LIGATURA

Základní

Zvláštní případ ↗digrafu či dvou konkatenovaných ↗grafů, ve kterém z písařských, typografických či estetických důvodů jsou dva grafy vyjádřeny splynutě, resp. jsou dílčí grafy nápadně vzájemně ovlivněny pozicí v řetězci. Příkladem l. tvořící digraf jsou latinské , œ> místo <ae, oe>, příkladem l. pro dva samostatné konkatenované grafy jsou např. <fi, fl> místo <f i, f l>.

Specificky se pak termín l. užívá v písmech odvozených od indických systémů, např. v dévanágarí, kdy se l. míní jakékoliv splynutí dvou slabičných znaků, které má vyjadřovat konsonantický trs, někdy s tak pozměněnou podobou, že tvoří samostatné graf(ém)y: srov. dévanágarí <> = latinkové <ka>, dévanágarí <> = latinkové <ṣa>, dévanágarí <क्ष> = latinkové <kṣa>. V č. psací soustavě l. nejsou.

Rozšiřující
Literatura
  • Coulmas, F. The Blackwell Encyclopedia of Writing Systems, 2006, 129, 295–296.
  • Haas, W. Phono-Graphic Translation, 1970, 71–72.
  • Šefčík, O. K základním pojmům grafémiky. In Čornejová, M. & L. Rychnovská ad. (eds.), Dějiny českého pravopisu (do r. 1902), 2010, 30–38.
Citace
Ondřej Šefčík (2017): LIGATURA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/LIGATURA (poslední přístup: 21. 5. 2019)

Další pojmy:

grafémika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka