MODELOVÁ KLASIFIKACE VLASTNÍCH JMEN MÍSTNÍCH

Základní

Šrámkova klasifikace vlastních jmen místních původně určená pro ↗oikonyma; viz ✍Šrámek (1972), ✍Šrámek (1976), ✍Šrámek (1986). Vychází z obecně platných pojmenovacích principů uskutečňovaných v rámci toponymie (↗onymie) a z Dokulilovy ↗OTS a pokračovatelů. M.k.v.j.m. patří k respektovaným klasifikacím vlastních jmen (např. ✍Blanár, 2000:208–215; ✍David & Rous, 2006:14–15); na základě specifických rysů jednotlivých tříd a druhů proprií dále rozvíjena, např. v anoikonymii (✍Pleskalová, 1992, ✍Harvalík, 2004:63–96), antroponymii (✍Pleskalová, 2011:24–28), hydronymii (✍Sičáková, 2007:210–226), chrématonymii (✍Mitter, 2003:48–52); viz ↗onymie.

Základními kritérii modelového pojetí jsou propriálně pojmenovací model – vztahový model / východiskový model (VM) – slovotvorný model / názvotvorný model (SlM) – slovotvorný typ (SlT), jejichž pomocí se postihují jednotlivé fáze propriálně pojmenovacího aktu / procesu (propriální nominace).

1. Rovina prenominační zahrnuje nutné předpoklady vzniku jména: 1.1 Komunikační potřebu individualizovat nějaký objekt vlastním jménem. 1.2 Výběr pojmenovacího motivu/pojmenovacích motivů pro nové jméno řízený vztahem pojmenovávatele k tomuto objektu. V toponymii je tento vztah vymezen čtyřmi obsahově sémantickými kategoriemi, které lze postihnout otázkami ‘kde’, ‘odkud’; ‘kdo’, ‘co’; ‘jaký’, ‘za jakých okolností’; ‘čí’, a vyjádřen vztahovými modely. 1.2.1 VM I vyjadřuje polohu, směr pojmenovávaného objektu (‘kde jsou, kde bydlí’ – Dolany, tj. ves lidí bydlících v dole, ‘kde to je’– Předmostí, ‘odkud přicházejí’ – Olomučany, tj. ves lidí přišlých z Olomouce), VM II přímé označení objektu (‘kdo jsou, čím jsou’ – Zlatníky, ‘co tam je’ – Most), VM III popis a charakteristiku (‘jací jsou tam lidé’ – Bosonohy, tj. ves lidí majících bosé nohy, ‘jaké to tam je’ – Písečná, ‘za jakých okolností’ – Lhota), VM IV přivlastnění (‘čí lidé tam jsou’ – Bohunice, tj. ves lidí Bohuňových, ‘čí je to majetek’ – Karlov). Tyto modely platí v toponymii obecně, nezávisle na konkrétním jazyce. 1.2.2 Jednotlivé druhy VM se mohou vzájemně kombinovat: Dolní Ves – I+II.

2. Rovina nominační představuje konkrétní jazykové ztvárnění pojmenovacího motivu řízené slovotvornými modely a typy. 2.1 V rámci jednotlivých VM postihují slovotvorné modely jednotlivé pojmenovací postupy proprií, a oba modely, VM a SM, tvoří dohromady propriálně pojmenovací model. SlM postihuje jazykovou strukturu vlastního jména v obecné rovině (derivovaný, složený, víceslovný útvar), SlT ji konkretizuje (SlT -aryVinary). 2.2 Nové jméno se začleňuje do systému příslušné třídy proprií daného jazyka a také do společenské komunikace.

3. Rovina postnominační se týká fungování vlastního jména a jeho dalšího vývoje.

VM, SlM, SlT mají své kvantitativní a areálové vlastnosti. Typičnost regionální, popř. národní toponymie spočívá ve vzájemném poměru zastoupených modelů a typů, srov. např. ✍Pleskalová (1992) pro anoikonymii (↗onymie). – Modelové pojetí má své kořeny v slovenské onomastice, a to v díle ✍Blanára (1978)✍Blanár & Matejčík (1996). Jeho modelová klasifikace vlastních jmen osobních se v mnohém stýká se Šrámkovou m.k.v.j.m. Viz také ↗modelová klasifikace pomístních jmen.

Rozšiřující
Literatura
  • Blanár, V. Teória vlastného mena, 1996.
  • Blanár, V. Motivačný model v onomastike. In Eichler, E. (ed.), Selecta linguistica et onomastica. Vincent Blanár zum 80. Geburtstag zugeeignet, 2000, 208–215.
  • Blanár, V. & J. Matejčík. Živé osobné mená na strednom Slovensku I.1, 1978.
  • Blanár, V. & J. Matejčík. Živé osobné mená na strednom Slovensku I.2, 1983.
  • Daneš, F. Obecná jména místní. In TSČ 2, 1967, 434–476.
  • David, J. & P. Rous. Neviditelní svědkové minulosti. Místní a pomístní jména na Vysočině, 2006, 14–15.
  • Harvalík, M. Ke konkurenčním vztahům v českém anoikonymickém systému (na příkladě dvou anoikonymických strukturních modelů). In Harvalík, M. Synchronní a diachronní aspekty české onymie, 2004, 63–96.
  • Knappová, M. Rodné jméno v jazyce a společnosti, 1989, 51–52.
  • Mitter, P. Možnost aplikace vztahových modelů u názvů restaurací. AOn 44, 2003, 48–52.
  • Pleskalová, J. Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku, 1992.
  • Pleskalová, J. Vývoj vlastních jmen osobních v českých zemích v letech 1000−2010, 2011.
  • Sičáková, Ľ. Pomenovacie modely hydroným z povodia Slanej. In Považaj, M. & P. Žigo (eds.), Súradnice súčasnej onomastiky. Zborník materiálov zo 16. slovenskej onomastickej konferencie, 2007, 210–226.
  • Šrámek, R. Toponymické modely a toponymický systém. SaS 33, 1972, 304–318.
  • Šrámek, R. Slovotvorný model v české toponymii. SaS 37, 1976, 112–120.
  • Šrámek, R. Teorie onomastiky a roviny propriálního pojmenování. SaS 47, 1986, 16–28.
  • TSČ, 1962.
  • ÚOO, 1999, 34–50.
Citace
Jana Pleskalová (2017): MODELOVÁ KLASIFIKACE VLASTNÍCH JMEN MÍSTNÍCH. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/MODELOVÁ KLASIFIKACE VLASTNÍCH JMEN MÍSTNÍCH (poslední přístup: 12. 10. 2024)

Další pojmy:

onomastika lexikologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka