VÍCEZNAČNOST

Základní

Asymetrický vztah, kdy jedné izolované jazykové formě odpovídá více než jedna interpretace. Týká se všech jaz. rovin nesoucích význam. Zejména na úrovni lexika se podle přítomnosti/nepřítomnosti sémantické a genetické souvislosti mezi významy rozlišuje ↗polysémie a ↗homonymie, přechodové případy se snaží zastřešit (ne všeobecně přijímaný) pojem ↗kosémie.

Všechny druhy jazykové v., především morfologická (tvarová) homonymie, v č. hojně zastoupená, jsou vážným problémem pro automatickou počítačovou analýzu, která primárně pracuje s izolovanými ↗textovými slovy (tokeny). ✍Osolsobě (2015) v humorném příkladu se svišti např. ukazuje, že pro pouhých pět kontextově nezakotvených slovních tvarů (svišti, sviště, svištěti, svištěte, sviští) nabízí automatická morfologická analýza v rámci tří slovních druhů (subst., adj.verb.) celkem 44 různých interpretací. Morfologická homonymie může být náhodná (synchronně) n. systémová (viz např. ✍Petkevič, 2004). V rámci náhodné morfologické homonymie může slovní tvar patřit k více lemmatům různých slovních druhů (např. je, bez, se, zaječí, narval, hořce) n. k lemmatům téhož slovního druhu (tancích, krám, nocích, rozešli, spal, sním), případně se oba druhy mohou kombinovat (děl). U systémové homonymie může jít o tvarovou shodu v deklinačním n. konjugačním paradigmatu téhož lexému (↗synkretismus) n. homonymii mezi různými slovními druhy, např. verbální subst.nom. a dalších pádech a odpovídající slovesné adj.nom.pl. životných mask. (ustrašení, nalezení). Výsledky automatické morfologické analýzy je nutno vzhledem k víceznačnosti slovních tvarů kontextově zjednoznačnit (desambiguovat); viz ↗desambiguace. Časově náročná ruční desambiguace se užívá jen okrajově a spíše jako východisko pro další automatické zpracování rozsáhlých dat. Automatická desambiguace využívá buď statistické (stochastické) metody na základě strojového učení, n. metody založené na reflexi lingvistických pravidel, a to pravidel vyvozovaných z textu automaticky n. ručně psaných. V č. prostředí se aktuálně pracuje s kombinací těchto metod, tj. s tzv. hybridní metodou (např. ✍Petkevič, 2014).

Rozšiřující
Literatura
  • Martinková, M. O víceznačnosti. In Martinková, M. & O. Uličný (eds.), Dynamika českého lexika a lexikologie. Studie k moderní mluvnici češtiny 4, 2013, 52–77.
  • Osolsobě, K. Homonymie jako jeden z problémů lingvistického využití jazykových korpusů. In Rusinová, E. (ed.), Přednášky a besedy ze XLVIII. běhu LŠSS, 2015, 125–137.
  • Petkevič, V. Za češtinu (ne)homonymní, aneb jak odstranit slovnědruhovou a morfologickou homonymii v českých korpusech. In Blatná, R. & V. Petkevič (eds.), Jazyky a jazykověda, 2004, 247–266.
  • Petkevič, V. Problémy automatické morfologické disambiguace češtiny. 97, 2014, 194–207.
  • Viz také Homonymie, Kosémie, Polysémie.
Citace
Zdeňka Hladká (2017): VÍCEZNAČNOST. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VÍCEZNAČNOST (poslední přístup: 19. 9. 2019)

Další pojmy:

lexikologie sémantika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka