DEKOMPOZICE

Základní

V tradiční slovotvorbě způsob tvoření odsunutím jednoho členu kompozita; nejčastější je odtržení koncového členu, a tím osamostatnění členu předního: automobil > auto, kinematograf > kino, fotografie > foto. D. nepředstavuje vlastní slovotvorný akt (založený na analýze pojmenovávaného pojmu), nýbrž jde o úpravu již existujícího pojmenování. Osamostatněný člen nabývá platnosti slova, tzn. je samostatný formálně (viz např. jeho morfologické kategorie a deklinace podle formálního zakončení) i významově (jeho lexikální význam je zpravidla shodný s významem výchozího kompozita). Tvoření d. je okrajové, dekomponovaná slova bývají stylově příznaková.

Rozšiřující
Literatura
  • Bozděchová, I. Tvoření slov skládáním, 1994, 151, 191.
  • Hrbáček, J. Jazykové zkratky v češtině, 1979, 89.
  • Kuba, L. & A. Debická ad. Základní jazykovědné pojmy I a II, 1986–1987.
  • 1, 1986, 205.
Citace
Ivana Bozděchová (2017): DEKOMPOZICE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/DEKOMPOZICE (poslední přístup: 19. 9. 2019)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka