OZNAMOVACÍ VÝPOVĚĎ
Výpověď, jejíž ↗komunikační funkcí je obohatit vědomí adresáta o informaci, o které mluvčí předpokládá, že ji adresát nemá, popř. i to, že by o ni zájem mít mohl. V teoriích, které nerozlišují mezi větou a výpovědí, se používá termín oznamovací věta. Jiné termíny užívané v č. gramatologii pro o.v. jsou např. vypovídající věta/výpověď (Kopečný v ✍ZČSk, 1962), deklarativní věta/výpověď (✍Běličová, 1983), asertivní výpověď (Grepl v ✍SČ, 1998), v mezinárodní lingvistice jsou nejběžnější termíny declaratives, resp. constatives. Mají (jako bezpříznakové) strukturu ↗oznamovací věty:
(subjekt) … verbumindikativ / kondicionál + intonacekadence
(1) | Šéf už dnes nepřijde. |
Šéf by (byl) Pavla potrestal. |
Užití ↗explicitní performativní formule musí být nějak situačně motivováno: Tak vám (tímto) oznamuji, že se mi narodil kluk! (překvapivost, neočekávanost, slavnostnost … sdělení); Hlásím, že rota je nastoupena k zaměstnání (hlášení na vojně) apod. Lze rozlišovat různé druhy o.v.: „oznámení“, „sdělení“, „zpráva“, „tvrzení“, „hlášení“, „klasifikace“ (Tato houba je klouzek).
- Austin, J. L. How to Do Things with Words, 1962 (č. překlad: Jak udělat něco slovy, 2000).
- Běličová, H. Modální báze jednoduché věty a souvětí, 1983, 70–100.
- Ross, R. J. On Declarative Sentences. In Jacobs, R. & P. S. Rosenbaum (eds.), Readings in English Transformational Grammar, 1970, 222–272.
- SČ, 1998.
- Searle, J. R. & D. Vanderveken. The Foundations of Illocutionary Logic, 1985.
- ZČSk, 1962.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/OZNAMOVACÍ VÝPOVĚĎ (poslední přístup: 12. 10. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka