KONJUNKCE

Základní

1. ↗Logická spojka, která tvoří ze dvou výroků pq složený výrok, symbolicky p ˄ q, což čteme „p et q.č. jí (přibližně) odpovídá (nejčastěji) spojka a, přicházejí však v úvahu také spojky i, ale, anin. žádný jazykový materiál, v písmu ,. Toto spojení je pravdivé, právě když jsou pravdivé obě složky, jinak je nepravdivé. Je komutativní, tj. změna pořadí argumentů nemění pravdivostní hodnotu složeného výroku tvaru k. To může vypadat neintuitivně např. u výroku „vstoupil do místnosti a rozsvítil“. Tento dojem je vyvolán tím, že se v tomto případě nejedná o kompletní výrok, neboť „chybí“ v obou složkách specifikace času a místa. Po příslušném doplnění kontextu je i tato vlastnost k. bez námitek. Pro lingvistiku viz též ↗kopulativní vztah, ↗adverzativní vztah.

2. Spojka přirozeného jazyka; viz ↗spojka.

Rozšiřující
Literatura
  • Štěpán, J. Formální logika, 1995.
  • Štěpán, J. Logika možných světů I, 1995.
Citace
Jan Štěpán (2017): KONJUNKCE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/KONJUNKCE (poslední přístup: 20. 8. 2019)

Další pojmy:

logika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka