ARGUMENTACE

Základní

Termín klasické rétoriky, revitalizovaný v 70. letech v lingvistice zkoumající ten aspekt přirozeného jaz., který ho činí jednou z forem lidského jednání; viz ↗teorie řečového jednání. Všechny klasické neorétorické koncepce a. mají alespoň dva společné rysy: (a) a. je jaz. jednání, jehož komunikačním cílem je převést něco sporné (quastio) pomocí něčeho kolektivně platného na něco v diskurzu platné nebo kolektivně platné (argumentatio); (b) modely, které se snaží proces (a) popsat, integrují formálnělogické vyvozování závěru (např. ↗modus ponens) s různými dalšími aspekty (např. vírou v kauzalitu), které mají postihnout a. jakožto účelnou a racionální formu fungování jaz. v sociální interakci. Klasickým modelem je schéma ✍Toulminovo (1974), které se v různých variantách a modifikacích uplatňuje u různých autorů dodnes (u nás ✍Karlík, 1995):

Velká písmena v tomto schématu označují následující komponenty:

D

„data“

data n. fakta, která mají sloužit jako důvod

C

„claim“

konkluze

W

„warrant“

oprávnění, že D může být uveden jako důvod pro C

B

„backing“

opora, která opravňuje W

Q

„qualifier“

modální operátor vyjadřující míru jistoty, s níž je možné přejít od D přes W k C

R

„rebuttal(s)“

podmínky, za nichž C neplatí

Rozšiřující

Prominentní přístupy, které se objevují při analýze a. v posledních třiceti letech, jsou známy pod názvem informallogic (např. ✍Johnson, 2000) a pragma-dialectics (např. ✍van Eemeren & Grootendorst, 2004). Vychází se typicky z toho, že cílem a. je eliminovat rozdíly ve (vyjádřených) názorech. Jedním z nových rysů je, že hledají spojení mezi a. a umělou inteligencí; viz ✍van Eemeren & Garssen ad. (2014). U nás se a. dosud věnuje pozornost z pozic rétoriky a klasické logiky vyvozování závěrů, viz např. ✍Jelínek & Švandová ad. (eds.) (1999). Viz také ↗argument.

Literatura
  • Jelínek, Μ. & B. Švandová ad. (eds.) Argumentace a umění komunikovat, 1999.
  • Johnson, R. H. Manifest Rationality: A Pragmatic Theory of Argument, 2000.
  • Karlík, P. Studie o českém souvětí, 1995.
  • Schmidt-Faber, W. Argument und Scheinargument. Grundlagen und Modelle zu rationalen Begründungen im Alltag, 1986.
  • Toulmin, S. E. The Uses of Argument, 1974.
  • van Eemeren, F. H. & R. Grootendorst. A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach, 2004.
  • van Eemeren, F. H. & F. H. Garssen ad. Handbook of Argumentation Theory, 2014.
Citace
Petr Karlík (2017): ARGUMENTACE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ARGUMENTACE (poslední přístup: 18. 9. 2020)

Další pojmy:

pragmatika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka