GRAF  (glyf)

Základní

Nejmenší prvek jakéhokoliv textu tištěného, zobrazeného, ručně psaného atd., který není rozložitelný na menší jednotky a který je jako takový vymezitelný proti grafům jiným. G. je tedy jednak segmentovatelný z grafického zápisu, jednak je substitucí potvrzen jako minimální jednotka grafického zápisu. Substituovatelný je pouze jako celek, nikoliv ve svých částech. G. zapisujeme jako <graf>. Zobecněním g. na základě distribuční analýzy je ↗grafém. Pokud je grafém realizován více g., tyto nazýváme alografy.

Rozeznáváme více typů g. Vyjma triviálního nulového g. (mezery, pauzy) jsou to:

Prostý graf (litera) je takový g., který je segmentálně samostatný a není interpunktem ani diakritikonem (viz níže). Soubor liter je tradičně označován jako ↗abeceda. Příklady prostých g.: <A, a, B, b, J, j>. Prosté g. mohou vznikat z původní modifikace prostého g. pomocí diakritiky. Tak latinkový g. G vznikl z g. C aplikací diakritiky, synchronně však oba g. považujeme za g. prosté.

Diakritikon je takový g., který není segmentálně samostatný, ale selektuje nějaký jiný g., a tak tvoří multigraf. Příklady diakritikonů (užito na kontrastních g.: <c × č>, <t × ť>, <a × á>). Diakritikonem není však v č. psací soustavě tečka nad minuskulním <i>, neboť neexistuje funkční protiklad bez tečky, jako tomu je v turecké psací soustavě <i × ı>, kde naopak diakritikonem tato tečka je. Celek g. prostého a diakritikonu je g. diakritickým.

Interpunkt je takový g., který nevyjadřuje přímo označující znaky, nýbrž označuje organizaci textu. Příklady interpunktů: <.><,>. Interpunkty jsou tedy systémovým ekvivalentem suprasegmentálních prvků v mluvní soustavě.

Multigraf (složený graf) je takový g., který se skládá z více g. a který jako celek má jinou funkci než pouhé konkatenování grafů. Příkladem multigrafu je třeba g. s diakritikonem (<ť>), případně digraf.

↗digrafu hovoříme tehdy, pokud se dva prosté g. vyskytují vázaně spolu s jiným významem, než mají oba stojící samostatně. Příkladem digrafu může být v č. či něm. psací soustavě <ch>. Digraf je tedy zvláštním případem multigrafu.

Za g. považujeme i zvláštní symboly, jako jsou např. číslice, +, &, → apod. Takovýmto g. říkáme figury.

Rozšiřující
Literatura
  • Bazell, C. E. The Grapheme. Litera 3, 1956, 43–46.
  • Catach, N. The Grapheme: Its Position and its Degrese of Autonomy with Respect to the System of the Language. In Augst, G. (ed.), New Trends in Graphemics and Orthography, 1986, 1–10.
  • Coulmas, F. The Blackwell Encyclopedia of Writing Systems, 2006, 173–174.
  • Gallmann, P. The Graphic Elements of German Written Language. In Augst, G. (ed.), New Trends in Graphemics and Orthography, 1986, 43–79.
  • Gleason, H. A. An Introduction to Descriptive Linguistics, 1967, 409–411.
  • Haas, W. Phono-Graphic Translation, 1970, 7–8, 24–25, 45–47.
  • Hall, R. A. A Theory of Graphemics. Acta Linguistica 8, 1960, 13–20.
  • Kohrt, M. The Graphic Elements of German Written Language. In Augst, G. (ed.), New Trends in Graphemics and Orthography, 1986, 80–96.
  • Nerius, D. Zur Bestimmung und Differenzierung der Prinzipien der Orthographie. In Augst, G. (ed.), New Trends in Graphemics and Orthography, 1986, 11–24.
  • Pulgram, E. Phoneme and Grapheme: A Paralell. Wd 7, 1951, 15–20.
  • Pulgram, E. Graphic and Phonic Systems: Figurae and Signs. Wd 21, 1965, 208–224.
  • Sgall, P. Lingvistický pohled na český pravopis I, II. SaS 55, 1994, 168–177, 270–286.
  • Šefčík, O. K základním pojmům grafémiky. In Čornejová, M. & L. Rychnovská ad. (eds.), Dějiny českého pravopisu (do r. 1902), 2010, 30–38.
Citace
Ondřej Šefčík (2017): GRAF. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/GRAF (poslední přístup: 20. 6. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka