VYTÝKACÍ ČÁSTICE  (fokusační částice, aktualizační částice, zdůrazňovací částice, gradační částice)

Základní

Neohebný výraz ↗synsémantické povahy, který je umístěn přímo před větným členem, na nějž se vztahuje, tj. přímo před fokalizovanou frází (viz ↗fokus), s níž tvoří jeden konstituent: O děti se starala jen matka → ‘Otec se o ně nestaral’ („otec“ a „matka“ jsou prototypickým relačním párem v rámci kategorie „rodiče“, jež s „děti“ tvoří prototypický relační pár v rámci kategorie „rodina“). V.č. ale také může pouze identifikovat skopus operátoru, který obsahuje fokalizovanou frázi: Petr mu jen představil svou ženu. Jde o výrazy jako právě, přímo, zrovna, především, obzvlášť, alespoň/aspoň, přinejmenším, jen, pouze, toliko, i, také, též apod., které lze chápat jako částice senzitivní na ↗aktuální členění, typicky jako focus sensitive particles či jako rematizátory. Implikace odvozené při jejich užití z výpovědi představují její pravdivostní podmínky. Užitím v.č. před fokalizovanou frází se ve vztahu k propozičnímu obsahu (1) omezuje restriktory: jen (přízvučně jenom, s důrazem jen a jen), pouze, výhradně, jedině, arch. toliko) n. (2) rozšiřuje aditory: také, hov. taky, kniž. (tak)též, rovněž; (dokonce) i, ani aj.) platnost výpovědi bez fráze s v.č., resp. se jejich užitím takový člen spolu s kontrastivním přízvukem akcentuje a vytýká do protikladu ke zbytku výpovědi, tj. představuje kontrastivní fokus. Aditivní částice i restriktory sdílejí s intenzifikačními částicemi „gradaci“ či omezení, a proto se někdy zaměňují: ✍Čermák (2008) např. částice především, právě, aspoň aj. chápe jako částice intenzifikační. Od ↗intenzifikačních částic se v.č. nicméně funkčně liší tím, že nejde o intenzitu vlastnosti, okolnosti či stavu, ale že fokalizační frází dochází k rozšíření n. omezení platnosti propozice. Formálně se od intenzifikačních částic liší tím, že se vztahují také na nominální n. prepozicionální fráze, tj. mohou se vztahovat také na substantivum. Viz také ↗aktuální členění větné.

V.č. jsou spolu s vytčeným výrazem součástí větného členu, takže jejich přesun ve větě je možný jedině spolu s ostatními výrazy uvedeného větného členu: Jen naivní člověk by tomu mohl uvěřitTomu by mohl uvěřit jen naivní člověk. Také v odpovědích na otázky se v.č. mohou objevit jedině s vytčeným výrazem: A: Přišel tam nakonec někdo? – B: Jen Pavel. To, který výraz je v rozvitém větném členu vytčen a jaký charakter bude implikace mít, záleží na ↗aktuálním členění větném, tedy na postavení ↗intonačního centra, segmentaci (/) a kontextu. Tak se význam Na koncert přišla jen moje 'matka posouvá spolu s kontrastivním přízvukem, tj. Na koncert přišla jen moje MATKA (‘Otec nepřišel’, popř. ‘Ostatní členové rodiny nepřišli’); Na koncert přišla jen MOJE / matka (‘Matky ostatních nepřišly’); Na koncert přišla JEN(OM) / moje matka (’Nikdo jiný nepřišel’, podle kontextu se konkretizuje, zda to platí absolutně, n. se to vztahuje na příslušníky nejbližší rodiny, příbuzné, blízké lidi).

Spolu s v.č. se někdy pojednávají i tzv. temporální částice už, teprv(e), ještě n. , které ve spojení s příslovečným určením času omezují n. rozšiřují platnost výpovědi ve smyslu časovém a implikují pravdivostní podmínky výpovědi: Z lázní přijela ve čtvrtek (a nikoli – jak bylo plánováno – teprve v pátek), Z lázní přijela teprve/ ve čtvrtek (a nikoli – jak slíbila – už ve středu), Budeme tam ještě zítra (a nikoli – jak se plánovalo – jen do dneška). Viz také ↗částice.

Rozšiřující
Literatura
  • Adamec, P. Částice a aktuální členění. In Kuklík, J. (ed.), Přednášky z 39. běhu LŠSS, 1997, 68–77.
  • Büring, D. & K. Hartmann. The Syntax and Semantics of Focus-Sensitive Particles in German. NLLT 19, 2001, 229–281.
  • Čermák, F. Partikule, jejich syntagmatika a kumulace v mluvené češtině. In Kopřivová, M. & M. Waclawičowá (eds.), Čeština v mluveném korpusu, 2008, 63–74.
  • Hajičová, E. Postavení rematizátorů v aktuálním členění věty. SaS 56, 1995, 241–251.
  • Hajičová, E. Aktuální členění věty a výstavba promluvy. In Č-US, 1999, 47–54.
  • König, E. The Meaning of Focus Particles, 1991.
  • Komárek, M. K sémantické a syntaktické charakteristice slov „ještě, již (už)“. In Studie ze slovanské jazykovědy, 1958, 147–153.
  • Komárek, M. K jednomu funkčnímu rozdílu v soustavě partikulí. SaS 40, 1979, 139–142.
  • 3, 1987.
  • MSoČ 1, 2010.
  • Nekula, M. System der Partikeln im Deutschen und Tschechischen, 1996.
  • PMČ, 1995, 361–362, 641, 694.
  • Sbg, 1972.
  • , 1998.
  • Sgall, P. & E. Hajičová. Remarks on Focus Sensitive Particles. In Kamp, H. & B. H. Partee (eds.), Context-Dependence in the Analysis of Linguistic Meaning 2, 1997, 87–92.
  • VT, 1985.
  • Viz také Částice, Aktuální členění větné.
Citace
Marek Nekula (2017): VYTÝKACÍ ČÁSTICE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VYTÝKACÍ ČÁSTICE (poslední přístup: 21. 5. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka