ABLAUT

Základní

Zvláštní případ paradigmatické alternace (morfonémové) známý z indoevropských jaz.; starý č. termín je střída. Postihuje vokalickou složku daných morfů jednoho morfému, která podléhá kvantitativní či kvalitativní alternaci, případně redukci. Jednotlivé alomorfy ablautujícího morfému označujeme jako ablautové stupně. Ablautové alternace jsou typickým jevem zejména starých indoevropských jaz. (viz ↗indoevropské jazyky), v různé míře se v jednotlivých jaz. dochovaly i do pozdější doby.

Rozšiřující

Ablautové stupně se popisují s využitím tří rysů: 1. rysu kvantity (plné a dloužené stupně); 2. rysu kvality (e‑ové a o‑ové stupně); 3. rysu redukovanosti (redukované a neredukované stupně). Vlastnosti různých typů jsou vzájemně slučitelné, uvnitř daného rysu vzájemně se vylučující, neboť kontrastivní. V ie.jaz. se setkáváme nejčastěji s těmito ablautovými stupni: plný e‑stupeň, plný o‑stupeň, dloužený e‑stupeň, dloužený o‑stupeň, redukovaný stupeň (zejména v baltoslovanských jaz. vlastně stupně dva: e‑ový a o‑ový). Zvláštností bsl.jaz. jsou další dva stupně: dloužený redukovaný e‑stupeň a dloužený redukovaný o‑stupeň. Zjevnost a. může být často narušena různými pozdějšími hláskovými procesy (např. vznik pobočných vokálů, vokalizace sonant, vznik či zánik diftongů, splynutí původně rozdílných vokálů do jednoho aj.).

Ablautový systém indoevropštiny může být popsán tak, že jednotlivé stupně můžeme vyjádřit jako hrany jednotkové krychle, generované třemi rysy uvedenými výše, přičemž jako bezpříznakový se konvenčně chápe nedloužený a neredukovaný e‑stupeň (tj. plný e‑stupeň, eS), jako zatížené jedním příznakem pak redukovaný e‑stupeň (eS), plný o‑stupeň (oS) a dloužený e‑stupeň (ēS), tyto stupně jsou chápány jako základní. Kombinací rysů pak mohou vzniknout a funkčně být využity i sekundární stupně (odlišeny závorkami), přičemž rozdíly mezi redukovanými stupni bývají většinou suspendovány, naopak rozvoj redukovaných a redukovaných dloužených stupňů je typický pro vývoj bsl.jaz.:

V následující tabulce uvádíme klasické příklady ablautových stupňů z různých ie. jazyků:

Tab. 1: ablaut v různých indoevropských jazycích

ide. √

eS

oS

ēS

ōS

eS

sti.

+√pet-
‘letět, padat’

patati

pātayati

pa-ptima

ř.

petomai

poteomai

pōtaomai

eptomēn

stsl.

pъt-ica

lat.

+√sed
‘sedět’

sedeō

solium
(<+sodiom)

sēdāre

nīdus
(< +ni-sd-us)

sti.

sadathas

sa-sāda

sīdati
(<+si-sd-)

gót.

setun

sat

(stang.) nest

stsl.

sědětiwz

saditiwz

gně-zd-o
(< +ni-sd-)

lat.

+√es-
‘být’

est

sumus

sti.

asti

smaḥ

ř.

esti

gót.

ist

sind

stsl.

jestъ

sǫtъ

sti.

+-ter

-tel

dā-tar-i
pi-tar-am

dā-tār-am

dā-tṛ-ṣu
pi-tr-e

ř.

pa-tér-a

eupá-tor-a

pa-tḗr

eupa-tṓr-

pa-tr-ós

lat.

pa-ter

pa-tr-is

gót.

fa-dar

fa-dr

stsl.

stryjь
(< +p-tr-io-s)

Vysvětlivky: gót. = gótský, lat. = latinský, ř. = řecký, stangl. = staroanglický, sti. = staroindický, stsl. = staroslověnský, wz = sekundárně dlouženo podle ↗Winterova zákona.

Ve staroindičtině splynuly e‑o‑stupně.

Tab. 2: staroslověnské a praslovanské stupně ablautu

eS

oS

ēS

ōS

eS

oS

ēS

ōS

√g_b

gubiti

+gъnǫti
gъbnuti

gybati

√g_r

žeravъ

gorěti

-garati

gъrno

√vr_t

vrěmę

vratiti

vrьtitъ

√b_d

bljusti

-buditi

bъděti

√r_k

rekǫ

rokъ

-rěkati

račiti

rьci

-ricati

√t_k

tečetь

tokъ

-těkati

-tačati

tьci

√g_n

ženǫ

goniti

-gańati

gъnati

√sl_v(s)

sluxъ, slovo

slaviti

slъšati

slyšati

√b_r

berǫ

-borъ

bьrati

-birati

√v_d

vedǫ

voditi

věsъ

√m_r

m

moriti

-mariti

-mьrǫ

-mirati

√d_x

duxъ

dъxnǫti

dyxati

č. se setkáváme nadále s funkčním a. v případech střídání morfů jednoho morfému jako v případě kořenů: √nes‑e ~nos‑í ~ (na‑)√náš‑e‑t; √teč‑e ~ √toč‑i‑t ~ √táč‑e‑t; √br‑á‑t ~ber‑e ~ (s)‑bor ~ (s‑)√bír‑a‑t. Ablautovou alternaci obsahuje flexe zájmen: teb‑e ~ tob‑ě. O ablautovou alternaci jde také u tematického vokálu: nes‑u (< ‑ǫ < +‑o‑m, vokál splynul s koncovkou v jeden morf již v praslovanském období) ~ nes‑e‑0. A. je v češtině v těchto případech stále funkční; jeho stopy jsou ale odhalitelné také pomocí diachronní lingvistiky, která může takto osvětlit vztahy mezi synchronně již nefunkčními vztahy mezi morfy, diachronně náležícím jednomu morfému; srov. stsl. mělъ‑kъ ‘malý, tenký’, které je v e‑stupni, a gót. smal‑s ‘malý, nevýznamný’, které je v o‑stupni, n. obecně slovanské voda, které je plným nedlouženým o‑stupněm proti vydra, které je redukovaným dlouženým o‑stupněm. Podobně etymologický výklad stsl. stryjь ‘otcův bratr’ je bez znalosti indoevropského a. jinak zcela nemožný (viz tabulku výše).

Co se funkcí a. v indoevropských jazycích týče, bývá užíván jak v derivaci různých kmenů, tak i ve flexi, srov. sti. asti ~ smaḥ, lat. est ~ sumus, gót. ist ~ sijum, č. jest ~ (j)sme, vždy střídání plného a redukovaného stupně mezi 3.os.sg. a 1.os.pl., obecně mezi tvary singulárovými (stupeň plný) a plurálovými (stupeň redukovaný).

Druhotně a nesprávně je pojmu a. používáno pro všechny změny paradigmatické alternace vokálů (tak např. stč. alternace sen ~ sna je alternací vzešlou z vokalizace/zániku jerů podle ↗Havlíkova pravidla, nikoliv ablautovou alternací), někdy dokonce i pro alternace konsonantické. Neméně nesprávně se užívá v jiných než ie. jazycích pro alternace paradigmatické obecně, dokonce i konsonantů.

Literatura
  • Beekes, R. S. P. Comparative Indo-European Linguistics: An Introduction, 2011.
  • Erhart, A. Indoevropské jazyky, 1982.
  • Harris, G. L. A Historical Study of “Ablaut” in Common Slavic, Old Church Slavonic and Russian, 1971.
  • Hirt, H. Der indogermanische Ablaut, vornehmlich in seinem Verhältnis zur Betonung, 1900.
  • Hirt, H. Indogermanische Grammatik II. Der indogermanische Vokalismus, 1921.
  • Kuryłowicz, J. L’Apophonie en indo-européen, 1956.
  • Meier-Brügger, M. Indogermanische Sprachwissenschaft, 2010.
  • Szemerényi, O. Introduction to Indo-European Linguistics, 1996.
  • Šefčík, O. Features of Common Slavic Ablaut Alternation. In Kosta, P. & L. Schürcks (eds.), Formalization of Grammar in Slavic Languages, 2011, 43–53.
  • Varbot, Z. Ž. Praslavjanskaja morfonologija, slovoobrazovanije i etimologija, 1984.
Citace
Ondřej Šefčík (2017): ABLAUT. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ABLAUT (poslední přístup: 27. 6. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka