ČINITELSKÉ JMÉNO  (nomen agentis)

Základní

Podle ↗OTS se tvoří od sloves ↗mutací a označují substance podle děje, který vykonávají; jsou jimi nejčastěji osoby (učitel, pisatel), řidčeji zvířata, rostliny n. neživé předměty (obvykle v terminologii: váleč, snovač, dělitel). Děj, jímž se vyznačují, je buď neurčený a neomezený, a tedy nedok. (stavitel, nosič), n. obvyklý, takže se blíží vlastnosti (loudal), n. určený jako časově omezený či jednorázový, a tedy dok. (objevitel, vykupitel).

Nejproduktivnějším sufixem je ‑tel (učitel, podnikatel, velitel, neumětel) s variantou ‑itel (majitel, dosažitel); méně produktivní je ‑c(‑e) s variantou ‑jc(‑e), kde j je konekt/epentetický konsonant uzavírající otevřený kořen základového slovesa (vládce, bijce). Oběma sufixy se pojmenovává činitel intelektuálních dějů. Dalšími prostředky jsou sufixy ‑č (střihač, holič) s variantami ‑ač/‑eč (hnětač, kladeč), ‑ec (chodec) s variantami ‑jec/‑tec/‑vec, kde j/t/v jsou konekty/epentetické konsonanty uzavírající otevřený kořen základového slovesa (bijec, rytec, savec), a ‑enec, ‑ělec, ‑lenec (běženec, dorostenec, umělec, spiklenec); viz ✍Osolsobě, 2011:64–72, 102–105), ‑ník (milovník), ‑čí (výpravčí), ‑ák (zpěvák, vandrák), ‑ař/‑ář (pekař, lhář) aj. U přejatých č.j. se uplatňují sufixy ‑or/‑átor (redaktor, navigátor), ‑ista (komponista), ‑ant (jubilant). Expresivně zabarvená č.j. se tvoří pomocí sufixů ‑0/‑l/‑l(‑a)/‑l(‑o), tedy konverzí z ‑l‑ových příčestí vč. redukované podoby (vyklouz, čmuchal, ožrala, nemehlo; viz ✍Osolsobě, 2011:61–64), koncovkou/sufixem ‑a (brepta), sufixem ‑oun (šplhoun), ‑dl(‑o) (fintidlo) atd. ↗Složená substantiva této kategorie mají konekt ‑0: lidojed, dřevomorka.

Některé novější práce opouštějí tradiční rozdělení na č.j., ↗konatelská jména, obyvatelská jména, řazená tradičně mezi ↗jména podle příslušnosti, a ↗jména nositele vlastnosti ve prospěch šířeji pojaté kategorie názvů osob viz KČG, 2011, AGSČ, 2013); viz také ↗názvy osob, ↗nomen patientis.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013, 97–126.
  • Buzássyová, K. Sémantická štruktúra slovenských deverbatív, 1974, 51–209.
  • ČŘJ, 1996, 106–107.
  • Dokulil, M. Některé typy názvů osob podle činnosti v českém jazyce. 39, 1956, 59–72, 123–146.
  • KČG, 2011, 36–272.
  • 1, 1986, 233–245.
  • MSoČ 1, 2010, 81–85, 93–101.
  • Osolsobě, K. Několik poznámek na okraj derivací od sloves s uzavřeným kmenem minulým. In Bičan, A. & J. Klaška ad. (eds.), Karlík a továrna na lingvistiku, 2010, 316–330.
  • Osolsobě, K. Morfologie českého slovesa a tvoření deverbativ jako problém strojové analýzy češtiny, 2011.
  • PMČ, 1995, 159–160.
  • Šmilauer, V. Novočeské tvoření slov, 1971, 30–34.
  • TSČ 2, 1967, 13–124.
Citace
Zdenka Rusínová, Klára Osolsobě (2017): ČINITELSKÉ JMÉNO. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ČINITELSKÉ JMÉNO (poslední přístup: 10. 8. 2020)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka