TELIČNOST  (telicita)

Základní

Termín odvozený od řeckého télos (cíl), poprvé použitý ✍Gareyem (1957), dnes se používá pro rozlišení telických predikátů nebo telických sloves s rysem telicitaatelických predikátů nebo atelických sloves s rysem atelicita // ateličnost. Telické jsou predikáty (ať už jednoduché jako slovesa n. komplexní jako slovesné fráze), které vyjadřují události mající nějaký cíl či vnitřní hranici, např. přečíst, vyvrtat. T. patří do oblasti lexikálního aspektu, jenž se zabývá aspektovými třídami (✍Vendler, 1957) a ↗způsoby slovesného děje. T. se obvykle testuje adverbiálním testem s in-adverbiálii (in two weeks, za dva týdny) a for-adverbiálii (for two weeks, dva týdny), které se v testované větě musí vztahovat k průběhu události samé, ne měřit časovou vzdálenost mezi časem promluvy / časem referenčním a časem události (viz ✍Verkuyl, 1972; ✍Dowty, 1979). Telické predikáty jsou slučitelné s in-adverbiálii a neslučitelné s for-adverbiálii (1a) a atelické predikáty jsou slučitelné s for-adverbiálii a neslučitelné s in-adverbiálii (1b). Telická věta Přečetl tu knihu za dva dny tvrdí, že cíle bylo dosaženo (kniha byla přečtena), kdežto atelická věta Četl tu knihu dva dny neříká, zda cíle bylo dosaženo, či nikoli. (Věta Četl tu knihu za dva dny je možná pouze s významem, kdy událost čtení nastala dva dny po určitém referenčním čase.):

(1)

a.

Přečetl tu knihu za dva dny / *dva dny

b.

Četl tu knihu dva dny / *za dva dny

Rozšiřující

Co se týká ↗Vendlerových slovesných tříd, stavy (2) a procesy (3) jsou atelické, protože nemají žádnou inherentní hranici či cíl. (Ve speciálním sportovním kontextu, kde přímý objekt měří uraženou vzdálenost, se plavatjet mohou vyskytovat s in-adverbiálem: Plaval stovku za minutu.):

(2)

a.

Visel/trpěl tam dvě hodiny

b.

*Visel/trpěl tam za dvě hodiny

(3)

a.

Plaval/jel dvě hodiny

b.

*Plaval/jel za dvě hodiny

Naopak accomplishmenty (4) a achievementy (5)–(7) jsou telické, protože obsahují přechod z jednoho stavu do druhého, přičemž accomplishmenty mají oproti achievementům před daným přechodem navíc procesuální fázi. Protože achievementy vyjadřují pouze přechod z jednoho stavu do druhého, obvykle není možné je modifikovat in-adverbiálii (samozřejmě ani for-adverbiálii), viz např. (5), kde za pět minut je opět přípustné, pouze pokud měří časovou vzdálenost do začátku události. Modifikace achievementů in-adverbiálem je možná tehdy, pokud dané adverbiále měří nějakou jinou událost předcházející danému přechodu, jako v (6b), kde se za pět minut vztahuje k události hledání, která však není součástí události nacházení (což je patrné z toho, že v (6b) nemusí být událost hledání vůbec přítomná). Nebo také v případech, kdy je možné daný přechod časově natáhnout, takže je pak sloveso kompatibilní s modifikujícím adverbiálem, jako v (7b), kde se může jednat o poznávací hru, kdy člověk se zavázanýma očima musí uhodnout, kdo před ním stojí:

(4)

a.

*Napsal článek / postavil dům dva týdny

b.

Napsal článek / postavil dům za dva týdny

(5)

a.

*Odjel / zpozoroval ji pět minut

b.

*Odjel / zpozoroval ji za pět minut

(6)

a.

*Našel to pero pět minut

b.

Našel to pero za pět minut

(7)

a.

*Poznal ji pět minut

b.

Poznal ji za pět minut

Do určité míry se dá také použít na testování t.č. test s konjugovanými adverbiálii (✍Verkuyl, 1972) n. test s almost (skoro/téměř) (✍Dowty, 1979). Zatímco atelické predikáty jsou v konjunkčním testu dvojznačné v tom, zda se jedná o jednu spojitou událost, n. o dvě různé události, telické predikáty umožňují pouze interpretaci s dvěma rozdílnými událostmi. V (8a) se může jednat o nepřetržité čtení knihy odpoledne a večer, n. o dvě různé události čtení (jedné či různých knih), jednou odpoledne a jednou večer. (8b) je možné interpretovat pouze jako dvojí událost čtení (ať už té samé, či různých knih):

(8)

a.

Četl knihu odpoledne a večer

b.

Přečetl knihu odpoledne a večer

V testu s téměř jsou telické predikáty dvojznačné: buď daná událost začala a nebyla dokončena (lze to však uplatnit jen u predikátů označujících události, které mají jistý časový průběh), n. událost vůbec nezačala. Druhá interpretace je v (9a) jen okrajová, ale s predikáty jako psát dopis ve větě Skoro ten dopis napsal je rovnocenná s první interpretací. Atelické predikáty naproti tomu připouštějí jen druhou možnost, viz (9b) s významem, že skoro došlo k tomu, že tu knihu začal číst:

(9)

a.

Skoro tu knihu přečetl

b.

Skoro tu knihu četl

✍Gehrke(ová) (2008) upravila ✍Dowtyho (1979)✍Borik(ové) (2002) test s implikací a tvrdí, že narozdíl od atelických predikátů telické predikáty v minulém čase implikují, že popisovaná událost už v přítomnosti neplatí. Za podmínky, že se jedná o tutéž knihu, z telické (10a) vyplývá, že daná událost v přítomnosti už neprobíhá (10b), ale z atelické (10c) nevyplývá (10b):

(10)

a. Přečetl knihu

b. Nečte knihu

c. Četl knihu

Existuje blízký vztah mezi t. a ↗videm. Podle některých autorů existuje korelace mezi (a)teličností a (ne)dokonavostí a není nutné rozlišovat gramatický a lexikální aspekt; viz ✍Schoorlemmer(ová) (1995), ✍Borer(ová) (2005), ✍van Hout(ová) (2008). Naproti tomu např. ✍Němec (1959), ✍Mehlig (1981), ✍Mehlig (1996), ✍Maslov (1984), ✍Smith(ová) (1991), ✍Padučeva (1996), ✍Filip(ová) (1999), ✍Filip(ová) (2012), ✍Bertinetto (2001), ✍Borik(ová) (2002), ✍Gehrke(ová) (2008) a jiní tvrdí, že oba typy aspektů je nutné rozlišovat. V nejjednodušším případě jsou telické predikáty dokonavé a atelické nedokonavé; viz např. ✍Piñón (1995) a literaturu u ✍Bertinetta (2001). To odpovídá výše uvedeným příkladům. Podle některých autorů mohou imperfektivní predikáty vyjadřovat také telické události; srov. ✍Maslov (1961), ✍Padučeva (1996). Podobně ✍Nübler (1993) rozlišuje t., která označuje skutečné dosažení cíle (u sloves dokonavých, např. dopsat), a ↗terminativnost, která pouze znamená potencialitu dosažení cíle (u sloves nedokonavých, např. psát). Zdá se, že je také možné najít dokonavé atelické případy; viz slovesa s delimitativním prefixem po‑ a s perdurativním pro‑. Podle vidových testů (viz ↗vid) se např. slovesa posedětprosedět chovají jako dokonavé predikáty (11) a podle adverbiálního testu jako atelické predikáty; viz (12):

(11)

a.

*bude posedět, *posedící

b.

*bude prosedět, *prosedící

(12)

a.

poseděl hodinu / *za hodinu

b.

proseděl hodinu / *za hodinu

V těchto případech je žádoucí rozlišovat mezi t.ohraničeností (boundedness); srov. k tomu ✍Depreatere (1995). Delimitativní po‑ a perdurativní pro‑ mohou ohraničovat události časově, ale nemusí je dělat telickými. Situace je ovšem komplikována tím, že slovesa s delimitativním po‑ mohou tvořit ‑n‑ová participia (pokud mají přímý objekt jako povařený), jež vyjadřují rezultativitu, tj. teličnost (viz též diskuzi ✍Piñón, 1994; ✍Filip(ová), 2000; ✍Žaucer, 2004), a tím, že akuzativní adverbiále u sloves s perdurativním pro‑ by mohlo být ve skutečnosti přímým objektem; viz k tomu ✍Schoorlemmer(ová) (1995); ✍Borik(ová) (2002); ✍Ramchand(ová) (2008); ✍Žaucer (2009); ✍Žaucer (2012); ✍Biskup & Zybatow(ová) (2015).

Většina jednoduchých sloves je atelických (a nedokonavých). Telická slovesa se derivují prefixací, jak ukazují příklady (1)–(10). Prefixy dělají z atelických stavů (znát, milovat) a procesů (plavat, zpívat) telické události, accomplishmenty (umilovat se, nazpívat, přeplavat) a achievementy (uznat, poznat, zamilovat se). Prefixace ohraničuje událost základového slovesa buď na začátku jako u ingresivního slovesa zamilovat se, kde se jedná o přechod ze stavu nemilování do stavu milování, n. na konci jako u nazpívat, kde po procesu zpívání následuje rezultativní stav, kdy je např. šanson nazpívaný. T. lze také derivovat sufixem -nou‑; srov. atelické klesat/svlékat se pět minut s telickými klesnout/svléknout se za pět minut (většinou se in-adverbiália se slovesy s -nou‑ nedají použít kvůli jejich momentálnímu charakteru). Testy ukazují, že sekundární imperfektivizace dělá telické prefigované sloveso atelickým; pouze durativní adverbiália mohou měřit časový průběh události (13a); (13b) má pouze význam, že téměř došlo k tomu, že začal ty články vypisovat (viditelnější to je, pokud přidáme za skoro už); (13c) je naopak dvojznačná, protože připouští jak dvouudálostní interpretaci, tak jednoudálostní interpretaci; a z (13d) nevyplývá, že už ty články nevypisuje:

(13)

a.

Vypisoval ty články hodinu / *za hodinu

b.

Skoro ty články vypisoval

c.

Vypisoval ty články odpoledne a večer

d.

Vypisoval ty články

Ačkoliv je rezultativní stav ve vypisovat prostřednictvím prefixu přítomný, daný predikát neříká nic o tom, zda je výsledného stavu dosaženo, či ne. Tento jev se nazývá imperfektivní paradox. Tady je opět možné rozlišovat terminativnost, tj. přítomnost daného rezultativního stavu, a t. (v tomto konkrétním případě ateličnost; viz diskusi ✍Nüblera, 1993, nahoře). Následná prefixace dokáže změnit dané sloveso opět na telické; viz testy v (14). Věta (14a) je možná pouze s in-adverbiálii. (14b) zřejmě nelze interpretovat tak, že téměř došlo k tomu, že začal ty články vypisovat; co je však důležité, je, že narozdíl od (13b) je možná interpretace, že proces vypisování začal a byl téměř dokončen. (14c) umožňuje pouze interpretaci s dvěma událostmi; zřejmější je to, pokud je ty vynecháno a jedná se o dvě různé sady článků, z nichž jedna byla vypsána odpoledne a druhá večer. Ze (14d) pak vyplývá, že daná událost vypisování v přítomnosti už neprobíhá:

(14)

a.

Povypisoval ty články za hodinu / *hodinu

b.

Skoro ty články povypisoval

c.

Povypisoval ty články odpoledne a večer

d.

Povypisoval ty články

Počínaje ✍Verkuylem (1972), mnozí autoři ukázali, že t. není jen záležitostí slovesa, ale také dalších větných členů. Např. v germánských jaz. jsou telické vlastnosti predikátu (a věty) ovlivňovány argumenty (např. ✍Verkuyl, 1972; ✍Verkuyl, 1993; ✍Binnick, 1991; ✍Dowty, 1986; ✍Mittwoch(ová), 1980). (15a) je telická, protože vyjadřuje dokončenou událost stejně jako česká věta Bill snědl jablko. Naproti tomu (15b) je atelická, protože popisuje neohraničený proces (jako Bill jedl jablka), poněvadž neurčité množství jablek nedokáže specifikovat konečnou hranici:

(15)

a. Bill ate an apple

b. Bill ate apples

Stejný efekt mají direkcionální adverbiália. (16a) je atelická jako č. věta John tlačil kárku, zatímco (16b) je telická podobně jako John dotlačil kárku do stodoly, protože adverbiále přidá k události cíl:

(16)

a. John pushed the cart

b. John pushed the cart into the barn

Z tohoto důvodu ✍Verkuyl (1972), ✍Verkuyl (1993) a další navrhují kompozicionální analýzy t. (a aspektu). Např. ✍Verkuyl (1993) používá dva rysy [+/-ADD TO], což je temporální rys sloves, a [+/-SQA], specified quantity of A, což je atemporální rys jmenných frází. Interakcí těchto dvou rysů získává různé telické a atelické (komplexní) predikáty. Srovnání angl. příkladů (15) a (16) s č. ekvivalenty ukazuje, že č. se chová jinak. Nestačí pouze přidat daný element; telicita se musí objevit na slovese (v příkladech nahoře v podobě prefixu). V některých případech ale přítomnost objektu měřícího událost může vést k t.; viz již zmiňovaný příklad uvedený v (17):

(17)

a.

*Plaval za minutu

b.

Plaval stovku za minutu

V určitých jazycích se t. vyjadřuje pádem objektu, např. ve finštině slouží akuzativ k vyjádření t. a partitiv k vyjádření ateličnosti. Pro slovanské jaz. navrhuje ✍Richardson(ová) (2007), že lexikální pády se vyskytují u atelických dvouargumentových sloves, jejichž událostní struktura je nekompozicionální, viz (18), a nikdy u sloves, jejichž událostní struktura je kompozicionální. U těchto sloves se naopak vyskytuje strukturní akuzativ, jak ukazuje (19):

(18)

a.

Sloužil mu celý život / *za celý život

b.

Posloužil mu *celý život / *za celý život

(19)

a.

Věděl to celý život / *za celý život

b.

Vyzvěděl to *půl hodiny / za půl hodiny

Klasickou ‒ v různých modifikacích stále aktuální ‒ sémantickou analýzu t. a lexikálně aspektových tříd představuje ✍Dowty (1979), který definuje jednotlivé třídy pomocí predikátů do, causebecome. Stavy mají nejjednodušší významovou strukturu. Narozdíl od aktivit (procesů) neobsahují do. Telické predikáty se liší od atelických tím, že obsahují become, jenž přináší rezultativní stav a je tak zodpovědný za t. Accomplishmenty jsou nejkomplexnější třídou; narozdíl od achievementů obsahují navíc predikáty docause.

Velmi rožšířený je mereologický přístupt. (např. ✍Bach, 1981; ✍Krifka, 1989; ✍Krifka, 1992; ✍Krifka, 1998; ✍Filip(ová), 1999), jenž se zakládá na vztahu části a celku. Podle tohoto přístupu jsou telické predikáty většinou kvantifikované a atelické predikáty kumulativní a existuje podobnost mezi teličností/ateličností a počitatelností/nepočitatelností. To znamená, že predikáty jako přečístláhev jsou kvantifikované, protože nemají žádnou vlastní část, která by mohla být také pojmenována jako přečístláhev. Naproti tomu predikáty jako čístvoda jsou kumulativní, protože po přidání čtení ke čtení a vody k vodě může být výsledek (jejich suma) opět pojmenován jako čtení/číst a voda (srov. též S-kumulativitu u ✍Rothstein(ové), 2004).

V poslední době se prosazuje skalární přístup, který se zabývá zejména měrovými achievementy (degree achievements), tj. predikáty derivovanými především od stupňovatelných adjektiv, jako např. teplat, krátit (např. ✍Hay(ová) & Kennedy ad., 1999; ✍Kennedy & McNally(ová), 2005; ✍Kennedy & Levin(ová), 2008; ✍Beavers, 2011). V závislosti na typu škály (zavřená, otevřená; a dalších faktorech) je daný predikát buď telický, n. atelický.

Syntaktický přístupt. lze najít u ✍Kratzer(ové) (2004), ✍Ramchand(ové) (2004), ✍Svenonia (2004), ✍Borer(ové) (2005), ✍Travis(ové) (2005), ✍Arsenijeviće (2006), ✍Romanov(ové) (2006), ✍Gehrke(ové) (2008), ✍Biskupa (2014) a dalších. Tyto přístupy často rozkládají událostní strukturu do několika projekcí, jež reprezentují jednotlivé sémantické predikáty jako becomen. jednotlivé podudálosti dané celkové události. Např. ✍Ramchand(ová) (2004) předpokládá ve verbální doméně rezultativní projekci (RP), která k události přidává cíl a která ve slovanských jaz. obsahuje ↗lexikální prefixy. Podle ✍Gehrke(ové) (2008) může být komplement slovesa (V) tvořen predikativní frází (PredP), která selektuje nějakou další frázi (např. AP, PP). Lexikální prefixy reprezentují hlavu Pred a daný slovesný komplement vyjadřuje become podudálost (rezultativní predikaci). U ✍Biskupa (2014) se t. derivuje v  předložkové frázi (pP) v komplementu slovesa, jejíž hlava p s prefixálními vlastnostmi obsahuje informaci, že podudálost vyjádřená slovesem zapříčiňuje podudálost vyjádřenou prefixem. Rezultativní adjektiva, direkcionální předložkové fráze, německé odlučitelné předpony, částice u sloves v angličtině atd. mohou k hlavní predikaci vyjádřené slovesem přidávat rezultativní predikáty a tím derivovat telické predikáty. Tyto elementy většinou bývají analyzovány jako ↗malé věty (small clause), n. společně se slovesem jako kompexní verbální hlava. Slovanské prefixy vykazují podobné chování, proto např. ✍Svenonius (2004) analyzuje slovanské lexikální prefixy jako germánské slovesné částice, tj. jako elementy tvořící malé větné predikáty. Jiné přístupy umísťují t. nad verbální frázi. Např. ✍Kratzer(ová) (2004) navrhuje, že t. může být derivována pomocí telické funkční projekce, která se nachází nad verbální projekcí, atrahuje akuzativní objekt do specifikátorové pozice a přidává k události vyjádřené verbální projekcí kulminaci. U ✍Borer(ové) (2005) je tetičnost/ateličnost svázána s přítomností/nepřítomností funkční aspektové fráze AspQP, jež vždy vyjadřuje určitou kvantitu. V dalších přístupech se t. nachází na více místech v syntaktické struktuře. Např. podle ✍Travis(ové) (2005) může být t. derivována na třech různých místech, v hlavě komplementu (např. PP, AP) verbální hlavy V, v hlavě aspektuální fráze (AspP), n. v malé verbální hlavě v. Viz též ↗vid, ↗terminativnost.

Literatura
  • Arsenijević, B. Inner Aspect and Telicity: The Decompositional and the Quantificational Nature of Eventualities at the Syntax-Semantics Interface. PhD. diss., Leiden University, 2006.
  • Bach, E. On Time, Tense, and Aspect: An Essay in English Metaphysics. In Cole, P. (ed.), Radical Pragmatics, 1981, 63–81.
  • Beavers, J. On Affectedness. NLLT 29, 2011, 335–370.
  • Bertinetto, P. M. On a Frequent Misunderstanding in the Temporal-Aspectual Domain: The ‘Perfective = Telic Confusion’. In Cecchetto, C. & G. Chierchia ad. (eds.), Semantic Interfaces, 2001, 177–210.
  • Binnick, R. I. Time and the Verb – A Guide to Tense and Aspect, 1991.
  • Biskup, P. On (Non-)Compositionality of Prefixed Verbs. In Ziková, M. & P. Caha ad. (eds.), Slavic Languages in the Perspective of Formal Grammar: Proceedings of FDSL 10.5. Brno 2014, 2015, 59–78.
  • Biskup, P. & G. Zybatow. Verbal Prefixation in Slavonic: A Minimalist Approach. In Müller, P. O. ad. (eds.), HSK Word-Formation. An International Handbook of the Languages of Europe, 2015, 1492–1515.
  • Borer, H. Structuring Sense, 2005.
  • Borik, O. Aspect and Reference Time. PhD. diss., Utrecht University, 2002.
  • Depraetere, I. On the Necessity of Distinguishing between. (Un)Boundedness and (A)Telicity. Linguistics and Philosophy 18, 1995, 1–19.
  • Dowty, D. R. Word Meaning in Montague Grammar, 1979.
  • Dowty, D. R. The Effect of Aspectual Class on the Temporal Structure of Discourse: Semantics or Pragmatics? Linguistics and Philosophy 9, 1986, 37–61.
  • Filip, H. Aspect, Eventuality Types and Noun Phrase Semantics, 1999.
  • Filip, H. The Quantization Puzzle. In Pustejovsky, J. & C. Tenny (eds.), Events as Grammatical Objects, 2000, 3−60.
  • Filip, H. Lexical Aspect. In Binnick, R. I. (ed.), The Oxford Handbook of Tense and Aspect, 2012, 721–751.
  • Garey, H. B. Verbal Aspects in French. Lg 33, 1957, 91–110.
  • Gehrke, B. Ps in Motion: On the Semantics and Syntax of P Elements and Motion Events. PhD. diss., Utrecht University, 2008.
  • Hay, J. & Ch. Kennedy ad. Scalar Structure Underlies Telicity in Degree Achievements. Semantics and Linguistic Theory 9, 1999, 127–144.
  • Kennedy, Ch. & L. McNally. Scale Structure and the Semantic Typology of Gradable Predicates. Lg 81, 2005, 345–381.
  • Kennedy, Ch. & B. Levin. Measure of Change: The Adjectival Core of Degree Achievements. In McNally, L. & Ch. Kennedy (eds.), Adjectives and Adverbs: Syntax, Semantics and Discourse, 2008, 156–182.
  • Kratzer, A. Telicity and the Meaning of Objective Case. In Guéron, J. & J. Lecarme (eds.), The Syntax of Time, 2004, 389–423.
  • Krifka, M. Nominal Referenz und Zeitkonstitution. Zur Semantik von Massentermen, Pluraltermen und Aspektklassen, 1989.
  • Krifka, M. Thematic Relations as Links between Nominal Reference and Temporal Constitution. In Sag, I. A. & A. Szabolcsi (eds.), Lexical Matters, 1992, 29–53.
  • Krifka, M. The Origins of Telicity. In Rothstein, S. (ed.), Events and Grammar, 1998, 197–235.
  • Maslov, J. S. Rol’ tak nazyvajemoj perfektivacii i imperfektivacii v processe vozniknovenija slavjanskogo glagol’nogo vida. Issledovanija po slavjanskomu jazykoznaniju, 1961, 165–195.
  • Maslov, J. S. Očerki po aspektologii, 1984.
  • Mehlig, H. R. Satzsemantik und Aspektsemantik: Zur Verbalklassifikation von Zeno Vendler. In Hill, P. & V. Lehmann (eds.), Slavistische Linguistik 1980, 1981, 95–151.
  • Mehlig, H. R. Some Analogies between the Morphology of Nouns and Aspect in Russian. Folia Linguistica 30, 1996, 87–109.
  • Mittwoch, A. The Grammar of Duration. Studies in Language 4, 1980, 201–227.
  • Němec, I. Vývojové problémy soudobé nauky o vidu. Sl 28, 1959, 301–325.
  • Nübler, N. Zur Differenzierung der Begriffe Terminativität / Aterminativität und Telizität / Atelizität. WS 38, 1993, 298–307.
  • Padučeva, E. V. Semantičeskije issledovanija: Semantika vremeni i vida v russkom jazyke, 1996.
  • Piñón, Ch. J. Aspectual Composition and the Polish Perfective. In FASL 2, 1994, 341–373.
  • Piñón, Ch. J. An Ontology for Event Semantics. PhD. diss., Stanford University, 1995.
  • Ramchand, G. C. Time and the Event: The Semantics of Russian Prefixes. Nordlyd 32.2, 2004, 323–361.
  • Ramchand, G. C. Verb Meaning and the Lexicon, 2008.
  • Richardson, K. Case and Aspect in Slavic, 2007.
  • Romanova, E. Constructing Perfectivity in Russian. PhD. diss., University of Tromsø, 2006.
  • Rothstein, S. Structuring Events: A Study in the Semantics of Aspect, 2004.
  • Schoorlemmer, M. Participial Passive and Aspect in Russian. PhD. diss., Utrecht University, 1995.
  • Smith, C. S. The Parameter of Aspect, 1991.
  • Svenonius, P. Slavic Prefixes Inside and Outside the VP. Nordlyd 32.2, 2004, 205–253.
  • Travis, L. Articulated vPs and the Computation of Aspectual Classes. In Kempchinsky, P. & R. Slabakova (eds.), Aspectual Inquiries, 2005, 21–39.
  • van Hout, A. Acquiring Telicity Crosslinguistically: On the Acquisition of Telicity Entailments Associated with Transitivity. In Bowerman, M. & P. Brown (eds.), Crosslinguistic Perspectives on Argument Structure: Implications for Learnability, 2008, 255–278.
  • Vendler, Z. Verbs and Times. Philosophical Review 66, 1957, 143–160.
  • Verkuyl, H. On the Compositional Nature of Aspects, 1972.
  • Verkuyl, H. A Theory of Aspectuality. The Interaction between Temporal and Atemporal Structure, 1993.
  • Žaucer, R. Slavic Prefixes as State Morphemes: From State to Change-of-state and Perfectivity (https://benjamins.com/). In Dressler, W. U. & D. Kastovsky ad. (eds.), Morphology and its Demarcations, 2005, 277–292.
  • Žaucer, R. A VP-internal/Resultative Analysis of 4 “VP-External” Uses of Slavic Verbal Prefixes. PhD. diss., University of Ottawa, 2009.
  • Žaucer, R. The Syntax of Perdurative-Prefixed Verbs (and the VP-Internal/VP-External Prefix Distinction). In Ziková, M. & M. Dočekal (eds.), Slavic Languages in Formal Grammar. Proceedings of FDSL 8.5, Brno 2010, 2012, 339–355.
  • Viz též Vid, Terminativnost.
Citace
Petr Biskup (2017): TELIČNOST. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/TELIČNOST (poslední stažení: 19. 11. 2017)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka