SEMILEXIKÁLNÍ KATEGORIE

Základní
Rozšiřující

V rámci ↗lexikalistické hypotézy syntaktická kategorie kombinující rysy, které mají ↗lexikální kategorie, a rysy, které mají ↗funkční kategorie. Idea pochází už od ✍Rossa (1972) a pak se objevuje hlavně u ✍Emondse (1985), ✍Emondse (2000), ✍Emondse (2004), termín semi-lexical category užívají ✍Corver & van Riemsdijk (eds.) (2001), termín hybrid category pro týž koncept ✍Haegeman(ová) (2005); v č. lingvistice se termín hybridní kategorie používá jako ekvivalent angl. termínu mixed category, jímž se referuje k jinému, i když podobnému jevu, totiž ke kategoriím kombinujícím rysy dvou lexikálních kategorií; viz ↗hybridní kategorie. Čítankovým případem s.k. jsou hol. (a něm.) Direct Partitive Constructions:

(1)

een

plak

kaas

DET

plátek

sýra

V těchto nominálních konstrukcích jsou dvě N, ale celá konstrukce ukazuje chování jedné projekce. N2 (kaas) se nechová jako samostatná syntaktická projekce DP v pozici komplementu N1 (plak):

(a) selekce je mezi slovesem a buď N1 (2), nebo N2 (2a):

(2)

Zij hebben [een schaal gebakjes] omgestoten (‘převrátili misku pečiva’ = převrátili misku)

(2a)

Zij hebben [een schaal gebakjes] gegeten (‘snědli misku pečiva’ = snědli pečivo)

(b) N1 i N2 mají stejný pád udělený předložkou (3), n. slovesem (3a):

(3)

nach

[zwei Flaschen

[rotem

Wein]]

po

dvě láhve.DAT

červené.DAT

víno.DAT

(3a)

Ich habe

[eine

Kiste

Kubanische

Zigarren]

bestellt

Det.ACC

krabice.ACC

kubánské.ACC

cigarety.ACC

objednal

(c) N2 nemůže mít funkční hlavu typu Det/Quant:

(4)

Een

fles

(*deze)

wijn

DET

láhev

(to)

víno

een

stapel

(*alle)

publicaties

van Halle

DET

hromada

(všechny)

publikace

od Hallea

Obě N tedy nejsou lexikální N, protože v (uvedené) konstrukci je jen jedna lexikální hlava N: N1 je součást funkční domény rozšířené nominální projekce. Proto: třída N, která může být N1, je uzavřená. N1 má ale řadu nominálních vlastností: může být hlavou relativní věty a může být modifikováno atributivním adjektivem: N1 tedy není ani pravá lexikální hlava (tedy není to čistá lexikální kategorie N), ani to není pravá funkční hlava, je to něco mezi, tedy semilexikální kategorie, resp. semilexikální hlava; srov. i důležitou knihu ✍Corver & van Riemsdijk (eds.) (2001).

Jako s.k. byly analyzovány v různých jaz. různé kategorie: v nominální doméně např. ↗klasifikátory a ↗kvantifikátory, ve verbální doméně ↗lehká slovesa, ↗modální slovesa, ↗fázová slovesa, slovesa pohybu v tzv. inflected construction (v italských dial., v americké angl. a ve švédštině slovesa pohybu v konstrukcích s dvěma flektivními tvary sloves, typu I go buy bread; srov. ✍Cardinaletti(ová) & Giusti(ová), 2001), sériová slovesa (v některých afrických a asijských jaz. slovesa tvořící konstrukci, v níž dvě n. více sloves tvoří jeden predikát, aniž by některé bylo zapuštěno do jiného z nich, srov. ✍Aikhenvald(ová) & Dixon (eds.), 2006), italské sloveso sembrare ‘zdát se’ v konstrukci s vystoupavší klitikou typu Non lo sembra capire (✍Haegeman(ová), 2005), srov. taky ✍Wurmbrand(ová) (2004), a taky (některé) ↗adpozice.

Existuje několik vlivných analýz s.k., většinou v nich ovšem není řečeno n. z nich s jistotou odvoditelné, zda analyzují s.k. jako třetí kategorii, vedle ↗lexikálních kategorií a ↗funkčních kategorií, resp. ↗hybridních kategorií, a nebo jinak a jak. Jasně status s.k. formulují např. ✍Cardinaletti(ová) & Giusti(ová) (2001)✍Haegeman(ová) (2005), pro něž jsou s.k. lexikální kategorie přidávané do struktury jako funkční hlava; je to linie spojená s ✍Cinquem (2001). ✍Emonds (2000), ✍Emonds (2001) navrhuje, že semilexikální hlavy jsou ty N, V, A a P, které nemají čistě sémantické rysy (v angl. people, thing, do, get, much, so, by, of aj.). Velký rozdíl mezi cinqueovskou a emondsovskou linií analýz je v tom, že Cinque navrhuje „hluboké struktury“ (obsahují více hlav, z nichž jedna je lexikální a ostatní tvoří šablonu funkčních projekcí), zatímco Emonds navrhuje „mělké“ struktury (obsahují více hlav, z nichž pouze jedna, nejperifernější, může být realizována, a to jako lexikální kategorie).

č. jsou dobrými kandidáty s.k. zvl.:

(1) Substantiva typu hromada, protože jsou to slova, která mají některé vlastnosti, jaké má substantivum, a to jak morfologické (flexi), tak syntaktické (možnost doplnění postnominální nominální frází s genitivem), ale fráze hromada přátel se nechová jako fráze obsahující dvě plnovýznamová (lexikální) substantiva (SubstLex) (výstava knih), nýbrž jako fráze obsahující jen jedno SubstLex v genitivu a substantivum hromada se chová jako „pomocné slovo“ analyzované (a interpretovatelné) jako kvantifikátor (SubstQuant):

(i) Vztažná věta se může vztahovat k nominální frázi, takže ve frázi [SubstLexGenSubstLex] se vztažná věta může vztahovat jak k SubstLex (Výstavu knih, kterou jsem viděl, jsem obdivoval), tak k GenSubstLex (Výstavu knih, které vyšly v samizdatu, jsem obdivoval), zatímco ve frázi [SubstQuantGenSubstLex] se vztažná věta nemůže vztahovat k SubstQuant (Hromadu přátel, *kterou jsem poznal, jsem zklamal), ale jen k GenSubstLex (Hromadu přátel, které jsem poznal, jsem zklamal).

(ii) Osobní zájmena on‑0/‑a/‑o a ukazovací zájmeno t‑en/‑a/‑o mohou odkazovat jen k nominální frázi, takže ve frázi [SubstLex GenSubstLex] zájmeno ji/je odkazuje jak k SubstLex (Viděl jsem výstavu knih a obdivoval jsem ji), tak k GenSubstLex (Viděl jsem výstavu knih a obdivoval jsem je), zatímco ve frázi [SubstQuantGenSubstLex] se zájmeno nemůže vztahovat k SubstQuant (Poznal jsem hromadu přátel a zklamal jsem *ji), ale jen k GenSubstLex (Poznal jsem hromadu přátel a zklamal jsem je).

(iii) Jen v nominální frázi mohou být přívlastková adjektiva, takže ve frázi [SubstLexGenSubstLex] je možné adjektivum jak před SubstLex (Viděl jsem zajímavou výstavu knih), tak před GenSubstLex (Viděl jsem výstavu zajímavých knih), zatímco ve frázi [SubstQuantGenSubstLex] je možné před SubstQuant jen kvantitativní adjektivum (Poznal jsem velkou/*zajímavou hromadu přátel) a jakékoli adjektivum jen před GenSubstLex (Poznal jsem hromadu zajímavých přátel).

(iv) Je-li fráze [SubstLexGenSubstLex] podmětem, shoduje se přísudek se SubstLex, které je nutně hlavou této nominální fráze (Výstava knih se mi líbila), zatímco je-li podmětem fráze [SubstQuantGenSubstLex], je hlavou nominální fráze GenSubstLex a přísudek má defaultní shodu (Hromadu knih se ztratilo), n. je hlavou SubstQuant a přísudek se shoduje s ním: Hromada knih se ztratila. Je-li hlavou fráze [SubstQuantGenSubstLex] GenSubstLex, získává SubstQuant v nominativu flexi akuzativu (Nom[Hromadu/Spoustu knih] se ztratilo) a získává tak jako jiné kvantifikátory pádový synkretismus Nom/Acc (Nom: mnoh‑o, pět‑Ø, hromad‑u, Akuz: mnoh‑o, pět‑Ø, hromad‑u). Navíc SubstQuant nelze kvantifikovat: ve skupině [Dvě hromady knih] se ztratily má tedy substantivum hromada jen interpretaci SubstLex, nikoli SubstQuant.

Substantiva typu pár jdou ještě dál a ztrácejí rys Subst a zachovávají jen rys Quant, takže ve frázi je jen jedno SubstLex, které získává ve větě pád a slovo pár morfologicky „zmrzne“: Setkal se s pár děvčaty (s interpretací „s několika děvčaty“) × Setkal se s párem děvčat (s interpretací „s dvěma děvčaty“).

(2) Substantiva typu talíř v nominálních skupinách s postnominálním genitivem, jímž je látkové jméno (talíř polévky), nikoli ve frázích s jiným postnominálním genitivem, např. typu talíř naší babičky. Srov. rozdíl: Snědl talíř polévky (= ‘snědl polévku, ne talíř’) × Snědl talíř naší babičky (= ‘snědl talíř, ne naši babičku’). Dobrá analýza českých dat je od Veselovské (viz dále).

(3) Notoricky známým (u nás paradoxně zvl. z historické mluvnice) případem, který ukazuje vlastnosti s.k., jsou číslovky od pěti výše ve frázích typu pět chlapců. V pozici, v níž tato fráze získává nom. nebo akuz., se číslovka pět chová syntakticky jako substantivum: vyjadřuje pád celé fráze a jméno označující počítané objekty je postnominální genitiv (Pět chlapců / Sbor chlapců zpívá;Viděl pět chlapců / sbor chlapců), ale morfologicky není substantivem: instr.sg. vyjadřuje koncovkou -i, která není pro instr. u žádného substantiva, nemá rod, proto je, je-li fráze subjektem, v přísudku defaultní shoda (Pět chlapců zpívalo × Sbor chlapců zpíval), nemá pl. V pozicích, v nichž tato fráze získává jiný pád než nom.akuz., se číslovka pět chová syntakticky podobně jako adjektivum: pád celé fráze vyjadřuje substantivum označující počítané předměty a pět se shoduje s tímto substantivem, morfologicky ovšem pět ukazuje (až na instr.) flexi feminin typu kost: k pěti chlapcům / *k pěti chlapci.

č. věnovala v kontextu analýz s.k. pozornost nominálním strukturám obsahujícím kvantifikující element (Q) a jméno (N) ✍Veselovská (2001). Na základě různých vlastností, které ukazují tyto nominální struktury, rozlišuje 4 typy kvantifikujících elementů: (a) NQ, tj. otevřená třída lexikálních jmen s kvantifikujícím rysem (skupina, řada…), která jsou lexikální hlavou DP, přičemž toto N má DP komplement v genitivu, (b) QN, tj. uzavřená třída jmen s významem „group of“ jako trocha, fůra, pár, hromada, spousta, řada a několik dalších, přičemž za QN následuje NMax sg. u nepočitatelných jmen, v pl. u počitatelných jmen, (c) QGen, tj. uzavřená třída existenčních kvantifikátorů jako mnoho, málo, dost, hodně, kolik a jejich deriváty jako pramálo, několik aj, přičemž za těmito QGen následuje NMax s nepočitatelným jménem v sg. nebo s počitatelným jménem v pl., (d) QA(dj), tj. uzavřená třída obecných kvantifikátorů jako všichni, oba a číslovky dvě, třičtyři, přičemž za číslovkami a za všichni následuje NMax s počitatelným jménem v pl., za všichni taky NMax s nepočitatelným jménem v sg. Rozdíl mezi (a)–(d), který se projevuje v morfosyntaxi vlastnostmi, které autorka ukazuje, je vysvětlitelný právě na základě toho, že (a) má plné nominální vlastnosti, zatímco v (b)–(d) míra nominálních vlastností klesá, (b)–(d) jsou tedy analyzovatelné jako s.k., (b) a (c) Q/N, (d) Q/Adj, tedy jako kategorie, které na rozdíl od lexikálních kategorií N a A mají sémanticky omezený soubor rysů. Analýzu, která nepoužívá pro vysvětlení struktur s kvantifikátorem koncept s.k., pro č. navrhl ✍Caha (2015), pro ruštinu ✍Pereltsvaig(ová) (2006).

(4) Slovesa typu stačit, protože jsou to slova, která mají některé vlastnosti, jaké má lexikální (plnovýznamové) sloveso, a to jak morfologické (flexi), tak syntaktické (možnost doplnění infinitivní frází), ale VP stačit pálit trávu se nechová jako fráze obsahující dvě slovesa (např. VP zkusit pálit trávu), nýbrž jako skupina obsahující jen jedno lexikální sloveso (VerbLex) v infinitivu a „pomocné slovo“ analyzované jako funkční V modální:

(i) Struktury [VerbModInfVerbLex] dovolují tzv. dlouhé pasivum, tj. odsun agentu ze subjektu VerbMod a posun akuzativního objektu InfVerbLex do nominativního subjektu VerbMod  iniciovaný reflexivem (Petr musí/začne/bude pálit trávuTrávai se musí/začne/bude pálit ti, kdežto struktury [VerbLexInfVerbLex] to nedovolují: Petr zkusí/slíbí/doporučuje pálit trávu – *Trávai se zkusí/slíbí pálit ti / Zkusí se / slíbí se pálit trávu. Sloveso stačit ve struktuře Petr stačí pálit trávu se chová jako VerbMod (Trávai se stačí pálit ti) i jako VerbLex (e Stačí se pálit trávu (e = subjekt bez fonetické realizace)).

(ii) Ve strukturách [VerbModInfVerbLex] nelze InfVerbLex nahradit spojkovou vedlejší větou (Petr musí/začne [pálit trávu] – Petr musí/začne/ *[že pálí trávu / aby pálil trávu], kdežto ve strukturách [VerbLexInfVerbLex] to možné je (Petr zkusí/slíbí [pálit trávu] – Petr zkusí, [zda lze pálit trávu] / Petr slíbí, [že bude pálit trávu]. Sloveso stačit se chová jako VerbMod: Petr stačí [pálit trávu] – Petr stačí *[že pálí trávu / aby pálil].

Vlivná analýza monoklauzálních struktur obsahujících dvě V je spojena s konceptem ↗restrukturace (např. ✍Cinque, 2001 a jinde; také jiní před ním a po něm). Existují dvě různé analýzy, resp. dvě doplňující se analýzy (✍Wurmbrand(ová), 2004): v jedné je restrukturující V funkční hlava, která se kombinuje s lexikálním V infinitivu, ve druhé je restrukturující V lexikální sloveso, jehož komplementem je VP s V v infinitivu. V č. se restrukturaci věnovala zvl. ✍Medová (2001)✍Karlík & Veselovská (2009) v rámci analýzy ↗infinitivu. ✍Kyncl (2008) analyzuje jako s.k. česká modální slovesa.

Viz také ↗lexikální kategorie, ↗funkční kategorie, ↗hybridní kategorie.

Literatura
  • Aikhenvald, A. Y. & R. M. V. Dixon. (eds.) Serial Verb Constructions: A Cross-linguistic Typology, 2006.
  • Caha, P. Czech Numerels are No Bundling. In Shlonsky, U. (ed.), Beyond Functional Sequence, 2015, 173–196.
  • Cardinaletti, A. & G. Giusti. “Semi-lexical” Motion Verbs in Romance and Germanic. In Corver, N. & H. van Riemsdijk (eds.), Semi-lexical Categories, 2001, 371–414.
  • Cinque, G. ‘Restructuring’ and Functional Structure. In Brugè, L. (ed.), University of Venice Working Papers in Linguistics 11, 2001, 45–127.
  • Corver, N. & H. van Riemsdijk. (eds.) Semi-lexical Categories, 2001.
  • Emonds, J. E. A Unified Theory of Syntactic Categories, 1985.
  • Emonds, J. E. Lexicon and Grammar: The English Syntacticon, 2000.
  • Emonds, J. E. The Flat Structure Economy of Semi-Lexical Heads. In Corver, N. & H. van Riemsdijk (eds.), Semi-lexical Categories, 2001, 23–66.
  • Haegeman, L. Functional Heads, Lexical Heads and Hybrid Categories. In Broekhuis, H. & N. Corver ad. (eds.), Organizing Grammar. Linguistic Studies in Honor of Henk van Riemsdijk, 2005, 152–161.
  • Karlík, P. & L. Veselovská. Infinitive Puzzle. In Dočekal, M. & M. Ziková (eds.), Czech in Formal Grammar, 2009, 197–213.
  • Kyncl, J. Semi-lexical Heads in Czech Modal Structures. PhD. diss., Univ. of Wolverhampton, 2008.
  • Medová, L. Restructuring in Czech. Mag. práce, University of Tromsø, 2001.
  • Pereltsvaig, A. Small Nominals. NLLT 24, 2006, 433–500.
  • Ross, J. R. The Category Squish: Endstation Hauptwort. Papers from the Annual Regional Meeting of the Chicago Linguistic Society 8, 1972, 316–328.
  • Veselovská, L. Agreement Patterns of Czech Group Nouns and Quantifiers. In Corver, N. & H. van Riemsdijk (eds.), Semi-lexical Categories, 2001, 273–320.
  • Wurmbrand, S. Two Types of Restructuring: Lexical vs. Functional. Lga 114, 2004, 991–1014.
  • Viz také Lexikální kategorie, Funkční kategorie, Hybridní kategorie.
Citace
Petr Karlík (2017): SEMILEXIKÁLNÍ KATEGORIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SEMILEXIKÁLNÍ KATEGORIE (poslední přístup: 19. 9. 2020)

Další pojmy:

gramatika morfologie syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka