SEMIKOMUNIKACE

Základní

Typ multilingvní komunikace mezi lidmi, kteří při vzájemné komunikaci mluví či píšou každý jiným jazykem, ale navzájem si víceméně rozumějí. Takový způsob dorozumívání je běžný mezi Čechy a Slováky, kteří ve vzájemné komunikaci užívají češtinu a slovenštinu, dále např. mezi Dány, Nory a Švédy, lidmi mluvícími některými příbuznými africkými jazyky n. za určitých okolností i lidmi mluvícími jazyky, které příbuzné nejsou. Termín s. je znám díky pracím E. Haugena o jazykové komunikaci ve Skandinávii. ✍Haugen (1966) definoval s. v pojmosloví teorie komunikace jako „propouštění zpráv přes poněkud vysokou úroveň ‚komunikačního šumu‘“, přičemž komunikační šum mohou způsobovat např. rozdíly mezi jazyky. V tomto smyslu převzala termín s. do československé lingvistiky ✍Budovičová (1987) (viz též ✍Budovičová, 1988) pro popis nedostatků v bilingvní komunikaci mezi Čechy a Slováky. S. lze ale chápat i v pozitivním smyslu jako dorozumívání, při kterém sice dochází vlivem částečných neporozumění k jisté komunikační ztrátě, ta je však pro účastníky komunikace stále ještě přijatelná (✍Nekvapil, 2003). S. se v současném odborném diskurzu běžně pojmenovává jako receptivní multilingvismus (✍Bahtina & ten Thije, 2012), dříve častěji jako pasivní bilingvismus, v české a zvl. slovenské lingvistice někdy jako dvojjazykovost (oproti širšímu pojmu dvojjazyčnosti, tj. ↗bilingvismu, viz ✍Pallay, 2005). Pojmy receptivní multilingvismuspasivní bilingvismus však mohou mít širší význam, když znamenají nejen způsob užívání jazyků, tj. druh komunikační praxe, ale i druh jazykové kompetence. S. je pouze druhem komunikační praxe. S. je běžná v případě příbuzných jazyků, které si jsou podobné. Vedle češtiny a slovenštiny (viz ✍Nábělková, 2008) a dánštiny, norštiny a švédštiny (✍Haugen, 1966; ✍Braunmüller, 2002; ✍Zeevaert, 2007) je doložena i v případě běloruštiny a ruštiny (✍Ljankevič, 2013), ukrajinštiny a ruštiny (✍Bilaniuk, 2010), estonštiny a finštiny (✍Verschik(ová), 2012) či němčiny a nizozemštiny (✍Beerkens(ová), 2010; ✍Ribbert(ová) & ten Thije, 2007). S. může za určitých okolností probíhat i mezi mluvčími jazyků nepříbuzných, jako je estonština a ruština (✍Bahtina, 2013). ✍Zeevaert (2007) ovšem navrhl omezit termín s. na jeden typ receptivně multilingvní komunikace, a to pomocí jazyků blízce příbuzných.

Rozšiřující
Literatura
  • Bahtina, D. Mind Your Languages: Lingua Receptiva in Estonian-Russian Communication, 2013.
  • Bahtina, D. & J. D. ten Thije. Receptive Multilingualism. In Chapelle, C. A. (ed.), The Encyclopedia of Applied Linguistics, 2012, 4899–4904.
  • Beerkens, R. Receptive Multilingualism as a Language Mode in the Dutch-German Border Area, 2010.
  • Bilaniuk, L. Language in the Balance: The Politics of Non-accommodation on Bilingual Ukrainian-Russian Television Shows. International Journal of the Sociology of Language 201, 2010, 105–133.
  • Braunmüller, K. Semicommunication and Accommodation: Observations from the Linguistic Situation in Scandinavia. International Journal of Applied Linguistics 12, 2002, 1–23.
  • Braunmüller, K. & L. Zeevaert. Semikommunikation, rezeptive Mehrsprachigkeit und verwandte Phänomene: Eine bibliographische Bestandaufnahme, 2001.
  • Budovičová, V. Semikomunikácia ako lingvistický problém. In Mistrík J. (ed.), Studia Academica Slovaca 16, 1987, 49–66.
  • Budovičová, V. Semikomunikácia ako faktor medzijazykovej dynamiky. In Brabcová, R. & F. Štícha (ed.), Dynamika současné češtiny z hlediska lingvistické teorie a školské praxe, 1988, 45–54.
  • Haugen, E. Semicommunication: The Language Gap in Scandinavia. Sociological Inquiry 36, 1966, 280–297.
  • Ljankevič, U. Vybor jazyka i rečevaja (ne)akkomodacija v uslovijach dvujazyčnoj kommunikacii v Belarusi: na osnove polevych eksperimentov v Minske i Dzeržinske. Sl 82, 2013, 333–346.
  • Nábělková, M. Slovenčina a čeština v kontakte: pokračovanie príbehu, 2008.
  • Nekvapil, J. O vztahu velkých a malých slovanských jazyků. Lětopis 50, 2003, 113–127.
  • Pallay, J. K terminológii bilingvizmu: dvojjazykovosť v slovenskej jazykovede. In Štefánik, J. (ed.), Individuálny a spoločenský bilingvizmus, 2005, 71–74.
  • Ribbert, A. & J. D. ten Thije. Receptive Multilingualism in Dutch–German Intercultural Team Cooperation. In ten Thije, J. D. & L. Zeevaert (eds.), Receptive Multilingualism, 2007, 73–101.
  • Verschik, A. Practising Receptive Multilingualism: Estonian-Finnish Communication in Tallinn. International Journal of Bilingualism 16, 2012, 265–286.
  • Zeevaert, L. Receptive Multilingualism and Inter-Scandinavian Semicommunication. In ten Thije, J. D. & L. Zeevaert (eds.), Receptive Multilingualism, 2007, 103–135.
Citace
Marián Sloboda (2017): SEMIKOMUNIKACE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SEMIKOMUNIKACE (poslední přístup: 17. 11. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka