VLASTNÍ JMÉNO HERALDICKÉ

Základní
Rozšiřující

↗Vlastní jméno, nejčastěji rodové ↗antroponymum nebo ↗toponymum motivované erbem (TSO, 1973:112). Tvoří se z pojmenování obecné heraldické figury (postava, předmět, stavba apod.) zobrazené na erbu, tzv. mluvící znak: hrady Ronov, Ronovec – rozrod Ronovců, tj. Lichtenburkové, páni z Lipé, z Dubé, z Klinštejna – ze střhn. rone, stč. ostrev, tj. kmen stromu s pahýly větví, který sloužil jako primitivní žebřík k přelézání hradeb; hrad Házmburk (pův. Klapý) – Zajícové z Házmburka – z něm. Hase, tj. zajíc; hrad Šternberk – Šternberkové – z něm. Stern, tj. hvězda; hrad Švamberk (pův. Krasíkov Švamberkové – z něm. Schwan, tj. labuť. U nobilitované šlechty novověku a moderní doby jsou erby udělovány společně s predikáty, které byly uměle vytvářeny: měšťan Vitášek > vladyka Vitášek z Kamzíkové Hory – v erbu kamzík na skalnatém trojvrší; Stockarové z Bernkopfu – zbrojnoš držící medvědí hlavu; Gabriel Schramm von Deblin – divý muž se šrámem na tváři.

Mluvící znaky se uplatňují rovněž v městské heraldice a symbolech, velmi často ovšem jako výsledek nevědecké etymologie toponyma (viz ↗lidová etymologie):  např. medvěd (něm. Bär) – znaky Berouna, Moravského Berouna, Berlína n. Bernu, ježek (něm. Igel) – Jihlava, koňské sedlo – Nové Sedlice, koruna (něm. Krone) – Lanškroun (něm. Landeskrone), luna (měsíc) – Louny, otýpka sena s hráběmi a sennými vidlemi – Senomaty, vrš (koš na chytání ryb) – Vršovice; logo města Opavy s motivem páva (dle pověsti vyprávějící o hádce „o páva“). Mluvící erby jsou často doprovázeny etymologickými místními n. rodovými pověstmi vysvětlujícími původ toponyma n. antroponyma (viz ✍Hrdlička, 2007; ✍Vorel, 2007).

Literatura
  • Buben, M. Heraldika, 1986, 155–157, 187–189.
  • Buben, M. Encyklopedie heraldiky, 1997, 261–262.
  • Čarek, J. Městské znaky v českých zemích, 1985.
  • Hanáček, J. Obléhání Brna Švédy a nobilitace s tím spojené, 1986.
  • Hrabětová, I. Erbovní pověsti v českých spisech Bartoloměje Paprockého z Hlohol, 1992.
  • Hrdlička, J. Jak se utváří paměť. Legenda o dělení růží a její proměny na počátku 17. století. In Bůžek, V. & P. Král (eds.), Paměť urozenosti, 2007, 68–87.
  • Kolář, M. & A. Sedláček. Českomoravská heraldika I, 1902, 28–34.
  • Král, V. Heraldika, 1900, 231, 238.
  • Sedláček, A. Českomoravská heraldika II, 1902.
  • Schwarzenberg, K. Heraldika, 2007, 140.
  • Šimůnek, R. Rodová jména, příjmí a rodové tradice české šlechty v pozdním středověku. AOn 46, 2005, 116–142.
  • TSO, 1973, 112.
  • Vorel, P. Rodové heraldické pověsti jako prostředek mezigeneračního přenosu informace ve šlechtickém prostředí českých zemí v 16. století. In Bůžek, V. & P. Král (eds.), Paměť urozenosti, 2007, 61–67.
Citace
Jaroslav David (2017): VLASTNÍ JMÉNO HERALDICKÉ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VLASTNÍ JMÉNO HERALDICKÉ (poslední přístup: 15. 6. 2019)

Další pojmy:

onomastika lexikologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka