LOKÁL  (6. pád)

Základní

Jediný ↗pád, který v současné češtině přiděluje jménu předložka, která musí být foneticky realizovaná (v zahraniční literatuře se mu proto někdy říká prepozitiv): Bydlí [v Brně] // [*Brně]; obecně přijímané vysvětlení, proč je tomu tak, zatím není. Předložky přidělující l. jsou v (ve stole), na (na stole), po (po stole), o (o stolu), při (při hře). V tradiční gramatice se pokládá za pád primárně sémantický: typicky se objevuje v adjunktech, v nichž je předložka s místním významem a které jsou i interpretovány jako vyjádření místa na otázku kde? (odtud má l. také název): Lozí na Locstřeše × Lozí na Akuzstřechu. Ale objevuje se i v adjunktových předložkových skupinách bez této interpretace (O Vánocích bude pršet; Je chytrý po babičce) a ve skupinách analyzovaných jako komplement, tj. takových, v nichž je předložka selektována a nemá interpretaci místa: Uvažoval o rezignaci; Dohodli se na kompromisu.

Klasické gramatiky pozorují (a) v sg. ↗synkretismus koncovek l. a dativu (o bratr‑u/‑ovi, žen‑ě, měst‑u/‑ěk bratr‑u/‑ovi, žen‑ě, měst‑u); (b) v pl. všech substantiv koncovku ‑ch, která se objevuje v pl.adj.l. a genitivu; (c) v sg. neživotných mask. a neuter preferenci koncovky ‑u v pozici komplementu a koncovky ‑e v pozici adjunktu: Toužil po novém stol‑u / stol‑e × Lozí po stol‑u / po stol‑e. ✍Caha (2009) navíc pozoruje, že dativ a genitiv jsou synkretické pouze tehdy, má‑li stejnou koncovku l.: gen. měst‑a, dat. měst‑u, lok. měst‑u/‑ě × gen. kost‑i, dat. kost‑i, lok. kost‑i; gen. t‑é, dat. t‑é, lok. t‑é. Tato data se snaží vysvětlit teorie, které dekomponují význam l. jako nehierarchizovaný (✍Běličová, 1982, v rámci strukturalismu) n. jako hierarchizovaný (✍Caha, 2009, v rámci ↗nanosyntaxe) soubor sémantických rysů.

✍Daneš & Hlavsa a kol. (1987:168) popisují vztah mezi větami (a) Prohlásil, že Petr pomlouvá Evu – (b) O Petrovii prohlásil, že ei pomlouvá Evu / (b1) O Evěi prohlásil, že jii Petr pomlouvá („e“ v (b) je symbol pro foneticky nevyjádřený podmět). Formu o + l. získává člen obsahové vedlejší věty po ↗slovese mluvení, který je přesunut do  maticové věty, aby v ní vyjadřoval tzv. syžet.

Mnozí autoři pozorují distribuci (a) direkcionální předložkové skupiny a (b) předložkové skupiny s l. v kombinaci se slovesy přemísťování a změny polohy: (a) Postavil vázu k oknu (přemístění vázy, nic o její poloze) × (b) Postavil vázu u okna (změna polohy vázy, nic o jejím přemístění). ✍Taraldsen & Medová (2007) dále pozorují, že tato distribuce zůstává zachována v dějovém pasivu (Váza byla postavena k oknu × Váza byla postavena u okna), ale ve stavovém pasivu je k dispozici jen lokativní předložková skupina: Váza je postavená k *oknu / u okna. Viz také ↗pád.

Rozšiřující
Literatura
  • Běličová, H. Sémantická struktura věty a kategorie pádu, 1982.
  • Caha, P. The Nanosyntax of Case. PhD. diss., University of Tromsø, 2009.
  • Daneš, F. & Z. Hlavsa a kol. Větné vzorce v češtině, 1987.
  • Kamiš, K. Lokál a jeho problematika v současné spisovné češtině a slovenštině, 1986.
  • Konečná, D. O významech pádů v současné češtině, zejména v místních určeních. SaS 30, 1969, 347–357.
  • Miko, F. Rod, číslo a pád podstatných mien, 1962, 184–211.
  • Taraldsen, T. & L. Medová. The Czech Locative Chameleon. In Bašić, M. & M. Pantcheva ad. (eds.), Nordlyd 32. Special Issue on Space, Motion and Result, 2007, 200–238.
  • Viz také Pád.
Citace
Petr Karlík (2017): LOKÁL. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/LOKÁL (poslední přístup: 6. 3. 2021)

Další pojmy:

gramatika morfologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka