EXPLICITNÍ PERFORMATIVNÍ FORMULE

Základní

Překlad angl. termínu explicit performatives, shodný s překladem německým explizite performative Formel. V č. jazykovědě se objevuje ve významu, ve kterém ho užívá Grepl (např. , 1998), tedy jako označení pro výpovědi s formou ↗oznamovací věty, v nichž je ↗komunikační funkce výpovědi (ilokuční funkce) realizována a indikována performativním užitím ↗ilokučních sloves, tzv. performativy:

(1)

Navrhuji ti, abychom se sešli zítra;

(2)

Vytýkám ti, žes mě na to neupozornil včas;

(3)

Prohlašuji (tímto) dnešní jednání za uzavřené.

Počátky teorie performativ se objevují u ✍Austina (1962), který reflektoval fakt, že některé věty jsou užívány proto, aby něco popisovaly, a mohou být buď pravdivé, n. nepravdivé (constatives), a jiné věty jsou užívány proto, aby něco udělaly (performatives), a ty nejsou pravdivě n. nepravdivé. (1)–(3) jsou takové věty, na rozdíl např. od vět Maluji právě koně; Petr prohlásil dnešní jednání za uzavřené (constatives). Idea, která je za konceptem performativnosti, se nicméně objevuje už u ✍Koschmiedera (1934), který pozoruje tzv. koincidenční typ nedokonavosti: prosím – nedokonavý tvar prosím je totožný s uskutečněním „prosby“.

E.p.f. má formu věty oznamovací, která je dále omezena morfosyntakticky: (i) ilokuční sloveso má typicky rysy 1.os., indikativu, prézentu; (ii) ilokuční sloveso je vždy nedokonavé; (iii) ilokuční sloveso typicky nepřijímá negaci ne‑; (iv) ilokuční sloveso se kombinuje s instrumentálním demonstrativem tímto; (v) ilokuční sloveso se nekombinuje s epistémickými adverbiáliemi typu asi, možná (Některá ilokuční slovesa mohou být také v reflexivní formě slovesné (Žádáme cestující / Cestující se žádají, aby dávali pozor na svá zavazadla) a ve tvaru kondicionálu přítomného (Radím / Radil bych, abychom se někde schovali)). Důležitou vlastností e.p.f. je i to, že je funkčně ekvivalentní s výpovědní formou vyjadřující tutéž ilokuci, jakou denotuje v e.p.f. ilokuční sloveso: Radím ti, abys nekouřil = Nekuř × Radil jsem ti, abys nekouřil ≠ Nekuř.

Realizace a indikace KF výpovědí formou e.p.f. je v podstatě prostředkem univerzálním. V běžné denní komunikaci není však užití e.p.f. obvyklé: neříká se třeba Oznamuji vám (tímto), že mě bolí zub, nýbrž prostě Bolí mě zub. Užití e.p.f. bývá podmíněno institucionálně, často mívá ceremoniální (předepsaný) charakter: Vážený pane profesore, jmenuji Vás od 1. září 1998 do funkce vedoucího katedryTáži se Vás, pane svědku, zda jste viděl obžalovanou v pondělí večer?; Křtím tě ve jménu Otce i Syna …; Odsuzuji Vás tímto k pěti letům vězení apod.; e.p.f. jsou obvyklé pro realizaci komunikačních funkcí ↗deklarativního typu. V běžné komunikaci se užívá e.p.f. zejména: (i) v případech speciálnějších KF: Protestuji (tímto), aby se volba konala už zítra (= protest); Souhlasím (tímto) s tím, co navrhujete (= souhlas) apod.; (ii) v případech, kdy je třeba explicitně odlišit různé druhy výzev: Prosím vás, …; Doporučuji vám, …; Radím vám, …; Nabízím vám, …; Zvu vás, …; Navrhuji vám, …; Žádám vás, abyste se té porady zúčastnil aj.; (iii) v situacích nějak mimořádných (slavnostních, překvapivých …): Tak vám oznamuji, že se mi narodil kluk! Formy e.p.f. nelze užít tehdy, jde-li o KF společensky (morálně) posuzované negativně: #Svádím tě tímto, abys šel se mnou na pivo; #Vyhrožuji ti tímto, že to povím našemu řediteli; #Pomlouvám tě tímto, že nechodíš pravidelně ke zpovědi aj. Toto pojetí e.p.f., podle něhož e.p.f. slouží přímo k provedení ilokučního aktu denotovaného ilokučnímu slovesem, je nejblíž původnímu pojetí ✍Searla (1969); nověji viz ✍Reimer(ová) (1995). Proti němu existuje řada verzí sledujících hypotézu, že e.p.f. jsou ↗asertivy, jimiž se přímo vykonává tento asertivní ilokuční akt. Např. vlivní ✍Bach & Harnish (1979) navrhují, že adresát na základě ↗salience („the best available explanation“) odvozují, že jejich pronesením mluvčí vykonává ilokuční akt denotovaný ilokučním slovesem; e.p.f. jsou tedy standardizované nepřímé mluvní akty. Další vlivnou verzi analýzy e.p.f., odvozující jejich ilokuční roli z vyjádřeného ↗deklarativu, předložili ✍Recanati (1987)✍Searle (1989), nověji ✍Jary (2007); srov. i diskusi v ✍García-Carpinterovi (2013); u nás některé diskuse o e.p.f. sleduje ✍Hirschová (2013). Viz také ↗performativní hypotéza, ↗performativní negace, ↗komunikační funkce výpovědi.

Rozšiřující
Literatura
  • Austin, J. L. How to Do Things with Words, 1962 (č. Jak udělat něco slovy, 2000).
  • Bach, K. & R. Harnish. Linguistic Communication and Speech Acts, 1979.
  • García-Carpintero, M. Explicit Performatives Revisited. JP 49, 2013, 1–17.
  • Hirschová, M. Česká verba dicendi v performativním užití, 1988.
  • Hirschová, M. Pragmatika v češtině, 2013.
  • Jary, M. Are Explicit Performatives Assertions? L&P 30, 2007, 207–234.
  • Koschmieder, E. Nauka o aspektach czasownika polskiego w zarysie: proba syntezy, 1934.
  • Recanati, F. Meaning and Force – The Pragmatics of Performative Utterances, 1987.
  • Reimer, M. Performative Utterances: A Replay to Bach and Harnish. L&P 18, 1995, 655–675.
  • , 1998, 435–437.
  • Searle, J. R. Speech Acts: An Essay in the Theory of Speech Acts, 1969.
  • Searle, J. R. Now Performatives Work. L&P 12, 1989, 535–558.
  • Viz také Performativní hypotéza, Performativní negace, Komunikační funkce výpovědi.
Citace
Milada Hirschová (2017): EXPLICITNÍ PERFORMATIVNÍ FORMULE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/EXPLICITNÍ PERFORMATIVNÍ FORMULE (poslední stažení: 18. 10. 2017)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka