DIGRAF  (spřežka)

Základní

Zvláštní případ ↗grafu, který určujeme tehdy, pokud se dva prosté grafy vyskytují spolu v kontextu a pořadí tak, že tento kontext a pořadí jim dává jiný význam, než kdyby byly prostě v postavení vedle sebe v řetězci (konkatenovány); d. tedy není pouhá skupina dvou grafů vedle sebe. D. je zvláštním příkladem multigrafu, od jiných multigrafů (např. diakritických) se odlišující přítomností více prostých grafů.

č. psací soustavě je typickým příkladem digrafu ch, neboť zde existuje zvláštní vázanost obou grafů (<c> a <h>) k sobě. O d.č. psací soustavě lze hovořit i v případě <> (např. <džezva>). Typickými dalšími příklady d. jsou anglické <sh>, polské <sz, cz> (ve funkčním protikladu k složeným grafům složeným z prostého grafu a diakritikonu <ś, ć>), latinské <ae, oe>. V některých psacích soustavách je možné hovořit i o trigrafech, např. německé <sch>, to je pozoruhodným příkladem i proto, že se skládá vlastně z grafu a d. (= <s + ch>).

Historicky je d.č. <ů>, neboť šlo původně o dva grafy <u+o>, druhý pak byl písařskou zkratkou přesunut nad předchozí písmeno, dnes ovšem jde o diakriticky modifikovaný graf. V případě <ou, au, eu> se naopak jedná o d. jen v některých případech, neboť dílem sice splňují podmínku zvláštního významu v případě vyjádření diftongů ou, au, eu (např. <touha, auto, pneumatika>), v jiných případech (<poloučený, nauka, neunesl>) se ale jedná jen o vedle sebe konkatenované prosté grafy. Rozlišení d. a dvou prostých grafů je záležitostí již složitější grafematické analýzy, v případě prvním bychom měli mluvit o digrafémech («ou», «au», «eu»), v případě druhém o dvou grafémech («o»«u», «a»«u», «e»«u»). Zvláštním případem d. může být ↗ligatura.

Rozšiřující
Literatura
  • Coulmas, F. The Blackwell Encyclopedia of Writing Systems, 2006, 129, 295–296.
  • Haas, W. Phono-Graphic Translation, 1970, 42, 44–45, 71–72.
  • Hall, R. A. A Theory of Graphemics. Acta Linguistica 8, 1960, 13–20.
  • Šefčík, O. K základním pojmům grafémiky. In Čornejová, M. & L. Rychnovská ad. (eds.), Dějiny českého pravopisu (do r. 1902), 2010, 30–38.
Citace
Ondřej Šefčík (2017): DIGRAF. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/DIGRAF (poslední přístup: 19. 9. 2019)

Další pojmy:

grafémika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka