SLOŽENÉ SUBSTANTIVUM  (substantivní kompozitum)

Základní

V tradiční slovotvorbě substantivní ↗kompozitum vlastní i ↗kompozitum nevlastní, tvořené všemi slovotvornými typy kompozice (↗čistá kompozice i ↗derivační kompozice). S.s. lze klasifikovat podle syntaktického vztahu mezi členy na ↗přiřaďovací kompozita, většinou slučovací (štěrkopísek, lesostep), a ↗podřaďovací kompozita: předmětná (věrozvěst), podmětná (vodotrysk), příslovečná (mořeplavec), přívlastková (kovošrot) a doplňková (samorost); okrajová jsou (často expresivní) kompozita větná, tzv. ↗citátové spřežky (mouchysněztesimě). Častější jsou s.s. podřaďovací. Z hlediska ↗onomaziologických kategorií jsou zastoupeny převážně kategorie modifikační a mutační. Podle slovnědruhového obsazení členů se tvoří kompozita typu: (a) subst. + sloveso (větrolam, tělocvik), (b) adj. + subst. (středověk, drahokam), (c) číslovka + subst. (desetikoruna, půlrok), (d) zájm. + subst. (samovar, sebevražda), (e) dvě subst. (severovýchod, stromořadí), (f) sloveso + subst. (lomikámen, kazimluv).

↗Apelativa mají obvykle charakter termínů, jen zřídka jsou to slova běžné slovní zásoby. ↗Propria jsou nejčastěji názvy zeměpisné, které se zpravidla píší se spojovníkem a obě části se skloňují (Ostrava‑Poruba, Rakousko‑Uhersko), cizí vlastní jména psaná se spojovníkem se zpravidla skloňují jako celek (Alma‑Ata, Baden‑Baden). Mezi s.s. jsou zastoupena ↗obyvatelská jména (Jihoameričan), ↗konatelská jména (malorolník), ↗činitelská jména (velkododavatel), ↗jména prostředků činnosti (kávovar), ↗jména míst (hladomorna), ↗jména dějů (krupobití), ↗jména nositelů vlastností (rudovous), kompozita číselná (půllitr). Velmi řídká jsou kompozita tříčlenná (severoseverozápad, kmitočtoměr).

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 178–196.
  • Bozděchová, I. Tvoření slov skládáním, 1994, 20–83.
  • Bozděchová, I. Kompozice a její potenciál v současné slovní zásobě češtiny. Korpus – gramatika – axiologie 7, 2013, 3–21.
  • 1, 1986, 454–471.
  • MSoČ 1, 2010, 111, 113, 116.
  • PMČ, 1996, 157–165.
  • Šlosar, D. Česká kompozita diachronně, 1999, 22–52.
  • Šmilauer, V. Novočeské tvoření slov, 1971, 97–100.
Citace
Ivana Bozděchová (2017): SLOŽENÉ SUBSTANTIVUM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SLOŽENÉ SUBSTANTIVUM (poslední přístup: 25. 6. 2019)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka