ADVERZATIVNÍ VZTAH  (odporovací vztah)

Základní

1. Považuje se za jeden ze základních významových typů ↗koordinace. Neformálně řečeno, je to spojení dvou vět (↗klauzí) n. větných členů, které vyjadřuje, že obě složky jsou co do významu v rozporu, „platí“ proti očekávání. A.v. lze vyjádřit v rámci ↗koordinační skupiny (1) i v rámci ↗souvětí souřadného, tzv. odporovacím souvětím (2):

(1)

Pohled to byl ponurý, ale nikoli bázlivý

(2)

Pan farář je už mezi svatými, ale ty žiješ a vzpomínáš na Krakonošovu zahradu

Primárně se vyjadřuje ↗parataxí. Základním výrazovým prostředkem je spojka ale, další spojky avšak, však, nýbrž, jen(om), ovšem; arch. než, leč, alebrž, anobrž zčásti vyjadřují různé významové modifikace a.v. Ty mohou být vyjádřeny také výrazy hodnocenými jako adv.n. partikule, typicky naopak, zatím, zase, pak, zato, přesto, nicméně aj.: Byl v nitru sám se sebou nespokojen, (ale) zato projevoval tím větší pevnost navenek. Do spojení se spojkou a lze rozpor/nesoulad mezi složkami vinterpretovat na základě znalostí světa, v psaném textu ho lze signalizovat čárkou před a: Petr má hlad, a nejí. Odporovací význam může taky mít souvětí bez spojky, pokud ho odvodíme na základě znalostí světa (3); interpretaci podporuje paralelní ↗aktuální členění obou vět:

(3)

Pan farář je už mezi svatými, ty žiješ a vzpomínáš na Krakonošovu zahradu

Standardně se vychází z toho, že v souvětí odpovídá spojka ale – podobně jako spojka a – extenzionální částí svého významu v podstatě ↗logické spojce (funktoru, junktoru) nazývané ↗konjunkce (viz ↗kopulativní vztah), součástí jejího intenzionálního významu je – ve srovnání s a navíc – moment nesplněného očekávání, tj. ale = a + nesplněné/zklamané očekávání (větné spojení „p, ale q“ lze tedy sémanticky interpretovat takto: p, a v rozporu s tím, co by bylo možné očekávat, totiž že z p vyplývá non q, platí q). A.v. se proto často chápe jako jedna z modifikací konjunkce (↗koordinace), a je proto vztahem jen mezi dvěma členy. Zvl. ve spojeních souvětných se spojkou ale lze na bázi ↗kooperačního principu rekonstruovat jako ↗konverzační implikatury stejné významy jako ve spojeních se spojkou a (↗kopulativní vztah).

V rámci a.v. se v tradiční gramatice rozlišují různé typy. Při jejich vymezení se většinou vychází z lexikálního významu spojovacích prostředků a nedostatečně se rozlišuje jazykový význam (spojek) a znalosti světa (komunikantů); např. Svoboda v Sou (1972), Bauer v Sbg (1972); ✍Běličová (1985) aj. V novějších pracích se kategorizace zakládá na komunikačně pragmatických momentech (, 1998) a rozlišuje se: (a) korektura očekávání („platí p, a na rozdíl od toho, co by plynulo z předpokladu, že jestliže p, tak q, tak x“) a v jejím rámci na základě lexikálního významu spojovacích prostředků další podtypy: kompenzace (ale zato, zato však), omezení důsledků (jenže), vyjímání z platnosti (jen, pouze, leda) aj.; (b) korektura neplatného/neadekvátního („neplatí p, platí q“). Oporu má taková analýza ve formě, protože jen v typu (b) je možná spojka nýbrž, zatímco spojka ale je možná v typu (a) i (b): On nepřišel, ale / nýbrž přiřítil se × On nepřišel, ale / *nýbrž omluvil se.

Řada spojení založených na a.v. se spojkou ale je z hlediska extenzionálně definované sémantiky ekvivalentní se spojeními založenými na přípustkovém vztahu (↗příslovečné určení přípustky), liší se od nich různými momenty intenzionálněsémantickými a pragmatickými: Matka se (sice) jmenovala Aloisie, ale teta ji oslovovala Albertko – Ačkoli se matka jmenovala Aloisie, teta ji oslovovala Albertko. Jiného druhu jsou ekvivalence mezi spojeními se spojkou alemod. slovesem muset/nesmět a ↗pragmatickými kondicionály: Vyznamenání dostaneš, ale musíš se učit – Jestliže se budeš dobře učit, dostaneš vyznamenání.

A.v. se podle č. gramatik vyjadřuje také ↗hypotaxí. Ve starších gramatikách se tak hodnotí spojení typu místogen. v rámci koordinační skupiny (Místo do Krkonoš jel do Tater), protože údajně funkčně odpovídají konstrukcím s typickou odporovací spojkou (Nejel do Krkonoš, nýbrž do Tater), nové gramatiky to zpochybňují n. výslovně odmítají. Analogická spojení souvětná (Místo aby se staral o lidi, mazal karty) tak nicméně hodnotí ovšem i ony, přibližná parafrázovatelnost odporovacím souvětím (Nestaral se o lidi, nýbrž mazal karty) tedy zde – na rozdíl od struktury nevětné – má váhu. A.v. lze na základě znalostí světa interpretovat i ve spojeních s nezačleněnou větou s relativem typu který (Hledal poštovní schránku, ale nenašel ji – Hledal poštovní schránku, kterou ale nenašel; viz ↗pokračovací věta) a s relativem typu což, přičemž, načež (Chce být ředitelem, ale nemá organizační schopnosti – Chce být ředitelem, přičemž nemá organizační schopnosti). Též ↗konfrontační vztah.

Rozšiřující

2 Sémantika

V sémanticko‑pragmatické literatuře převažuje myšlenka, že primárním významem spojky ale je logická spojka nazývaná konjunkce (stejně jako u spojky a), k níž se na základě jazykového kontextu a znalostí světa připojuje význam opozice, kontrastu, rozporu n. nesplněného očekávání (✍Lakoff, 1971; ✍Posner, 1980; ✍Blakemore(ová), 1989; ✍Foolen, 1991; ✍Brauße(ová), 1998; ✍Lang, 2000; aj.). Adverzativní význam lze proto obdržet jako konverzační implikaturu i v souvětích se spojkou a: Jan má hlad, a nejíJan má hlad, ale nejí.

V rámci a.v. se rozlišují dvě základní interpretace spojky ale (viz ✍Lakoff, 1971): (i) sémantická opozice: ne p, ale q („neplatí p, nýbrž platí q“), viz (4a); (ii) popření očekávání: p (a tedy ne q), ale (zrovna) q (p a v rozporu s tím, že z p vyplývá nebo se dá očekávat non q, platí q), viz (4b), kde z vlastnosti „být malý“ nevyplývá vlastnost „hrát dobře košíkovou“:

(4)

a.

Jan není vysoký, ale malý

b.

Jan je malý, ale hraje dobře košíkovou

Novější sémantické analýzy (✍Brauße(ová), 1998; ✍Umbach(ová), 2005) ukazují, že věty s ale jsou interpretovány jako popření očekávání i bez znalostí světa. Věta (5) např. implikuje, že v červenci bychom měli najít kypreje vrbice, přestože nevíme, že jde o vlhkomilnou rostlinu s růžovými květy:

(5)

Byl červenec, ale nemohli jsme najít žádné kypreje vrbice

Stejnou znalost světa lze dále popsat různými větami s ale, z nichž však každá vyjadřuje jiný kontrast, viz (6). To je dáno tím, na jakou implicitní otázku každá věta odpovídá (tzv. questio rekonstruovaná a posteriori, viz ✍Krifka, 1999):

(6)

a.

(Co se stalo?) J. zahynul, K. je vážně zraněná a A. se nic nestalo

b.

(Podařilo se je J. všecky zabít?) J. zahynul, ale A. se nic nestalo a K. je též naživu

c.

(Byli všichni tři zraněni?) J. zahynul, K. je vážně zraněná, ale A. se nic nestalo

d.

(Potřebují všichni tři lékařskou péči?) J. zahynul a A. se nic nestalo, ale K. je vážně zraněná

✍Umbach(ová) (2005) navrhuje, že význam spojky ale zahrnuje kromě konjunkce i senzitivitu na fokus. Koordinovaná věta s ale musí proto obsahovat dva fokusy (každý v jednom konjunktu) představující dvě alternativy (viz ✍Rooth, 1992). Sémantika ale vyžaduje, aby jedna z nich byla pravda a druhá nepravda, tzn. že ale popírá jednu alternativu. Věta s ale je tedy vhodnou odpovědí na implicitní otázku (quaestio) s dvěma konjunkty, pokud jeden je potvrzen a druhý popřen. Vzniklý kontrast je v odpovědi typicky vyjádřen rozlišnou polaritou konjunktů: (ano)… ale (ne)… / (ne)… ale (ano)… V závislosti na typu fokalizace lze rozlišit čtyři druhy koordinací s ale:

(i) koordinace s fokalizací predikátů: koordinovaná věta obsahuje dva různé predikáty a jeden subjekt, viz (7), a nemusí obsahovat negaci:

(7)

(Jestlipak si Jan uklidil pokoj a umyl nádobí?)

Jan si uklidil pokoj, ale nádobí neumyl / ale nádobí nechal mamince

(ii) koordinace s fokalizací subjektů: koordinovaná věta obsahuje dva různé subjekty a jeden predikát, viz (8), a musí obsahovat negaci. Pokud věta s ale neobsahuje negaci, ale adverbium také, viz (9), jde o odpověď na jinou quaestio, a tedy i o jinou fokalizaci (predikát je platný nejen pro daný subjekt):

(8)

(Jestlipak si Jan a Pavel uklidili pokoj?)

a.

Jan si pokoj uklidil, ale Pavel ne / ale Pavel zapomněl

b.

Jan si pokoj neuklidil, ale Pavel ano

(9)

(Uklidil si Jan pokoj a byl jediný, kdo si ho uklidil?)

a.

Jan si pokoj uklidil, ale Pavel také

b.

Jan si pokoj neuklidil, a Pavel také ne

(iii) koordinace dvou významově paralelních vět s fokalizací predikátů n. subjektů. Tyto dvě možné fokalizace jsou rozlišeny pořádkem slov, viz (10a) vs. (10b):

(10)

(Uklidil si Jan pokoj a umyl též nádobí?)

a.

Jan si uklidil pokoj, ale Pavel umyl nádobí

(fokalizace predikátů)

b.

Jan si uklidil pokoj, ale nádobí umyl Pavel

(fokalizace subjektů)

(iv) koordinace dvou vět s fokalizací na celou větu, viz (11). Spojka ale má zde široký fokus a vyžaduje buď explicitní negaci, n. její implicitní rekonstrukci v otázce, viz (11b), kde věta zůstaneme doma implikuje nepůjdeme ven:

(11)

a.

(Může mi říct jestli prší a jestli půjdeme ven?)

Prší, ale ven nepůjdeme

b.

(Může mi říct jestli prší a jestli zůstaneme doma?)

Prší, ale půjdeme ven

Tato analýza umožňuje dále vysvětlit, proč jsou spojky a a ale ekvivalentní pouze v některých kontextech, viz (12). Obě koordinace ve (12a) sice odpovídají na stejnou explicitní otázku, implicitní otázky jsou však rozdílné: věta s a odpovídá na implicitní otázku Co dělaly mladší děti a co dělaly starší děti?, zatímco věta s ale odpovídá na implicitní otázku Co dělaly mladší děti a dělaly starší děti totéž? Příklad (12b) je stále kompatibilní s implicitní otázkou Co dělaly mladší děti a dělaly starší děti totéž?, a proto je odpověď s ale akceptovatelná, přestože přináší do rozhovoru nový (původnímu blízký) topik, tj. starší děti. Ve (12c) je implicitní otázka podobná, tj. Co dělaly starší děti a dělaly mladší děti totéž?, a odpověď s ale znovu akceptovatelná. Součástí významu spojky ale je tedy i možnost přinést do rozhovoru nový (minimálně odlišný) topik. Spojka a tento význam nemá, a proto je v kontextech (12b) a (12c) neakceptovatelná:

(12)

a.

Co dělaly dneska děti? Mladší děti šly ven, a / ale starší zůstaly doma

b.

Co dělaly dneska mladší děti? Mladší děti šly ven, *a / ale starší zůstaly doma

c.

Co dělaly dneska mladší děti? Starší děti zůstaly doma, ale / *a mladší šly ven

Konečně, koncesivní význam spojky ale lze odvodit z negace a kauzální interpretace spojky a (viz ✍Posner, 1980; ✍Grote(ová) & Lenke ad., 1997; ✍Umbach(ová), 2005):

(13)

Jsou prázdniny a Marie je šťastná = Jsou prázdniny a je pravda, že Marie je šťastná

=> kauzální interpretace: Jsou prázdniny a je pravda, že Marie je proto šťastná

(14)

Jsou prázdniny, ale Marie je šťastná = Jsou prázdniny a není pravda, že Marie není šťastná

=> koncesivní interpretace: Jsou prázdniny a není pravda, že Marie proto není šťastná

3 Syntax

Ze syntaktického hlediska (✍Sag & Gazdar ad., 1985; ✍Bianchi(ová) & Zamparelli, 2004; ✍Merchant, 2001; ✍Merchant, 2004) jsou koordinace s ale většinou považovány za koordinace větné. Vidíme‑li na povrchu menší složky, druhá koordinovaná věta obsahuje ↗elipsu veškerého materiálu kromě fokalizované n. topikalizované fráze, která se před elipsou TP posune do CP:

(15)

[CP Jana snědla (jen) jedno jablko] ale [CP [tři hrušky]i [TP Jana snědla ti]]

✍Vicente (2010) obhajuje hypotézu, že existují dvě spojky ale, korektivní a protiočekávací (šp. sino × pero), které se liší nejen sémanticky (srov. ✍Lakoff, 1971 výše), ale i syntakticky, a to velikostí koordinovaných složek (viz ↗koordinace); viz ✍Munn, 1993; ✍Progovac(ová), 1998). Korektivní ale vyjadřuje sémantickou opozici a popírá propozici v prvním konjunktu; toto ale koordinuje pouze věty (s elipsou ve druhém konjunktu). Protiočekávací ale porovnává dvě propozice s implikaturou, že druhá je neočekávaná vzhledem k první; toto ale může koordinovat nejen věty (s elipsou ve druhém konjunktu), ale i menší složky/fráze (tedy bez elipsy). Rozlišení mezi korektivním a protiočekávacím ale je založeno na následujících argumentech:

(i) Korektivní ale vyžaduje větnou negaci s metalingvistickou interpretací (✍Horn, 1989), jež nepovoluje negativní slova (viz ↗NPI), viz (16). S protiočekávacím ale není negace nutná, ale větná negace povoluje NPI, viz (17):

(16)

a.

Není to jisté, ale pouze možné × *Je to nejisté, ale pouze možné

b.

Nebyl jsem v Anglii, ale v Norsku × *Nikdy jsem nebyl v Anglii, ale v Norsku

(17)

a.

Petr je taxikář, ale má (i) řidičák na náklaďáky × #Petr je taxikář, ale má (i) řidičák

b.

Nikdy jsem nebyl v Anglii, ale byl jsem (několikrát) v Norsku

Negace nemá skopus přes korektivní ale, neboť pouze první konjunkt je interpretován záporně v (18a), ale může mít skopus přes protiočekávací ale, což vede k dvěma interpretacím v (18b). Tento kontrast lze vysvětlit, pokud koordinace v (18a) zahrnuje věty a koordinace v (18b) věty n. pouze adjektiva:

(18)

a.

Jan nepil pivo, ale šampaňské = [CP Jan nepil pivo], ale [CP Jan pil šampaňské]

b.

Zuzana není chudá, ale čestná = [CP Zuzana není chudá], ale [CP Zuzana je čestná]

Zuzana není [AP chudá, ale čestná]

(ii) Korektivní ale nemůže koordinovat dva preverbální subjekty, viz (19). V případě postverbálních subjektů vyžaduje korektivní ale částečnou shodu (s prvním konjunktem), zatímco protiočekávací ale je lepší se shodou úplnou, viz (20). Tento kontrast lze znovu vysvětlit, pokud (19a) a (20a) obsahují koordinaci vět, zatímco (19b) a (20b) koordinaci dvou DP:

(19)

a.

*Dva matematici, ale tři fyzici neuveřejnili své články

b.

Jeden jediný neurolog, ale (aspoň) tři kardiologové budou zasahovat při té operaci

(20)

a.

Své články neuveřejnil / *neuveřejnili matematik, ale dva fyzici

b.

Při té operaci budou / ?bude zasahovat jeden jediný neurolog, ale aspoň tři kardiologové

(iii) Koordinace adnominálních adjektiv je možná pouze s protiočekávacím ale, což znovu vyplývá, pokud toto ale smí koordinovat nevětné složky (✍Kennedy & Merchant, 2000):

(21)

a.

*Nepřečetl jsem jednu dlouhou, ale krátkou knížku / ale jednu krátkou knížku

b.

Na festivalu interpretoval Bacha jeden velmi mladý, ale nadaný varhaník

(iv) Pouze při použití korektivního ale lze pozorovat klasickou asymetrii mezi extrakcí subjektu (agramatická), objektu (částečně akceptovatelná) a adjunktu (akceptovatelná), srov. (22) a (23). To znamená, že pouze v (22) je druhý konjunkt eliptická věta:

(22)

a.

*Neodešel jsem, protože Jana vyprávěla hloupé vtipy, ale Zuzana (subjekt)

b.

??Neodešel jsem, protože Jana vyprávěla hloupé vtipy, ale anekdoty z dětství (objekt)

c.

Neodešel jsem, protože Jana vyprávěla hloupé vtipy, ale protože vyprávěla anekdoty z dětství (adjunkt)

(23)

Stěžoval si primářovi, že jeden chirurg, ale nejméně tři nekvalifikovaní studenti zasahovali při té operaci (subjekt)

Rozdíl mezi korektivním a protiočekávacím ale lze pozorovat i s partikulí ne (popř. ano), která vyjadřuje polaritu ve druhém konjunktu (srov. ✍Depiante(ová), 2000; ✍Depiante(ová), 2004; ✍Vicente, 2010) a může se nacházet buď před fokalizovanou frází n. za ní:

(24)

a.

Petr jel na služební cestu do Španělska, ale ne do Maďarska / ale do Maďarska ne

b.

Petr nejel na služební cestu do Španělska, ale do Maďarska / ale do Maďarska ano

Dvojí pozice partikule ne ve (24a) vyplývá pro Depiante(ovou) ze struktury koordinace. Při koordinaci dvou PP je partikule ne analyzována jako frazální negace, tj. adjunkt, viz (25a). Při koordinaci vět je partikule ne analyzována jako hlava polarity Sigma v CP (✍Laka(ová), 1990), jež povoluje elipsu TP po posunu fokalizované fráze do CP, viz (25b):

(25)

a.

Petr jel na služební cestu do Španělska, ale [PP ne [PP do Maďarska]]

b.

Petr jel na služební cestu do Španělska, ale [CP [PP do Maďarska]
[SigmaP ne [TP ø]]]

Speciálním případem koordinace s ale jsou tzv. adjacent initial edge coordinations (✍Bianchi(ová) & Zamparelli, 2004). Tyto koordinace se liší od koordinace preverbálních subjektů několika vlastnostmi: (i) negace je vždy na prvním místě [Neg DP, ale DP] a má skopus pouze přes první DP (jde tedy o frazální a ne větnou negaci), viz (26), (ii) shoda je vždy pouze s druhým konjunktem, viz (27), a (iii) konjunkt s ale může být oddělen od prvního konjunktu (přestože extrakce jednoho konjunktu z koordinované struktury není možná, viz tzv. Coordinate Structure Constraint, ✍Ross, 1967; ✍Schachter, 1977, ✍Munn, 1993), viz (28):

(26)

a.

Ne Jan, ale Petr způsobil tu nehodu × *Jan, ale ne Petr způsobil tu nehodu

b.

*Jan, ale Petr nezpůsobil tu nehodu

(27)

Ne chlapec, ale dívka se opalovala / *opaloval / *opalovali u rybníka

(28)

a.

Nejenom Marii, ale i Lucii pozval na tu vernisáž

b.

Nejenom Marii pozval na tu vernisáž, ale i Lucii

Shoda v singuláru a „extrakce“ druhého konjunktu jsou problematické pro analýzu těchto konstrukcí jako koordinace dvou DP, redukce v prvním konjunktu zase pro analýzu jako koordinace dvou vět. V rámci modelu ↗HPSG se nabízí řešení analyzovat frázi [ale DP] jako adjunkt k DP n. CP (viz ✍Abeillé(ová), 2005).

Literatura
  • Abeillé, A. Les syntagmes conjoints et leurs fonctions syntaxiques. Langages 160, 2005, 42–66.
  • Abraham, W. But. Studia Linguistica 33, 1979, 89–119.
  • Běličová, H. K podstatě tzv. adverzativního vztahu v slovanských jazycích. SlSlov 20, 1985, 220–235.
  • Bianchi, V. & R. Zamparelli. Edge Coordinations: Focus and Conjunction Reduction. In Adger, D. & C. de Cat ad. (eds.), Peripheries: Syntactic Edges and their Effects, 2004, 313–328.
  • Blakemore, D. Denial and Contrast. L&P 12, 1989, 15–38.
  • Brauße, U. Was is Adversivität? ABER oder UND. Deutsche Sprache 2, 1998, 138–159.
  • Depiante, M. The Syntax of Deep and Surface Anaphora: A Study of Null Complement Anaphora and Strippping/Bare Argument Ellipsis. PhD. diss., University of Connecticut, 2000.
  • Depiante, M. Dos casos de elipsis con partícula de polaridad en español: evidencia a favor de una visión no uniforme de la elipsis. Revista de la Sociedad Argentina de Linguïstica 1, 2004, 53–69.
  • Foolen, A. Polyfunctionality and the Semantics of Adversative Conjunctions. Multilingua 10, 1991, 79–92.
  • Grote, B. & N. Lenke ad. Ma(r)king Concessions in English and German. Discourse Processes 24, 1997, 87–117.
  • Haller, J. Ale, kdežto, nýbrž. NŘ 27, 1943, 106–110.
  • Horn, L. A Natural History of Negation, 1989.
  • Kennedy, C. & J. Merchant. Attributive Comparative Deletion. NLLT 18, 2000, 89–146.
  • Krifka, M. Additive Particles under Stress. In Strolovitch, D. & A. Lawson (eds.), Proceedings of SALT 8, 1999, 111–128.
  • Kunzmann‑Müller, B. & E. Lang. (eds.) Konfrontative Untersuchungen zu Funktionswörtern III (Adversative Konnektive), 1989.
  • Laka, I. Negation in Syntax. PhD. diss., MIT, 1990.
  • Lakoff, R. IF’s, AND’s and BUT’s about Conjunction. In Fillmore, C. J. & D. T. Langendoen (eds.), Studies in Linguistic Semantics, 1971, 3–114.
  • Lang, E. Adversative Connectors on Distinct Levels of Discourse. In Couper‑Kuhlen, E. & B. Kortmann (eds.), Cause‑Condition‑Concession‑Contrast, 2000, 235–256.
  • Macháčková, E. K úloze některých spojovacích prostředků v textu (zvl. prostředků s významem odporovacím). 70, 1987, 113–122.
  • Malinovský, M. Výraz ovšem a jeho významové modifikace. 79, 1996, 241–251.
  • Munn, A. Topics in the Syntax and Semantics of Coordinate Structures. PhD. diss., University of Maryland, 1993.
  • Merchant, J. The Syntax of Silence: Sluicing, Islands, and the Theory of Ellipsis, 2001.
  • Merchant, J. Fragments and Ellipsis. L&P 27, 2004, 661–738.
  • Oravec, J. Základné odporovacie súvetia. SR 42, 1977, 79–86.
  • Posner, R. Semantics and Pragmatics of Sentence Connectives. In Searle, J. & R. Kiefer ad. (eds.), Speech Act Theory and Pragmatics, 1980, 168–203.
  • Progovac, L. Structure for Coordination I & II. GLOT International 3.7 & 3.8, 1998, 3–6 & 3–9.
  • Rooth, M. A Theory of Focus Interpretation. Natural Language Semantics 1, 1992, 75–116.
  • Rosengren, I. Aber als Indikator des Widerspruchs. In Besch, W. (ed.), Festschrift für S. Grosse zum 60. Geburtstag, 1984, 209–232.
  • Ross, J. R. Constraints on Variables in Syntax. PhD. diss., MIT, 1967.
  • Sag, I. & G. Gazdar ad. Coordination and How to Distinguish Categories. NLLT 3, 1985, 117–171.
  • Sbg, 1972.
  • , 1998.
  • Schachter, P. Constraints on Coordination. Lg 53, 1977, 86–103.
  • Sou, 1972.
  • SS, 1990, 43–51.
  • Umbach, C. Contrast and Information Structure: A Focus-Semantic Analysis of but. Linguistics 43, 2005, 207–232.
  • Vicente, L. On the Syntax of Adversative Coordination. NLLT 28, 2010, 381–415.
Citace
Petr Karlík (1), Hana Gruet Škrabalová (2,3) (2017): ADVERZATIVNÍ VZTAH. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ADVERZATIVNÍ VZTAH (poslední stažení: 19. 11. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax sémantika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka