NÁZVY OSOB JAKO NOSITELŮ VLASTNOSTI

Základní

V rámci radikální ↗OTS sémanticko‑slovotvorná kategorie názvů tvořených převážně z adjektiv zejména ↗sufixem ‑ec, ‑ník a ‑ák; omezenou až nulovou produktivitu mají některé sufixy další (viz níže).

1 Názvy se sufixem ‑ec

Na rozdíl od deverbativ patří deadjektiva se sufixem ‑ec k produktivním slovotvorným typům. Deadjektiva na ‑ec v dnešní č. nejsou odvozována od primárních, neodvozených, tzv. „jakostních“ adjektiv (velký, malý, dlouhý, hezký, dobrý, špatný, zlý, štíhlý, hubený, tenký atd.). Od některých z těchto adjektiv byly odvozeny a pronikly do běžného úzu jednotlivé deriváty s různými málo produktivními či zcela neproduktivními příponami (dlouhán, hezoun, tlusťoch, hubeňour aj. (viz níže)). Od primárních (nemotivovaných) adjektiv máme doloženo jen několik názvů; polovina z nich má poměrně vysokou frekvenci a zcela absentují neologismy; to svědčí o neproduktivnosti tohoto slovotvorného typu (abecedně): blbec, bohatec, hlupec, hrubec, chromec, lakomec, nevědomec, ošklivec, pitomec, slepec, stařec, surovec, tupec.

Velká většina derivátů na ‑ec označujících osoby jsou substantiva odvozená od sekundárních adjektiv, většinou s jasným fundačně‑motivačním vztahem k adjektivu, nejčastěji deverbativnímu (důvěřivec < důvěřivý < důvěřovat; nevzdělanec < nevzdělaný < nevzdělán; otužilec < otužilý < otužil). Deadjektivní názvy osob se sufixem ‑ec z hlediska jejich vlastnosti, která není nahlížena jako atribut sociální role, jsou značně produktivním slovotvorným typem. Svědčí o tom poměrně velký počet doložených derivátů nízkofrekvenčních a okazionálních. Deriváty tohoto typu jsou stylově příznakové, obvykle výrazně expresivní a mírně depreciativní; méně často nemají funkci depreciativní, ale jen nadstandardně expresivní; příležitostně se jich – podobně jako mnohých derivátů některých jiných typů – vhodně využije jako jednoho z prostředků stylové exkluzivity.

1.1 Deriváty adjektiv na ‑avý/‑ivý

Některá ze základových adjektiv nejsou ve (zcela) jasném fundačním či motivačním vztahu k základovému slovu: bázlivec, citlivec, ctižádostivec, blouznivec, domýšlivec, důvěřivec, hloubavec, hltavec, horlivec, chamtivec, jízlivec, choulostivec, churavec, kulhavec, lenivec, liknavec, lítostivec, lstivec, marnivec, mlčenlivec, mstivec, náruživec, nedočkavec, nedůtklivec, nedůvěřivec, neduživec, netrpělivec, nevraživec, nechápavec, nenechavec, nesnášenlivec, nespavec, obětavec, odvážlivec, opovážlivec, ostýchavec, pečlivec, podlézavec, podnikavec, popudlivec, přelétavec, poctivec, prchlivec, přemýšlivec, přičinlivec, přívětivec, přizpůsobivec, psavec, slídivec, smířlivec, snaživec, snivec, spolehlivec, spořivec, starostlivec, stydlivec, svárlivec, šedivec, špinavec, šťastlivec, tápavec, trpělivec, uvážlivec, úzkostlivec, váhavec, vášnivec, vtíravec, vynalézavec, vypočítavec, zádumčivec, zapomnětlivec, zdrženlivec, zuřivec, zvídavec, žárlivec, zrzavec, zvědavec, žíznivec, žvanivec.

1.2 Deriváty adjektiv participiálních

1.2.1 Deriváty adjektiv na ‑ný

Také k tomuto slovotvornému typu patří jak názvy běžné a frekventované (nevzdělanec), tak názvy méně běžné (odhodlanec) až okazionální (deprivovanec); některé z okazionalismů mají značně expresivní charakter (rozsápanec). Z dalších: kultivovanec, nafoukanec, namyšlenec, nenadanec, neohrabanec, neotesanec, neukázněnec, nevychovanec, nevzdělanec, nezvanec, odhodlanec, odrbanec, otrávenec, pomatenec, potetovanec, potřeštěnec, povýšenec, prolhanec, rozcuchanec, rozervanec, rozmazlenec, ufňukanec, uřvanec, usmrkanec, uspěchanec, ustrašenec, vystrašenec, zamilovanec, zamračenec, zamyšlenec, zatíženec, zatoulanec, zazobanec, zfetovanec, zhýčkanec, zkaženec, ztřeštěnec, zvrácenec.

1.2.2 Deriváty adjektiv na ‑lý

Některá z těchto substantiv mají zřetelný vztah k ději vyjadřovanému intranzitivním slovesem reflexivním (otužit seotužilý > otužilec) n. nereflexivním (zbloudit > zbloudilý > zbloudilec); např. význam derivátu zbloudilec lze vysvětlit jako ‘ten, kdo zbloudil; kdo je zbloudilýʼ. V jiných případech je sloveso, které je základem pro odvození adjektiva, jež je bází derivátu substantivního, pouze potenciálním tvarem, anebo fundačně‑motivační vztahy mezi substantivním derivátem a odpovídajícím slovesem jsou nejasné; např. vyžilec jakožto derivát adjektiva vyžilý nemá bezprostřední a patrný vztah ke slovesu vyžít (se), neboť jak reflexivní vyžít se, tak nereflexivní vyžít mají v dnešní č. obvykle význam, který neodpovídá významu substantiva vyžilec. Některá základová adjektiva na ‑lý jsou synchronně nemotivovaná (podlý, pošetilý aj.). Vybrané deriváty abecedně: nedbalec, neurvalec, neznalec, omrzelec, ospalec, otrlec, otužilec, podlec, pošetilec, potměšilec, rozmařilec, smělec, troufalec, ušlechtilec, utonulec, vychytralec, vyžilec, zakrnělec, zaostalec, zarputilec, zatvrzelec, zavilec, zbabělec, zběsilec, zbloudilec, zhýralec, zchátralec, zlotřilec, změkčilec, zoufalec, zpozdilec.

1.2.3 Deriváty adjektiv na ‑tý

Z derivátů tohoto slovotvorného typu označujících nositele vlastnosti je v psaném úzu jen velmi málo názvů: nadutec, přepjatec, zarytec.

2 Názvy se sufixem ‑ník

Jde většinou o deadjektiva (nevděčník), vzácněji desubstantiva (závistník); někdy je fundace nejasná (např. u parádník přichází v úvahu adjektivum parádní, substantivum paráda a sloveso parádit se; z hlediska významu se zdá být motivujícím sloveso).

„Vlastnostní“ deriváty se sufixem ‑ník jsou vesměs výrazy stylově příznakové, někdy knižní, mnohdy méně běžné, v úzu se vyskytují i okazionalismy (loketník). Zpravidla jde o nositele vlastnosti hodnocené záporně.

(a) Nositelé záporné vlastnosti: bezbožník, bídník, darebník, falešník, hamižník, hanebník, hříšník, chlípník, ješitník, lehkomyslník, lehkovážník, licoměrník, marnotratník, necitelník, nenávistník, nepořádník, nepřejícník, neřestník, nestoudník, nešťastník, nevděčník, nezbedník, nezdárník, ničemník, obojetník, ohavník, perverzník, proradník, prostopášník, prudérník, svévolník, ukrutník, uličník, věrolomník, výtečník, vzpurník, zákeřník, závistník, zlomyslník.

(b) Nositelé kladné nebo hodnotově neutrální vlastnosti (v úzu je jich podstatně méně; jen dva z nich jsou běžnější a frekventovanější názvy – náměsíčníkvýstředník): dále sem např. patří (knižní až stylově exkluzivní výrazy): opatrník, rozkošník, rozšafník, smyslník, šlechetník, urputník.

(c) Osoby určité věkové kategorie: Jde o názvy typu padesátník, označující věkovou kategorii osoby mužského rodu; femininní názvy se tvoří pravidelným přechylováním: padesátnice apod.

3 Názvy periferních slovotvorných typů

3.1 Názvy se sufixem ‑ák

Je jich jen několik. Jsou to deadjektiva odvozená z adjektiv primárních (např. hlupák, dobrák) i odvozených (např. hnusákhnusný); substantivum mrzák má nejasnou a dnes zastřenou motivaci. Z hlediska stylového jde o málo vyhraněný typ. Menšina z derivátů tohoto typu jsou výrazy stylově neutrální (či téměř neutrální): dobrák, hlupák, nezdvořák; levák, pravák. Většinou však jde o výrazy hovorového charakteru, různě silné expresivity (od familiárního fešák až po silně expresivní hnusák). Tento slovotvorný typ je pravděpodobně málo produktivní. Patří k němu: bídák, blonďák, bouřlivák, cizák, darebák, dobrák, fešák, hlupák, hnusák, chytrák, kruťák, křivák, levák, mrzák, nebožák, nezdvořák, pravák, slušňák, sprosťák, sympaťák, švorcák, ubožák, všivák, vzorňák, žluťák.

3.2 Názvy se sufixem ‑áč

Je jich v úzu jen několik: bradáč, břicháč, hranáč, hrbáč, kudrnáč, naháč, nosáč, pupkáč, ramenáč, svalnáč, vlasáč, vousáč, zelenáč. Snad s výjimkou názvu hrbáč, jenž se blíží stylové neutralitě, jsou všechny ostatní tyto názvy stylově příznakové a více či méně expresivní; lze je hodnotit jako familiární expresiva (fousáč, kudrnáč, naháč), depreciativa (břicháč, pupkáč) či jen jako hovorová expresiva s nižším stupněm expresivity (nosáč, ramenáč). Označují osobu z hlediska její nějaké nápadné tělesné vlastnosti (velké oči, výrazná brada, široká ramena atp.).

3.3 Názvy se sufixem ‑oun

Sufix oun se využívá téměř výlučně k odvozování expresivních názvů osob z hlediska nějaké jejich negativně hodnocené charakteristické vlastnosti. Vedle běžnějších deadjektiv a deverbativ (hezoun, bručoun) nalézáme méně často také (okazionální) desubstantiva (frakoun, kostroun). K doloženým názvům osob se sufixem ‑oun patří (abecedně): blboun, bručoun, čahoun, drzoun, fašoun, hamoun, hezoun, hlavoun, hltoun, hluchoun, chrapoun, chvastoun, kostroun, krkoun, křikloun, mlsoun, mračoun, mručoun, piskloun, plešoun, rezoun, řvoun, šilhoun, šišloun, špehoun, špekoun, šplhoun, štíhloun, tahoun, tupoun, vazoun, vrčoun, vztekloun, zbrkloun, zevloun, zrzoun.

3.4 Názvy se sufixem ‑as

Jde jen o několik v úzu doložených názvů osob z hlediska jejich vlastnosti, vesměs stylově více či méně příznakových. Nejběžnějším a patrně nejvíce se blížícím stylové neutralitě je název kliďas. Dále jsou to: chuďas, klaďas, kruťas, mlaďas, pruďas, tvrďas.

3.5 Názvy se sufixem ‑och

Přestože tento sufix má jen velmi malý počet doložených derivátů, jsou frekvenčně a stylově dosti rozmanité. Z pragmatického i stylového hlediska se i z této malé skupinky derivátů vymykají názvy obecných ras určovaných podle barvy pleti: bělochčernoch; jsou stylově neutrální, zatímco derivát žluťoch je okazionální expresivní depreciativum. Patrně slaběji depreciativní je rudoch. Názvy lenochslaboch jsou výrazy stylově spíše neutrální, byť s pejorativním přídechem. Stylově příznakové, ovšem s nevyhraněnou stylovou platností oscilující od neutrální knižnosti po expresivní depreciativnost, je staroch; smraďoch je substandardně expresivní a pejorativní, mlaďoch je spíše familiární.

3.6 Názvy se sufixem ‑ouš

Nejfrekventovanějším z několika málo v úzu doložených názvů s tímto sufixem je bělouš; to však není běžný název osoby, nýbrž koně. Teplouš je expresivní pejorativum; homouškomouš jsou depreciativní expresivní zkráceniny, z nichž první vzniklo specifickou náhradou druhé složky kompozita (homosexuál) sufixem a druhé připojením sufixu k mechanicky (a patrně analogicky, možná podle homouš) zkrácenému komunista. Dále jde o málo frekventované názvy drahouš (běžnější je deminutivní drahoušek), chytrouš, starouš, zlatouš.

3.7 Názvy se sufixem ‑(ol)ín

Mezi několika málo doloženými deriváty s tímto sufixem označujícími názvy osob jako nositele vlastnosti je pouze název podivín běžným a stylově neutrálním výrazem. Ostatní jsou více či méně řídká, až okazionální expresiva (abecedně): bolestín, chytrolín, poctivín, stydlín, šikulín, tvrdolín.

3.8 Názvy se sufixem ‑(i)án

Z několika doložených derivátů tohoto typu je jeden knižní (velikán) a má význam metaforický, jeden lze pokládat za mírně expresivní výraz familiární (dlouhán), neutrálnímu stylu se blíží lehce expresivní elegán a depreciativní hrubián.

3.9 Názvy se sufixem ‑ánek

Sufix ánek má díky zdlouženému vokálu a složce ‑k‑ charakter sufixu deminutivního a některé z nemnoha doložených derivátů lze pokládat za deminutivní varianty derivátu se sufixem ‑ec; např. otrhanec : otrhánek, usmrkanec : usmrkánek, ufňukanec : ufňukánek.

3.10 Názvy se sufixem ‑ík

Tento sufix, jemuž v derivátu nepředchází ‑n‑ mají jen tři uzuální deriváty označující osoby jako nositele vlastnosti: mladík, staříktlouštík.

3.11 Názvy se sufixy ‑our a ‑ous

Z mutačních názvů osob jsou jimi utvořeny pouze expresiva hubeňour a divous.

Rozšiřující
Literatura
  • KČG, 2011, 25–272.
Citace
František Štícha (2017): NÁZVY OSOB JAKO NOSITELŮ VLASTNOSTI. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/NÁZVY OSOB JAKO NOSITELŮ VLASTNOSTI (poslední přístup: 28. 10. 2020)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka