely Petrem

(3a)

Dveře se otevřely větrem

(4a)

Petr se probudil bolestí

✍Fillmore (1968) pozoroval, že v pozici, která je analyzována jako e.a., se může objevit taky instrument (5), a ukazuje, že ve větě s agentním subjektem nemůže být vyjádřen instrumentálem kauzátor (3b), (4b), ale instrument ano (5a):

(5)

Klíč otevřel dveře

(3b)

*Petr otevřel dveře větrem

*Pavel probudil Petra bolestí

(5a)

Petr otevřel dveře klíčem

Na řešení problému, jakou tematickou roli instrumenty v pozici e.a. získávají a jak jsou do pozice e.a., typické pro agens a kauzátor, zaváděny, jsou různé názory (srov. přehled u ✍Alexiadou(ové) & Schäfera, 2006). Analýzy přihlížejí zvl. k existenci různých typů instrumentů (mnohdy různě minuciózně diferencovaných, např. v (5) a (6) je nástroj, v (7) stroj, v (8) součást příboru atd., v (9) slovo (a to jsou jen některé případy)), jejichž společnou vlastností je to, že mohou být vyjádřeny ve strukturách s agentním e.a. jako instrumentálový adjunkt:

(6)

Dřevorubec pokácel strom sekerou

(7)

Dělník přemístil panel jeřábem

(8)

Petr snědl pudink lžičkou

(9)

Vědci označili tato slova termínem verba affectuum

V pozici e.a. ovšem mohou být jen ty instrumenty, které mohou být vůči vP interpretované jako součást kauzující události, např. procedurou, jakou vidíme v (6a):

(6a)

Sekera mu rozdrtila palec u nohy = Sekera vypadlá z batohu mu rozdrtila palec u nohy

Srov. taky (9a):

(9a)

Tato slova označuje termín verba affectuum

Z toho, že e.a. je argumentem nikoli V, ale vyšší projekce, dnes většinou vP, dřív VP, je odvoditelný tento rozdíl: instrument v (6') nachází snadnější interpretaci jako argument než instrument v (8'): v (6') se nabízí např. dospět k agentní interpretaci instrumentu prostřednictvím interpretace instrumentu jako kontrastivního fokusu:

(6')

Sekera pokácela strom = Sekera, a ne dřevorubec pokácela strom (= sekera je vynikající nástroj, a/nebo dřevorubec je špatný dělník)

(8')

*Lžička snědla pudink

V pozici e.a. mohou být taky DP označující událost n. její argument, které jsou jako e.a. vP s rysem externí kauzace nutně interpretovány jako kauzující:

(2a)

To, že četl celou noc detektivku,

Petra unavilo

Celonoční četba detektivky

Petra unavila

Detektivka

Petra unavila

Syntaktické chování těchto DP ukazuje na to, že jsou v pozici e.a. co do tematické role agens a kauzátor ambigní. Jednoznačnou interpretaci mají ve strukturách antikauzativních (9a), kde mají čtení jako kauzátor, a ve strukturách pasivních, kde mají přednostní interpretaci agentu:

(10a)

Petr se unavil četbou detektivky / detektivkou = Petr četl detektivku

(10b)

Petr byl unaven četbou detektivky / detektivkou = Někdo jiný četl detektivku / Petr četl detektivku

Specifickou syntaktickou strukturu mají věty typu Zítra budeme malovat, Naši včera zabíjeli ve čtení, kdy subjektová DP není externí argument, nýbrž má interpretaci beneficientu: ‘Někdo bude nám malovat’. Pak přirozeně není k dispozici pasivum.

Literatura
  • Alexiadou, A. & F. Schäfer. Instrument Subjects are Agents or Causers. In Baumer, D. & D. Montero ad. (eds.), Proceedings of the 25th West Coast Conference on Formal Linguistics, 2006, 40–48.
  • Baker, M. C. Incorporation. A Theory of Grammatical Function Changing, 1988.
  • Fillmore, Ch. J. The Case for Case. In Bach, E. & R. T. Harms (eds.), Universals in. Linguistic Theory, 1968, 1–88.
  • Folli, R. & H. Harley. Consuming Results in Italian and English: Flavors of v. In Kempchinsky, P. & S. Slabakova (eds.), Aspectual Inquiries, 2005, 95–120.
  • Folli, R. & H. Harley. Teleology and Animacy in External Arguments. Lga 118, 2008, 190–202.
  • Grepl, M. & P. Karlík. Gramatické prostředky hierarchizace sémantické struktury věty, 1983.
  • Hale, K. & S. J. Keyser. On Argument Structure and the Lexical Expression of Syntactic Relations. In Hale, K. & S. J. Keyser (eds.), TheView from Building 20, 1993, 53–109.
  • Harley, H. The Morphology of Nominalizations and the Syntax of vP. In Rathert, M. & A. Giannadikou (eds.), Quantification, Definiteness and Nominalization, 2009, 320–342.
  • Harley, H. External Arguments and the Mirror Principle: On the Distinctness of Voice and v. Lga 125, 2013, 34–57.
  • Kratzer, A. Severing the External Argument from its Verb. In Rooryck, J. & L. Zaring (eds.), Phrase Structure and the Lexicon, 1996, 109–137.
  • Marantz, A. No Escape from Syntax: Don’t Try Morphological Analysis in the Privacy of Your Own Lexicon. In Dimitriadis, A. (ed.), University of Pennsylvania Working Papers in Linguistics 4.2, 1997, 201–225.
  • Mrázek, R. Problematika tzv. hierarchizace propozice. SaS 37, 1976, 86–97.
  • Pylkkänen, L. Introducing Arguments. PhD. diss., MIT, 2002.
  • Van Valin, R. D. Jr. & D. P. Wilkins. The Case for ‘Effector’: Case Roles, Agents, and Agency Revisited. In Shibatani, M. & S. A. Thompson (eds.), Grammatical Constructions. Their Form and Meaning, 1996, 289–322.
Citace
Petr Karlík (2017): EXTERNÍ ARGUMENT. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/EXTERNÍ ARGUMENT (poslední stažení: 19. 11. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka