PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŮVODCE

Základní

Typ ↗příslovečného určení, které označuje (1) živého původce, který kontrolovaně nebo nekontrolovaně vykonává děj, (2) neživého původce děje. Vyjadřuje se nominální skupinou s instrumentálem, n. předložkovou skupinou s předložkou od:

(1)

Byl pochválen ředitelem // od ředitele

Dostal od ředitele vynadáno

Dal / Nechal se vyzkoušet prof. Janyškou // od prof. Janyšky

(2)

Byl mučen pochybnostmi

Pokládá se buď za typ určení způsobu (Kopečný v ZČSk, 1962), n. určení příčinnosti (✍Gebauer, 1929), n. za určení samostatné (Šmilauer v NS, 1969, aj.). P.u.p. typu (1) má mezi příslovečnými určeními zcela zvláštní postavení, neboť (metaforicky řečeno) představuje přístav pro agens, který nemá v důsledku pasivizace (změny aktivní morfologie slovesa na morfologii pasivní) k dispozici pozici, v níž by získal pád a mohl být vyjádřen:

[Petragens]podmět bije Pavla × Pavel je bit [Petremagens]příslovečné určení

Je to tedy hybrid: sémanticky jde o aktant slovesa, syntakticky ovšem v důsledku pasivní morfologie a s ní spojené změny slovesa na participium není subjektem (jako je aktant s rolí agens u slovesa, které nemá pasivní morfologii), nýbrž adjunktem (jako jsou u slovesa volná doplnění) – podle standardní analýzy získá jméno vyjadřující agens pád od předložky, v případě instrumentálu od předložky bez fonetické realizace; viz ↗pasivum.

P.u.p. typu (2) může být analogicky pokládáno za přístav pro kauzátor, který v důsledku pasivní morfologie nemůže být vyjádřen v kanonické pozici podmětu a tak získat pád:

(2a)

Petra trápila nespavost × Petr byl trápen nespavostí

Nadto jsou p.u.p., které se objevují spolu se slovesem v aktivním tvaru, a to typicky u ↗neakuzativních sloves, tj. sloves, která mají v pozici podmětu patiens:

(2b)

Petr trpěl nespavostí

Rozšiřující
Literatura
  • Gebauer, J. Historická mluvnice jazyka českého IV, 1929.
  • MSoČ 2, 2014, 46.
  • NS, 1969.
  • Panevová, J. Formy a funkce ve stavbě české věty, 1980.
  • ZČSk, 1962.
Citace
Petr Karlík (2017): PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŮVODCE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŮVODCE (poslední přístup: 21. 10. 2021)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka