VZTAŽNÁ VĚTA S LEHKOU HLAVOU

Základní

1 Tradiční gramatika

Typ ↗vedlejších vztažných (relativních) vět; typickým příkladem je relativní věta (RV) v (1):

(1)

Políbil [Hlava toho],[RV koho potkal před fakultou]

č. tradiční gramatologii se termín v.v.l.h. nepoužívá; je překladem angl. termínu light-headed relatives, jímž označuje ✍Citko(vá) (2004) a po ní další RV, které mají jiné vlastnosti než ↗věty vztažné s jmennou hlavou i než ↗věty vztažné bez hlavy. S větami se jmennou hlavou mají společné to, že před nimi stojí ↗hlava, liší se od nich tím, že tato hlava není tvořena jmenným výrazem, nýbrž výrazem zájmenným (proto se někdy nazývají vztažné věty se zájmennou hlavou): (1) × (1a); věty bez hlavy slyšitelnou hlavu vůbec nemají (1b):

(1a)

Políbil [Hlava toho mladého muže],

[RV kterého/jehož potkal před fakultou]

(1b)

Políbil,

[RV koho potkal před fakultou]

Hlavu v.v.l.h. tvoří (i) uzavřená množina zájmen a příslovcí tvořená od demonstrativního t‑ového kořenu (ten, to, tam, tady, odtud, tudy, tehdy, dotehdy, teď, nateď, tak, tolik), viz (1); (ii) v zásadě taky uzavřená množina zájmen a příslovcí tvořených od k‑ového kořenu (kdo, kde, kam, kdy, kolik…) a od c‑ového a j‑ového kořenu (co, jak) prefixem ně‑ (někdo, něco, někde, někdy…), postfixem ‑si (kdosi, cosi, kdesi, kdysi…), postfixem ‑koli(v) (kdokoli(v), cokoli(v), kdekoli(v), kdykoli(v)), kořennými morfémy leda(s)‑//lec‑: (leda(s)kdo//leckdo, leda(s)co//ledacos…), všeli(s)‑ (všelikdo(s), všelico(s)...), kde‑ (kdekdo, kdeco...), málo‑, zřídka‑ (málokdo, zřídkakdo...), sotva‑ (sotvakdo...) aj., viz (1'); viz také ↗zájmeno neurčité:

(1')

Políbil [Hlava někoho/kohosi/kohokoli/leckoho…], [RV koho potkal před fakultou]

S větami bez hlavy mají v.v.l.h. společnou podmnožinu Rel(ativ), která stojí na jejich levé periferii: jsou v nich „nominální“ Rel kdo, co, „adverbiální“ Rel kde, kdy, kolik, jak… a posesivní Rel čí, na rozdíl od vět bez hlavy se v nich nevyskytují Rel tvořená z uvedených Rel postfixem ‑koli:

(2)

Šel, kam/kamkoli ho poslali

(2a)

Šel tam/někam/leckams, kam/*kamkoli ho poslali

Distribuce Rel kdo, co × který/jaký/jenž v RV reflektuje fakt, že Rel který/jaký/jenž mají schopnost vyjadřovat rodovou a číselnou shodu, a objevují se tedy ve strukturách s hlavou tvořenou výrazem, který rysy [rod] a [číslo] vyjadřuje, typicky v RV s hlavou tvořenou jmenným výrazem (3a). Naproti tomu Rel kdo vyjadřuje rys [personálnost] a Rel co [nepersonálnost], a nemá tedy schopnost vyjadřovat rodovou a číselnou shodu s hlavou tvořenou jmenným výrazem (3a'); tato Rel se objevují proto ve strukturách, v jejichž hlavě není výraz mající rodově‑číselné rysy, ať už proto, že hlavu vůbec nemají (3b), n. proto, že hlava je tvořena výrazem, který má rysy [personálnost] n. [nepersonálnost] (3c):

(3a)

[muž-Ø], [kter-ý/jenž…]; [žen-a], [kter-á/jež…]

[t-en muž], [kter-ý/jenž…]; [t-a žena, kter-á/jež…]

(3a')

[muž-Ø], [*kdo/*co…]; [žen-a], [*kdo/*co…]

(3b)

[] [kdo…]; [] [co…]

(3c)

[ten/kdokoli], [kdo…]; [to/cokoli], [co…]; [ta/Ø], [*kdo…]

Ve struktuře [muž/žena/dítě], [co…/ [ten muž], [co…]; [ta žena], [co…]; [to dítě], [co…] nejde o Rel co, ale o spojku, o čemž svědčí mj. to, že na rozdíl od Rel co nevyjadřuje spojka co ani rys [nepersonálnost] ani pád; viz ↗resumptivum; srov. taky kontrast (4) × (4a):

(4)

Vysílali pořad [o tom muži / o muži / o tom], [co jsme se o něm učili v biologii]

(4a)

Vysílali pořad [o tom], [o kom / o čem jsme se *o něm učili v biologii]

Za typické v.v.l.h. se pokládají věty, jejichž hlava je tvořena ukazovacím zájmenem tento, tedy typ (1), a vzhledem k shodné množině Rel je přirozené, že v popisech bývají uváděny do vztahu k RV bez hlavy, tedy k typu (1b); k jejich analýze v č. klasických mluvnicích viz ↗vztažné věty bez hlavy. Novější práce z tohoto hlediska analyzují tyto v.v.l.h. jako formu pro syntaktickou strategii umožňující vyjádřit pád přidělovaný pozicí, v níž se nachází RV bez hlavy. Pádovým nosičem musí být zájmeno sdílející rysy s Rel, tedy ten (u kdo) a to (u co), nikoliv ta (proto: [... ten, kdo…], […ta, *kdo/*co…] a [… to, co…]). Jsou kontexty, v nichž je vyjádření pádu nutné, a kontexty, v nichž to nutné není. Nutné je využít strategie v.v.l.h., (i) jestliže není splněn požadavek sdílení pádu relativem (viz ↗věta vztažná bez hlavy), tj. jestliže je pozici, v níž je RV, přidělován pád x a Rel v RV získává zevnitř této vztažné věty pád y. V konfiguracích, jako je (5), je tedy ten/to nadbytečné, v konfiguracích, jako je (5a), je naopak ze stejných důvodů nutné:

(5)

Pozdravím toho, koho potkám / Pozdravím, koho potkám

(5a)

Pozdravím toho, kdo půjde kolem / *Pozdravím, kdo půjde kolem

(ii) jestliže má být saturován pádový požadavek předložky:

(6)

*Pořezal se, o co měl v kapse

(6a)

Pořezal se o to, co měl v kapse

(iii) jestliže je pozice RV jiná než na levé či pravé periferii věty (mnoho Čechů pokládá (7) za „snad možnou v mluvené nepřipravené řeči“, n. „nespisovnou“ = asi gramaticky nesprávnou, a preferuje v těchto pozicích strategii v.v.l.h. (7a)):

(7)

?/*Kdy bude, kdo zvítězí, odměněn polibkem od krásné blondýnky?

(7a)

Kdy bude ten, kdo zvítězí, odměněn polibkem od krásné blondýnky?

Další typickou kategorií v.v.l.h. jsou věty, jejichž hlava je tvořena ukazovacími zájmennými příslovci se sémantickým rysem [+místo]: tady, tam, odtud…, [+časový bod/úsek]: tehdy, [+způsob]: tak, [+kvantita]: tolik. Rel sdílí sémantický rys hlavy, což licencuje v RV „adverbiální“ Rel kde, kdy, jak, kolik… (8). Pokud je v hlavě vyjádřen některý z těchto sémantických rysů substantivním výrazem, který má rysy rodu, životnosti a čísla, jde už o RV s jmennou hlavou, v níž je Rel který/jakýjenž, mající schopnost vyjadřovat shodu rodových a číselných hodnot s jmennou hlavou i pádové požadavky Rel zevnitř RV. Je‑li uvnitř RV s jmennou hlavou pozice pro Rel pozicí ↗adjunktu, objevují se taky Rel kde, kdy, kam…, protože ta mají schopnost vyjádřit kategoriální rys hlavy a nemusejí plnit pádové požadavky, neboť adjunkty je nemají (8a); je‑li pozice pro Rel pozicí subjektu n. objektu, jsou Rel kde, kdy, kam… nepovolená, protože jsou sice schopna vyjádřit kategoriální rys hlavy, ale nejsou schopna plnit pádové požadavky zevnitř RV (8b):

(8)

Poprvé se zamiloval tam, *která/kde se zamilovala i jeho matka

(8a)

Poprvé se zamiloval v té škole, ve které / v níž / kde se zamilovala i jeho matka

(8b)

Poprvé se zamiloval v té škole, která/*kde stojí u nádraží

Zvláštní pozici mají věty s Rel kdy; srov. kontrast: Poprvé se zamiloval tam, kde/*kdež se zamilovala jeho matka × Poprvé se zamiloval tehdy, kdy/když se zamilovala jeho matka; Poprvé se zamiloval v té škole, kde/*kdež se zamilovala jeho matka × Poprvé se zamiloval v tu dobu, kdy/když se zamilovala jeho matka; možné vysvětlení viz ✍Sou (1972:122). U časové hlavy s komplexnější strukturou je ‑ž zakázané taky: Věděl jsem to už tehdy, kdy/když… × Věděl jsem to už odtehdy, odkdy/*odkdyž...

Druhý základní typ v.v.l.h. tvoří věty, jejichž hlava je tvořena derivovanými zájmennými výrazy (ii), tedy typ (1'). Jejich analýza je odvoditelná z analýzy tzv. ↗neurčitých zájmen a ↗neurčitých zájmenných příslovcí jako ↗kvantifikátorůn. jim podobných výrazů.

Speciální vlastnosti ukazují RV s hlavou tvořenou osobními zájmeny. Věty s hlavou tvořenou osobními zájmeny 1. a 2.os. mají Rel kdo i Rel kterýjenž; korelace typu „já/ty, kdo“ se opírá o to, že tato osobní zájmena nevyjadřují ve své vnitřní struktuře rys rodu, ale mají inherentní rys [personálnost], označujíce participanty diskursu; korelace „já/ty, který/jenž“ se opírá o to, že tato osobní zájmena sice rod nevyjadřují ve své vnitřní struktuře, ale získávají ho v diskurzu od svého referenta (a ukazují ho na adjektivech/participiích: já uboh‑ý / já uboh‑á, já jsem spal‑Ø / já jsem spal‑a). Věty s hlavou tvořenou osobními zájmeny 3.os. mají Rel který/jenž (on, *kdo // který // jenž), protože osobní zájmena 3.os. vyjadřují koncovkou hodnoty rysu rod a ukazují ho i na adjektivech/participiích (on uboh‑ý // *uboh‑á // *uboh‑é; ona *ubohý // ubohá //  *ubohé); viz ↗zájmeno osobní.

Rozšiřující

2 Formální gramatika

Podle ✍Citko(vé) (2004) mají v.v.l.h. a ↗věty vztažné bez hlavy stejnou strukturu, která je „chudší“ než struktura ↗vět vztažných s jmennou hlavou. Rozdíl mezi v.v.l.h. a RV bez hlavy spočívá v různém zaplnění pozic v DP, tj. D° a [Spec, CP], jíž jsou oba typy RV součástí. Nejobecněji: v RV bez hlavy je obsazena jen jedna pozice, a to podle ↗hypotézy externí hlavy pozice D°, podle ↗komplementizérové hypotézy pozice [Spec, CP]; podrobněji viz ↗vztažná věta bez hlavy.

Strom (1): RV bez hlavy (podle ✍Citko(vé), 2004)

(a) hypotéza externí hlavy:

(b) komplementizérová hypotéza:

Ve v.v.l.h. jsou obsazeny obě pozice D° i [Spec, CP]:

Strom (2): RV s t‑ovou lehkou hlavou (podle ✍Citko(vé), 2004)

Strom (2) je reprezentací v.v.l.h. s hlavou tvořenou t‑ovými zájmeny; struktura v.v.l.h. s hlavou tvořenou derivovanými indefinity a kvantifikátory je podle ✍Citko(vé) (2004) komplexnější: indefinitní/kvantifikační morfém je generován v D° a k‑fráze se k ní adjunguje: je‑li indefinitní/kvantifikační morfém prefix n. kořen, adjunguje se k‑fráze napravo (ně‑kdo, málo‑kdo), je‑li indefinitní/kvantifikační morfém postfix, adjunguje se k‑fráze nalevo (kdo‑koli, kdo‑si).

Literatura
  • Citko, B. On Headed, Headless, and Light‑headed Relatives. NLLT 22, 2004, 95‒126.
  • Gunkel, L. Demonstrativa als Antezedentien von Relativsätzen. Deutsche Sprache 35, 2007, 213‒238.
  • Sou, 1972.
Citace
Petr Karlík (2017): VZTAŽNÁ VĚTA S LEHKOU HLAVOU. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VZTAŽNÁ VĚTA S LEHKOU HLAVOU (poslední přístup: 14. 12. 2024)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka