PARCELACE

Základní

↗Výpovědní modifikace, a to typu:

(1)

Koupím si novou bundu – koženou

(2)

Ty s ním chceš mluvit? Sama? Beze svědků?

(3)

Jedu do Prostějova, za maminkou

(4)

Jeli jsme k tetě. Přespat

Jde tedy o rozčlenění (segmentaci) ↗rematické části výpovědi na dílčí fragmenty: Představ si, že naše Marta utekla za Petrem v noci do Čejkovic → Představ si, že naše Marta utekla. Za Petrem. V noci. Do Čejkovic. Takový typ výpovědní modifikace se může vykládat z dvojího pohledu: (a) Z hlediska projevu připraveného, promyšleného, zejména psaného, v němž má autor dostatek času promyslet si celkovou perspektivu vyjádření, lze mluvit o záměrné parcelaci (Nekvapil v  3, 1987). (b) Z hlediska spontánního (nepřipraveného) projevu mluveného, při němž mluvčí nemá vždy úplně jasnou perspektivu své formulace, lze mluvit o dodatečném (aditivním) připojování prvků, typickém principu výstavby mluvených projevů (✍Šipková, 1993): Ležela sem tenkrát ve špitále. Štrnást dni. S nohama. V obou případech je však výsledný efekt v podstatě týž: mluvčí (pisatel) vytváří vlastně naznačenou segmentací několik samostatných (eliptických) výpovědí, a tak získává možnost uplatnit pro každou z nich vlastní ↗intonační centrum. Při nesegmentované formulaci (např. Jedu do Prostějova za maminkou) by disponoval jen jediným intonačním centrem, umístěným zpravidla na konci. O výpovědní povaze (samostatnosti) naznačených segmentů svědčí i to, že mohou být připojeny různými spojovacími a částicovými výrazy, signalizujícími, že mezi nimi a předcházejícími částmi textu mohou být tytéž sémantické vztahy a poměry jako mezi větami v souvětí: Rodiče nám pomohli, ale neochotně; Nakonec jsem to snědl, i když s nechutí; Napište jim dopis. A to doporučený!; Jezdím tam na prázdniny – a už hezkou řádku let!

Dodatkově připojit lze i elementy povahy tematické. Bývá tomu tak zvláště v projevech mluvených: O té krádeži jsem už někde slyšel → O tom jsem už někde slyšel, o té krádeži; S tím na mne nechoď – s takovým návrhem; On ten diktát vždycky zvorá – ten náš kluk apod. Dodatkový prvek specifikuje (konkretizuje) zájmenný výraz v pretextu. Dodatkové segmenty tu nemají povahu výpovědi: mimo jiné nemohou nést intonační centrum.

Specifickým případem jsou tematické segmenty (parceláty) s emocionálně hodnotícími (expresivními) výrazy. Ty mají právě svou expresivní složkou povahu sekundární predikace, a tím tedy i výpovědi: S nima nebudu už mluvit, s takovou sebrankou (= vždyť je to sebranka); Nemohu ho vystát! Všiváka jednoho! (= je to všivák); Vždyť je znáte, ty dnešní hejsky!

P. a její podoby patří z hlediska funkčního do oblasti ↗aktuálního členění větného. V starší č. a slovenské lingvistické literatuře se p. chápe jako podtyp obecněji chápaného procesu ↗osamostatňování větných členů. Zahrnují se sem proto i procesy ↗předsouvání výrazů (větných členů) před výpověď (Eva, ta se učí denně do noci). S takto obecně míněným termínem samostatný větný člen se dodnes pracuje v školních mluvnicích; akcentují ovšem spíše jejich větněčlenskou než tematicko‑rématickou stránku (funkci).

Rozšiřující
Literatura
  • Hrbáček, J. Funkce tzv. samostatného větného členu. SlavPrag 8, 1966, 347–355.
  • 3, 1987, 679–686.
  • Müllerová, O. K syntaxi nepřipravených mluvených projevů (Přídatné výrazy a konstrukce). SaS 27, 1966, 118–126.
  • Sbg, 1972, 164–170.
  • , 1998, 394–395.
  • Šipková, M. Stavba věty v mluvených projevech. Syntax hanáckých nářečí, 1993, 146–161.
Citace
Miroslav Grepl (2017): PARCELACE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PARCELACE (poslední stažení: 18. 10. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka