PRAŽSKÁ ŠKOLA

Základní

„Pražská škola“ bylo na mezinárodních odborných fórech už v roce 1931 pevně etablovaným označením pro Pražský lingvistický kroužek // PLK (dále Kroužek) (✍Ehlers, 2005:8). V lingvistickém kontextu spojení „Pražská škola“ s ohledem na zřetelný program Kroužku v jeho „klasickém období“ v letech 1926 až 1945 funguje také jako označení pro uplatnění funkčně-strukturální metody při výkladu systému a fungování jazyka. Tento přístup k výkladu jaz. byl nejprve rozvinut v oblasti fonologie a poté i v jiných oblastech lingvistického bádání, funkčně-strukturální metodologie se ale uplatnila také v jiných humanitních oborech, takže označení „Pražská škola“ v návaznosti na Kroužek zdaleka není jen označením pro uplatnění funkčně-strukturální metodologie v rámci fonologie a lingvistiky. S ohledem na pozdější členitost názorů na funkčně-strukturální výklad jazyka by pro poválečné období bylo možno hovořit o „pražských školách“.

Kroužek, z něhož P.š. vzešla, se poprvé sešel 6. října 1926 v pracovně č. anglisty V. Mathesia při přednášce hostujícího H. Beckera. Strukturální pohled na jaz. ovšem Mathesius podal již v práci O potenciálnosti jevů jazykových (1911). Pro Mathesiovu zakladatelskou roli a jeho význam při formování lingvistického profilu Kroužku se mu dostalo zasloužené pozornosti (mj. ✍Vachek, 1982; ✍Leška, 1995; ✍Nekula, 1999; ✍Daneš, 1991, ✍Daneš, 2003, ✍Daneš, 2005; ✍Toman, 2011). Vedle Mathesia se ustavující schůzky Kroužku zúčastnil i B. Havránek, R. Jakobson, J. Rypka a B. Trnka. Větší veřejné vystoupení ale Kroužek absolvoval až při 1. mezinár. kongresu lingvistů v Haagu (1928). Pro něj členové Kroužku spolu Ch. Ballym a A. Secheheyem, žáky F. de Saussura, zformulovali program synchronní lingvistiky a postupně pak uchopili a rozpracovali de Saussurovy koncepty jako ↗langue a parole, ↗signifié a signifiant spolu s konceptem jejich ↗arbitrárnosti v opozici k ↗ikoničnosti, jakož i koncepty ↗centrum a periferie, synchronie a diachronie či syntagma a paradigma (srov. mj. ✍Leška & Nekvapil ad., 1987; ✍Čermák, 2003; ✍Toman, 2011). Skutečný průlom pro Kroužek ale znamenaly až jeho Teze prezentované v roce 1929 na 1. mezinár. sjezdu slavistů v Praze. Teze (1929) vyšly v nově založeném periodiku Travaux du Cercle Linguistique de Prague, jehož studie ve francouzštině, angličtině a němčině se obracely na mezinárodní odbornou veřejnost při konferencích a kongresech v Praze (1930), Ženevě (1931), Amsterodamu (1932), Londýně (1935), Kodani (1936) aj. K zakladatelské generaci Kroužku patřili vedle již jmenovaných osobností rovněž J. Mukařovský, N. S. Trubeckoj a S. Karcevskij, jmenovat by ale bylo možno i P. Bogatyreva, D. Čyževského, M. Weingarta, R. Welleka, Ĺ. Nováka nebo kolegy z Německé univerzity v Praze (srov. mj. ✍Toman, 2011; ✍Ehlers, 2005, ✍Ehlers, 2011, ✍Čermák & Poeta ad., 2012). Někteří z jmenovaných přináleželi k ruské či ukrajinské emigraci v Praze (✍Kopřivová, 2001; ✍Andreyev & Savicky, 2004). Právně Kroužek existoval od 1. prosince 1930 a jeho účelem bylo dle prvního článku stanov „pracovati na základě metody funkčně-strukturální o pokroku lingvistického bádání“ (✍Toman, 2011:280).

✍Toman (2011) Kroužek ukazuje jako uskupení, které se nejen hlásilo ke kolektivnímu způsobu práce při uplatnění funkčně-strukturální metodologie, ale také organizovaně, a dokonce až bojovně vystupovalo na domácích a zahraničních fórech. Přesto se v něm uchovala názorová tolerance a pluralita: s ohledem na téma a cíle výkladu někdy do popředí více vystupuje přístup strukturní, jindy funkční, s postupem času se posiluje přístup sémiotický, a to nejen při výkladu jazykového ↗znaku, ale také a zvláště v literárněvědném bádání (ke znaku a sémiotice srov. mj. ✍Leška, 1995; ✍Münch, 2003; ✍Sládek, 2014b). Jména referentů pravidelných setkání i témata jejich přednášek na půdě Kroužku ukazují jak vzrůstající věhlas kroužku, tak jeho otevřenost vůči jiným oborům. Tak v Kroužku vystoupili např. L. Tesnière, L. Brun, J. N. Tyňanov, O. Fischer, V. Jirát, A. V. Isačenko, O. Jespersen, V. Brøndal, E. Utitz, R. Carnap, L. Hjelmslev, E. Husserl, É. Benveniste ad. (✍Čermák & Poeta ad., 2012). Vedle podnětů zdomácnělého herbartismu a Masarykovy (či Brentanovy) filozofie, jež recipoval zvl. Mathesius (lit. viz výše), či ekonomického výkladu teleologie (srov. ✍Osolsobě, 2003; ✍Kořenský, 2008) tak Kroužek dostal řadu podnětů ze zahraničí. Vedle de Saussurova strukturalismu (lit. viz výše) a ruského formalismu (srov. mj. ✍Wellek & Warren, 1949; ✍Ehrlich, 1955; ✍Glanc, 2005) působily při formování P.š. také podněty fenomenologie, celostní psychologie aj. (srov. mj. ✍Holenstein, 1975; ✍Münch, 2003).

Funkčně-strukturální fonologie konstituovaná v průběhu 30. let organizovaným vystupováním členů Kroužku na mezinárodních fórech přitom na zvukovém materiálu nejen zformulovala klíčové pojmy jako příznakovost, binární opozice, distinktivní rys, invariant aj., ale sehrála klíčovou roli také při rozpracování funkčně-strukturální metodologie jako takové. Na domácí půdě na sebe Kroužek upozornil v r. 1932 mj. vystoupením k otázkám ↗jazykové kultury, v níž se vymezil vůči ↗purismu v okruhu Naší řeči a na které pozitivně reagovala širší kulturní veřejnost, k jejímž avantgardním kruhům pěstoval např. R. Jakobson intenzivní kontakty (srov. např. ✍Toman, 2011). Na veřejnost se členové Kroužku vědomě obraceli také prostřednictvím Československé vlastivědy (Sv. 3 – Jazyk), hesly Ottova slovníku naučného nové doby (srov. např. ✍Čermák, 2008), ale i prostřednictvím Prager Rundschau n. Prager Tagblattu. Zásady jazykové kultury byly dále rozvíjeny jak v teorii ↗funkčních stylů, ↗spisovného jazyka a ↗jazykové správnosti, tak ve školních mluvnicích a učebnicích a v pozdějších ↗pravopisných reformách (✍Bermel, 2007). V březnu 1935 byl založen časopis Slovo a slovesnost, který s přetržkou za 2. světové války vychází dodnes.

Léta 1925 až 1945 (✍Vachek, 1972) či 1948 (✍Toman, 2011) se považují za klasické období P.š., přičemž její dosah byl ke konci tohoto období značně omezen smrtí N. Trubeckého v r. 1938, vynucenou emigrací R. Jakobsona, uzavřením č. vysokých škol a výrazným utlumením činnosti Kroužku v době protektorátu, které spočívalo nejen v zastavení vydávání Travaux a posléze i Slova a slovesnosti (✍Čermák & Poeta ad., 2012:40n.). Oživení činnosti Kroužku v původním rozsahu a zaměření stála po 2. světové válce v cestě nejen nepřízeň doby, ale i Mathesiova smrt v r. 1945 a Jakobsonovo prozíravé setrvání v emigraci, kde jeho myšlenky formovaly mj. strukturální přístupy N. Chomského a M. Halleho, klíčových aktérů generativní gramatiky a fonetiky. Změny ve veřejné a vědecké sféře spjaté s nástupem KSČ s sebou přinesly nejprve požadavek ↗marrismu a po kritice marrismu požadavek důsledného uplatnění marxismu v ↗marxistické lingvistice a literární vědě. Koncem 40. let je činnost Kroužku de facto zastavena, na počátku 50. let byl Kroužek de iure včleněn do Jazykovědného sdružení. Došlo ale i na sebedestrukci Kroužku, deklarativní rozchody s metodologií P.š., osobní útoky a personální postihy (✍Toman, 2011; ✍Nekula & Ehlers, 1996; ✍Míšková, 2003; ✍Sgall, 2005). V lingvistice byla kontinuita funkčně-strukturálního bádání alespoň zčásti možná tam, kde byla tématicky a metodologicky slučitelná s marxismem a kde terminologicky nevybočovalo z dobového vědeckého diskursu. V uvolněnější atmosféře 60. let se původní členové i jejich žáci pokusili o obnovení činnosti Kroužku a začali vydávali Travaux linguistiques de Prague. Někteří reprezentanti P.š. byli nicméně v době tzv. normalizace vytlačeni na okraj oficiálních institucí podobně, jako tomu bylo v 50. letech. V r. 1990 se z iniciativy O. Lešky činnost Kroužku obnovila a po čase začaly vycházet i Prague Linguistic Circle Papers: Travaux du Cercle linguistique de Prague n.s.

Lingvistický přínos Kroužku se spatřuje především v požadavku i realizaci synchronního popisu jaz. jako dynamického systému, který překonal mechanické rozlišení diachronie a synchronie a obrátil pozornost na imanentní vývoj jaz. systému, jakož i ve výkladu jaz. jednotek jako jednotek funkčních a spolu s tím ve vypracování metod funkčně-strukturální lingvistiky, jež P.š. rozpracovala zprvu pro oblast fonologie, ale posléze i morfologie, lexikologie, syntaxe a textové lingvistiky. V neposlední řadě se jeho přínos spatřuje také v důrazu na společenské funkce jazyka, jak jsou diskutovány v souvislosti s formováním teorie ↗jazykové kultury (viz též výše), ↗funkčních stylů, ↗funkcí jazyka i ↗komunikačního modelu (lit. srov. v příslušných heslech). Pro českou i světovou lingvistiku, v jejímž rámci je P.š. viděna v širším kontextu funkční i formální lingvistiky (✍Novák & Sgall, 1968; ✍Luelsdorff, 1994; ✍Sgall, 2008; ✍Vykypěl, 2009 aj.), mělo zvláštní význam rozpracování konceptu funkce i rozpracování ↗funkční gramatiky, včetně funkční syntaxe, i ↗aktuálního členění větného či ↗funkční perspektivy větné v podání Mathesiově, Danešově, Firbasově aj. (srov. mj. ✍Daneš, 1985, ✍Daneš, 1987, ✍Daneš, 2003; ✍Firbas, 1992). Spolu s tím se měnil pohled na jazyk i výklad speciálních jazykových fenoménů: pojetí jazyka jako organismu vytlačila pojmová ↗metafora konstrukce, která stojí v pozadí výkladu jazyka jako systému a struktury (✍Nekula, 2000; ✍Ehlers, 2005) a s níž je spjat i pojem a výklad jazykových rovin; od genealogické klasifikace jazyků, která sleduje jejich odlišení v důsledku divergence (rozrůznění), s nímž se vyrovnává ↗historickosrovnávací metoda v jazykovědě, obrátil např. Havránek pozornost k míšení jazyků a Trubeckoj, Jakobson či Skalička k ↗jazykovým svazům z pohledu synchronní strukturální typologie, jež pak zformulovala mj. i koncept lingvistické charakteristiky (✍Mathesius, 1926; ✍Mathesius, 1930; ✍Vykypěl, 2006; ✍Vykypěl, 2007).

Funkčně-strukturální metoda se dočkala značného domácího i zahraničního rozšíření nejen při výkladu jazyka a literatury ve strukturální jazykovědě a literární vědě, ale i v etnografii (P. Bogatyrev, R. Jakobson, C. Lévi Strauss aj.), teorii divadla (J. Veltruský, I. Osolsobě, H. Schmid aj.), estetice, muzikologii, antropologii, filozofii či sociologii. Uchopení pojmosloví i dějin Kroužku se zprvu věnoval především ✍Vachek (1966), ✍Vachek (1972), ✍Vachek (1999), ✍Vachek (2005), projekt Kroužku s ohledem na jeho hlavní aktéry a širší intelektuální kontext se jako celek pokusili postihnout ✍Toman (2011)✍Sériot (2002). Vznikly i specializované studie a monografie k recepci lingvistického programu P.š. v zahraničí, tj. např. monografie k recepci strukturalismu v Německu (✍Ehlers, 2005). Literárněvědné a estetické studie, v nichž se manifestuje dosah zahraniční recepce P.š. ve světové literární vědě a estetice, vydal v komentované edici ✍Sládek (2014), který si klade mj. i otázku, co je pražský strukturalismus a jak ho lze nazřít z pohledu poststrukturalistické kritiky (✍Sládek, 2006). Dějiny Kroužku i vývoj metodologie P.š. v klasickém období a její recepci lze sledovat v komentovaných vydáních dílčích prací i komentovaných vybraných či sebraných spisech N. Trubeckého, R. Jakobsona (v č. ✍Jakobson, 1995), V. Mathesia (✍Mathesius, 1947; ✍Mathesius, 1982), V. Skaličky (✍Čermák a kol. (eds.), 2004–2006), B. Trnky (✍Trnka, 1990), J. Veltruského (✍Veltruský, 1999), P. Bogatyreva (✍Bogatyrev, 1971; ✍Bogatyrev, 2011); J. Mukařovského (✍Mukařovský, 2000–2001, aj., resp. v edicích korespondence a vzpomínek (srov. v č. např. ✍Jakobson, 1993; ✍Havránková & Toman, 2001; ✍Havránková, 2008), vydáních dokumentů (✍Čermák & Poeta ad., 2012), monografiích či sbornících věnovaných klíčovým osobnostem Kroužku (mj. ✍Macura & Schmid, 1999; ✍Kuldánová, 2002), resp. prostřednictvím „Strukturalistické knihovny“ brněnského nakladatelství Host.

Rozšiřující
Literatura
  • Andreyev, C. & I. Savicky. Russia Abroad: Prague and the Russian Diaspora, 1918–1938, 2004.
  • Auer, P. Jazyková interakce, 2014.
  • Bermel, N. Linguistic Authority, Language Ideology, and Metaphor: The Czech Orthography Wars, 2007.
  • Bogatyrev, P. Souvislosti tvorby, 1971.
  • Bogatyrev, P. Funktional-strukturale Ethnographie in Europa: Texte aus den 1920er und 1930er Jahren zu Brauchtum, Folklore, Theater und Film, 2011.
  • Čermák, F. Ferdinand de Saussure and Prague Linguistic Structuralism. In Nekula, M. (ed.), Prager Strukturalismus: Methodologische Grundlagen, 2003, 11–30.
  • Čermák, F. Roman Jakobson´s Unknown Contributions to Ottův slovník naučný nové doby. Linguistica Pragensia 18, 2008, 1–9.
  • Čermák, F. a kol. (eds.) Souborné dílo Vladimíra Skaličky, 3 sv., 2004–2006.
  • Čermák, P. & C. Poeta ad. (eds.) Pražský lingvistický kroužek v dokumentech, 2012.
  • Daneš, F. Věta a text, 1985.
  • Daneš, F. On Prague School Functionalism in Linguistics. In Dirven, R. & V. Fried (eds.), Functionalism in Linguistics, 1987, 3–38.
  • Daneš, F. Mathesiova koncepce funkční gramatiky v kontextu domácí jazykovědy. SaS 52, 1991, 161–174.
  • Daneš, F. Vilém Mathesius´ Konzeption der funktionalen Linguistik. In Nekula, M. (ed.), Prager Strukturalismus: Methodologische Grundlagen, 2003, 31–48.
  • Daneš, F. Úvahy o Mathesiově pojetí vědy, jazyka a gramatiky. SaS 66, 2005, 83–97.
  • Ehlers, K.-H. Strukturalismus in der deutschen Sprachwissenschaft: Die Rezeption der Prager Schule zwischen 1926 und 1945, 2005.
  • Ehlers, K.-H. Petr G. Bogatyrev: Leben und Werk im wissenschaftlichen Kontext der 1920er und 1930er Jahre und in späterer Rezeption. In Bogatyrev, P. G. Funktional-strukturale Ethnographie in Europa: Texte aus den 1920er und 1930er Jahren zu Brauchtum, Folklore, Theater und Film, 2011, 19–53.
  • Ehrlich, V. Russian Formalism: History – Doctrine, 1955.
  • Firbas, J. Functional Sentence Perspective in Written and Spoken Communication, 1992.
  • Glanc, T. Roman Jakobson: Formalistická škola a dnešní literární věda ruská. Brno 1935, 2005.
  • Havránková, M. (ed.) Pražský lingvistický kroužek v korespondenci. Bohuslav Havránek, Roman Jakobson, Vilém Mathesius, Jan Mukařovský, Bohumil Trnka, Miloš Weingart: korespondence z let 1923–1972, 2008.
  • Havránková, M. & J. Toman. (eds.) Quadrilog: Bohuslav Havránek, Zdenka Havránková, Roman Jakobson, Svatava Pírková-Jakobsonová: vzájemná korespondence, 1923–1970, 2001.
  • Holenstein, E. Roman Jakobsons phänomenologischer Strukturalismus, 1975.
  • Chvatík, K. Tschechoslowakischer Strukturalismus. Theorie und Geschichte, 1981.
  • Jakobson, R. Linguistics and Poetics. In Selected Writings 3, 1981, 18–51.
  • Jakobson, R. Dialogy, 1993.
  • Jakobson, R. Poetická funkce, 1995.
  • Kopřivová, A. Středisko ruského emigrantského života v Praze, 1921–1952, 2001.
  • Kořenský, J. Teleologie jako jeden ze základních pojmů Pražského lingvistického kroužku?. SaS 69, 2008, 44–48.
  • Kuldánová, P. Roman Jakobson v kontextu české literární vědy a kultury, 2002.
  • Leška, O. Karl Bühler und die Prager Schule. Bemerkungen zu einem Kapitel aus der Geschichte der tschechischen Sprachwissenschaft. In Eschbach, A. (ed.), Bühler–Studien, 1984, 263–272.
  • Leška, O. Vilém Mathesius. SaS 56, 1995, 81–97.
  • Leška, O. & J. Nekvapil ad. Ferdinand de Saussure and the Prague Linguistic Circle. Philologica Pragensia 69, 1987, 77–109.
  • Luelsdorff, P. (ed.) The Prague School of Structural and Functional Linguistics, 1994.
  • Macura, V. & H. Schmid. (eds.) Jan Mukařovský and the Prague School, 1999.
  • Marty, A. Untersuchungen zu einer Grundlegung einer allgemeinen Grammatik und Sprachphilosophie, 1908.
  • Mathesius, V. O potenciálnosti jevů jazykových. Věstník Královské české společnosti nauk, 1911, 1–24.
  • Mathesius, V. Lingvistická charakteristika a její místo v moderním jazykozpytu. ČMF 13, 1926, 35–40.
  • Mathesius, V. New Currents and Tendencies in Linguistic Research. In MNHMA. Sborník vydaný na paměť čtyřicítiletého působení profesora Josefa Zubatého 1885–1925, 1927, 188–203.
  • Mathesius, V. Zur Satzperspektive im modernen Englisch. Archiv für das Studium der neueren Sprachen und Literaturen 155, 1929, 202–210.
  • Mathesius, V. Funkční lingvistika. In Sborník přednášek pronesených na Prvém sjezdu československých profesorů filosofie, filologie a historie v Praze 3.–7. dubna 1929, 1929a, 118–130.
  • Mathesius, V. On Linguistic Characterology with Illustration from Modern English. In Actes du Premier congrès International de Linguistes à la Haye du 10–15 avril 1928, 1930, 56–63.
  • Mathesius, V. O požadavku stability ve spisovném jazyce. In SČJK, 1932, 14–31.
  • Mathesius, V. Probleme der tschechischen Sprachkultur. Slawische Rundschau 5, 1933, 69–85.
  • Mathesius, V. Deset let Pražského lingvistického kroužku. SaS 2, 1936, 137–145.
  • Mathesius, V. O takzvaném aktuálním členění věty. SaS 5, 1939, 171–174.
  • Mathesius, V. Řeč a sloh. In Čtení o jazyce a poesii, 1942, 11–102.
  • Mathesius, V. Čeština a obecný jazykozpyt, 1947.
  • Mathesius, V. Jazyk, kultura a slovesnost, 1982.
  • Míšková, A. Destruktion und Selbstdestruktion des Prager Linguistik–Zirkels. In Nekula, M. (ed.), Prager Strukturalismus: Methodologische Grundlagen, 2003, 209–224.
  • Mukařovský, J. Studie I–II, 2000–2001.
  • Münch, D. Roman Jakobson und die Tradition der neoaristotelischen Phänomenologie. In Nekula, M. (ed.), Prager Strukturalismus: Methodologische Grundlagen, 2003, 135–167.
  • Nekula, M. Vilém Mathesius. In Verschueren, J. & J.-O. Östman ad. (eds.), Handbook of Pragmatics, 1999, 1–14.
  • Nekula, M. Metafora a poznání. Estetika 36, 2000, 15–25.
  • Nekula, M. (ed.) Prager Strukturalismus: Methodologische Grundlagen, 2003.
  • Nekula, M. & K.-H. Ehlers. Jakobsons Bilanz des Strukturalismus. Beiträge zur Geschichte der Sprachwissenschaft 6, 1996, 187–199.
  • Novák, P. & P. Sgall. On the Prague Functional Approach. TLP, 1968, 291–297.
  • Sborník k poctě stého výročí narození akademika Bohuslava Havránka (Slavica Pragensia 34), 1990.
  • Osolsobě, P. A Source of Teleological Thinking for the Prague Linguistic Circle. In Nekula, M. (ed.), Prager Strukturalismus: Methodologische Grundlagen, 2003, 121–133.
  • Sériot, P. Struktura a celek. Intelektuální počátky strukturalismu ve střední a východní Evropě, [1999] 2002.
  • Sgall, P. A Note on Destruction and the Revival of the Prague Linguistic Circle. Linguistica Pragensia 15, 2005, 43–45.
  • Sgall, P. Ideje klasického Pražského lingvistického kroužku jsou i dnes aktuální. SaS 69, 2008, 34–43.
  • Skalička, V. Zur ungarischen Grammatik, 1935.
  • Skalička, V. Typologische Studien, 1979.
  • Sládek, O. Náš poststrukturální strukturalismus. In Sládek, O. (ed.), Český strukturalismus po poststrukturalismu, 2006, 52–66.
  • Sládek, O. Doslov. Český strukturalismus pohledem zahraničních diskusí. In Sládek, O. (ed.), Český strukturalismus v diskusi, 2014, 335–363.
  • Toman, J. Příběh jednoho moderního projektu. Pražský lingvistický kroužek, 1926–1948, [1995] 2011.
  • Trnka, B. Kapitoly z funkční lingvistiky: Studies in Functional Linguistics, 1990.
  • Vachek, J. A Prague School Reader in Linguistics, 1964.
  • Vachek, J. U základů pražské jazykovědné školy, 1966.
  • Vachek, J. The Linguistic School of Prague: An Introduction to its Theory and Practice, 1966.
  • Vachek, J. Z klasického období pražské školy 1925–1945, 1972.
  • Vachek, J. Vilém Mathesius to World Linguistics. PhilPrag 25, 1982, 121–127.
  • Vachek, J. (ed.) Praguiana, 1983.
  • Vachek, J. Prolegomena k dějinám pražské školy jazykovědné, 1999.
  • Vachek, J. Lingvistický slovník Pražské školy, 2005.
  • Veltruský, J. Drama jako básnické dílo, 1999.
  • Vykypěl, B. Essays zur Prager Typologie, 2006.
  • Vykypěl, B. Pražská škola. In Pleskalová, J. & M. Krčmová ad. (eds.), Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky, 2007, 150–163.
  • Vykypěl, B. Typologie češtiny. In Pleskalová, J. & M. Krčmová ad. (eds.), Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky, 2007, 573–579.
  • Vykypěl, B. Empirical Functionalism and the Prague School, 2009.
  • Wellek, R. & A. Warren. Theory of Literature, 1949.
Citace
Marek Nekula (2017): PRAŽSKÁ ŠKOLA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PRAŽSKÁ ŠKOLA (poslední přístup: 22. 8. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka