NEUTRALIZACE

Základní

1. Ve fonologii taková syntagmatická ↗alternace, ve které je daný ↗foném realizován ↗alofonem s menší mírou distinkce než základní alofon. Tento alofon pak zpravidla bývá sdílen s alofonem jiného fonému. O n. se hovoří proto, neboť jeden či více ↗rysů daného fonému je realizován nepříznakovou hodnotou.

n. dochází v jistých pozicích (neutralizační pozice), proto jde o syntagmatickou alternaci. Typickou takovou pozicí je např. konec slova, tedy pozice před pauzou (srov. ↗neutralizace znělosti). Objekt, který podstoupil n., se nazývá ↗archifonémem, protože je základem opozice mezi více (nejčastěji dvěma) fonémy. Neutralizační pozice je proto také nazývána archifonémovou pozicí. Proto také je studium neutralizací klíčové pro studium minimálních ↗opozic mezi fonémy, protože odstranění daného příznaku (tj. rozdílu opozice) odhaluje právě vzájemnou příznakovost daných fonémů. Opozice, která podléhá n., se nazývá neutralizační opozice, naopak taková opozice, která nepodléhá n., je zvána opozicí konstantní.

V následujícím schématu ↗privativní opozice je A rovno jednomu z fonémů v privativní opozici a zároveň základu opozice, je tedy nepříznakovým členem opozice mezi A a Ä; Ä je pak rovno druhému členu opozice, příznakovému, ¨ je příznakem. Neutralizační postavení je v kontextu y. Platí tedy, že Ä + y → Ay. V č. je typickou n. odstranění znělosti u znělých v postavení před mezislovní pauzou (↗dierémem) či před neznělými konsonanty (D zde zastupuje znělé konsonanty, T neznělé konsonanty, # dierém): D + # → T#, D + T → TT (např. /hrad/ + # → [hrat]#, /hrad/ + /sk/ → [hratski:]; podrobnosti viz ↗neutralizace znělosti). Pokud se v neutralizačním postavení nachází nepříznakový člen opozice, n. je nulová, neboť neexistuje příznak, který by mohl být neutralizován (např. [plu:tek] ~ [plu:tku] či [plot]# ~ [plotu]).

2. Pojem n. se někdy přenáší i na vyšší jaz. roviny: mluví se např. o n. negace v ↗otázkách zjišťovacích (Prší? // Neprší?) nebo o n. opozice indikativ × kondicionál ve větách typu A: Máš pas? – B: No, pas mám // pas bych měl aj. Není to ovšem použití termínu n. ve významu definovaném výše a obě struktury mají různý význam.

Rozšiřující
Literatura
  • Akamatsu, T. The Theory of Neutralization and the Archiphoneme in Functional Phonology, 1988.
  • Bičan, A. Phonotactics of Czech, 2013.
  • Čermák, F. & J. Holub. Syntagmatika a paradigmatika českého slova, 1990.
  • Davidsen‑Nielsen, N. Neutralization and Archiphoneme, 1978.
  • Durand, J. Generative and Non-Linear Phonology, 1990.
  • Lass, R. Phonology. An Introduction to Basic Concepts, 1998.
  • Martinet, A. Neutralization. In Fudge, E. C. (ed.), Phonology, 1973, 74–80.
  • Mulder, J. W. F. Sets and Relations in Phonology. An Axiomatic Approach to the Description of Speech, 1968.
  • Revzin, I. I. Models of Language, 1966.
  • Šefčík, O. Archifonémy a jejich realizace. Zborník filozofickej fakulty Univerzity Komenského 72, Philologica, 2013, 331–337.
  • Trubetzkoy, N. S. Grundzüge der Phonologie, 1939.
Citace
Ondřej Šefčík (2017): NEUTRALIZACE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/NEUTRALIZACE (poslední přístup: 14. 8. 2020)

Další pojmy:

fonologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka