REGULACE JAZYKA

Základní

Široce chápané ovlivňování stavu jazyka odbornou autoritou, tj. ochrana jazyka, péče o jazyk, ↗kultivování jazyka, teoretické zásahy do jazyka (intervence do jazyka). Praktickým nástrojem institucionální r.j. je především ↗kodifikace. R.j. je zpravidla spjata s útvarovým přístupem k jaz.; regulovanými útvary jsou celonárodně rozšířené spisovné jaz., např. ↗spisovná čeština, neregulovanými útvary jsou ↗dialekty.

Principy r.j. se historicky mění, důležitými faktory jsou proměny kontextu společenského i lingvistického. Regulace spis. češtiny měla až do 20. let 20. stol. motivaci především hodnotovou, v některých dobách více, v jiných méně byla doprovázena pocitem ohrožení jaz.; v č. společnosti dlouhodobě převládal pozitivní vztah k národu a k jaz. jako jedné z jistot národní existence. Konkrétnější motivace byla do značné míry spjata i s imponujícím principem řádu, který se v jaz. historicky vytvořil.

Potřeba r.j. byla v č. prostředí dlouhodobě považována za samozřejmou, cílem byla ochrana č. (před cizími vlivy i před ↗neologismy), uchování č. jako kulturní hodnoty, podpora její kulturotvorné funkce, uchování řádu v jaz., jeho stálé zdokonalování (kultivování); viz ↗purismus, ↗jazyková správnost. Promyšlený soubor zásad ovlivňování jaz. praxe přinesla na přelomu 20. a 30. let v novém společenském kontextu ↗Pražská škola (viz ↗teorie spisovného jazyka); v tehdejší ČSR spis. čeština již nebyla jaz. ohroženým, naopak její prestiž byla posílena, rozšířilo se spektrum jejích funkcí. Motivací pro r.j. se nově stala funkčnost: spis. češtinu je třeba regulovat proto, aby co nejlépe sloužila vyjadřovacím potřebám mluvčích. Vágně chápaný princip řádu v jaz. byl v novém lingvistickém kontextu funkčního strukturalismu formulován jako systémovost. I v teorii spis.jaz. se však r.j. považovala za nezbytnou, ba samozřejmou; otázka nestála, jestli spis. češtinu regulovat, ale jak, podle jakých kritérií; na hodnotě ztratil pojem jazyková správnost, centrálním pojmem r.j. se stala spisovná norma jako střední člen triády ↗úzus↗norma↗kodifikace; viz ↗jazyková norma.

Diskuse o motivaci, potřebnosti a míře r.j. (uplatňování zásad ↗teorie spisovného jazyka) se v č. lingvistickém prostředí vedou od 60. let 20. stol., na intenzitě nabraly po r. 1990; přehledně viz ✍Nebeská (1996), ✍Cvrček (2006), ✍Gladkova (2011). Podle některých bohemistů regulace č. není nutná, není k ní žádná motivace, jaz. má být ponechán přirozenému vývoji, nikdo není oprávněn do něj zasahovat (P. Sgall, F. Čermák, Z. Starý, krajně liberální stanovisko úplného odmítání jeho regulace zastává V. Cvrček). Takto úzké chápání omezuje r.j. na kodifikační změny. Opačná strana názorového spektra akcentuje kulturotvornou funkci jaz., vůli některých mluvčích zvyšovat kulturu vyjadřování i potřebné rozšiřování výrazových možností jaz., např. ✍Adam (2007), ✍Adam (2009), ✍Beneš & Prošek (2011), ✍Homoláč & Mrázková (2011). R.j. se řadí i do širších kontextů: ✍Kořenský (2007), ✍Kořenský (2011) a jinde k problému přistupuje v souvislosti s hodnocením č. dějin, ✍Nekvapil (2006) řadí č. pojetí r.j. do kontextu současných sociolingvistických teorií jaz. politiky a jaz. plánování, ✍Dovalil (2001), ✍Dovalil (2006) vnáší do diskuse přístupy německé sociolingvistiky, zejména poznatky o silách, které se na regulaci podílejí.

V některých zemích reguluje užívání jaz. jazykový zákon; v Československé republice platil jaz. zákon 122/1920; ČR jazykový zákon nemá, na Slovensku byl přijat zákon o státním jaz. 270/1995 (✍Stich, 2004:296).

Rozšiřující
Literatura
  • Adam, R. K diskusi o spisovné a „standardní“ češtině. SaS 68, 2007,184–189.
  • Adam, R. Nad knihou o jazykové regulaci. 92, 2009, 145–155.
  • Beneš, M. & M. Prošek. Ke konceptu minimální intervence. SaS 72, 2011, 39–55.
  • Bermel, N. O tzv. české diglosii v současném světě. 71, 2010, 5–30.
  • Cvrček, V. Teorie jazykové kultury po r. 1945, 2006.
  • Cvrček, V. Regulace jazyka a Koncept minimální intervence, 2008.
  • Čermák, F. Relation of Spoken and Written Czech. WSA 20, 1987, 133–150.
  • Čermák, F. & P. Sgall ad. Od školské spisovnosti ke standardní češtině: výzva k diskusi. SaS 66, 2005, 103–115.
  • Dovalil, V. K souvislostem mezi jazykovou normou a varietou. SaS 62, 2001, 176–184.
  • Dovalil, V. K úvahám o spisovném/standardním jazyku. Pohled z poněkud širší perspektivy. SaS 67, 2006, 96–102.
  • Gladkova, H. Současný český diskurs o regulaci jazyka. In Ivanova, D. (ed.), Vlast i kodifikacija, 2011, 42–56.
  • Homoláč, J. & K. Mrázková. Jazyková regulace jako věc dohody. SaS 72, 2011, 196–222.
  • Kořenský, J. (ed.) Český jazyk, 1998.
  • Kořenský, J. K článku Od školské spisovnosti ke standardní češtině: reakce na výzvu k diskusi. SaS 66, 2005, 270–277.
  • Kořenský, J. Ideologické a historiografické diference v současné interpretaci teorie národního a spisovného jazyka v pojetí PLK. In Ivanova, D. (ed.), Vlast i kodifikacija, 2011, 36–41.
  • Nebeská, I. Jazyk – norma – spisovnost, 1996.
  • Nekvapil, J. Kultivace (standardního) jazyka. SaS 68, 2007, 287–301.
  • Novák, P. K poválečným osudům české lingvistiky. SaS 52, 1991, 183–193.
  • Stich, A. Existuje u nás pocit ohrožení jazyka? 78, 1995, 61–73.
  • Stich, A. Jazykověda – věc veřejná, 2004.
  • Thomas, G. LinguisticPurism, 1991.
Citace
Iva Nebeská (2017): REGULACE JAZYKA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/REGULACE JAZYKA (poslední přístup: 20. 8. 2019)

Další pojmy:

teorie národního jazyka

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka