ARITA

Základní
Rozšiřující

V sémantice a syntaxi počet ↗argumentů, které má predikát. Predikát s aritou x je x‑místný predikát; srov. jednomístný predikát P(a): spát, dvojmístný P(a,b): rozbít, trojmístný P(a,b,c): dát; viz ✍Gamut (1991). V mezinárodní lingvistice je termín a. známý zvl. díky vlivné studii ✍Reinhart(ové) & Siloniho (2005), v níž autoři analyzují reflexivizaci (Petr se myje), reciprokalizaci (Petr a Pavel se hádají), dekauzativizaci (Okno se otevřelo větrem) a saturaci (společný rys pasiva, média a impersonálií) jako arity operations, jejichž podstatou je změna a.; podle autorů k nim může dojít buď ve slovníku, n. v syntaxi. V č. lingvistice je myšlenka, kterou teoreticky reflektuje a., známá v teoretických modelech valence; viz ↗valence.

Literatura
  • Gamut, L. T. F. Logic, Language, and Meaning, 1991.
  • Reinhart, T. & T. Siloni. The Lexicon-Syntax Parameter: Reflexivization and Other Arity Operations. LI 36, 2005, 389–436.
Citace
Petr Karlík (2017): ARITA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ARITA (poslední přístup: 17. 10. 2018)

Další pojmy:

gramatika sémantika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka