KVANTITATIVNÍ SOCIOLINGVISTIKA × KVALITATIVNÍ SOCIOLINGVISTIKA

Základní

Základní přístupy v současné ↗sociolingvistice. Vztah mezi jaz. a společností, tj. obecný předmět sociolingvistiky, lze chápat různě a různě lze chápat i oba usouvztažněné komponenty, jazykové a sociální jevy. Proto je sociolingvistika podstatně rozrůzněna. V nejobecnější rovině lze hovořit o dvou základních přístupech, které lze identifikovat pod těmito názvy: 1. kvantitativní sociolingvistika, korelační sociolingvistika, kvantitativně variační přístup, labovovské paradigma; 2. kvalitativní sociolingvistika, interpretativní sociolingvistika, interakční sociolingvistika, etnografický přístup, rozumějící sociolingvistika. V návaznosti na diskusi o vztahu kvantitativního a kvalitativního sociálního výzkumu (✍Bryman, 1988; ✍Hughes & Sharrock, 2007), která probíhá intenzivně od 60. let 20. stol., lze hovořit o sociolingvistice orientované kvantitativně a sociolingvistice orientované kvalitativně, resp. o sociolingvistice kvantitativní a kvalitativní (interpretativní/interakční).

Rozšiřující

Zatímco první z těchto směrů, spjatý především s pracemi amerického lingvisty W. Labova, už nabyl téměř klasického tvaru (viz ✍Chambers, 1995), směr druhý vykazuje značnou variabilitu. Vychází z lingvistické antropologie (zejména etnografie komunikace – D. Hymes) a ↗etnometodologie (zejména etnometodologické ↗konverzační analýzy – H. Sacks). Za určitou syntézu tohoto směru lze pokládat práce J. Gumperze z počátku 80. let, deklarující „interpretativní přístup“ (v návaznosti na Gumperze pak práce řady něm. autorů, např. P. Auera, W. Kallmeyera aj.).

Interpretativní sociolingvistiku (i.s.) lze charakterizovat těmito základními rysy: (a) výchozími daty jsou audiální/audiovizuální nahrávky přirozeně se vyskytujících interakčních událostí (a k tomu přistupují jejich ↗transkripty); (b) analyzovány jsou interpretační procesy aktérů komunikace – to, jak aktéři interpretují verbální jednání svých komunikačních partnerů a jak svá verbální jednání činí interpretovatelnými (viz ↗kontextualizace); (c) jazyku je přisuzován interakčně konstitutivní charakter – užití jaz. variant, resp. ↗variet v komunikaci něco sociálního produkuje, není manifestací pouhého odrazu sociálních charakteristik mluvčích.

I.s. se utvářela v opozici k dominantnímu labovovskému paradigmatu, resp. k sociolingvistice kvantitativní (k.s.). Systematické srovnání obou přístupů lze vyjádřit takto:

1. K.s.: Východiskem je abstraktní jaz. systém; zkoumá se distribuce jeho jednotlivých prvků vzhledem k abstraktním sociálním útvarům (zejména sociálním třídám). – I.s.: Východiskem je mluvčí; zkoumá se to, co užíváním jaz. forem mluvčí v interakci uskutečňuje.

2. K.s.: Vysvětlení mají formu empirických teorií budovaných analogicky k empirickým teoriím v přírodních vědách. – I.s.: Užívají se teleologická vysvětlení (✍Downes, 1984).

3. K.s.: Jaz. faktory jsou determinovány sociálními faktory, jazyk je odrazem společnosti (jaz. jevy jsou závislé proměnné, sociální charakteristiky mluvčích jsou nezávislé proměnné). – I.s.: Jaz. jevy jsou součástí sociálních procesů, užívání jaz. je sociální jev, resp. jednání.

4. K.s.: Jde o přístup statický (je tu skrytý předpoklad, že demografické kategorie jako věk, pohlaví, etnicita, třída jsou v komunikaci vždy relevantní – aktuální sociální identity mluvčích zůstávají stranou). – I.s.: Jde o přístup dynamický (teprve v komunikaci se ukazuje, které sociální identity jsou pro mluvčí relevantní, resp. aktuální).

5. K.s.: Badatelé se koncentrují na vybrané jaz. jevy (centrální pojem jazyková proměnná se omezuje především na jevy fonologické a morfologické). – I.s.: Badatelé se zajímají o celé variety (zejména v případě „střídání kódů“) a v zásadě o všechny jaz. jevy, které jsou v komunikaci relevantní pro samotné mluvčí.

6. K.s.: Badatelé se koncentrují na vybrané sociální jevy: demografické kategorie a kontext (centrální pojem třída je spíš analytický konstrukt než etnokategorie). – I.s.: Badatelé se zajímají v zásadě o všechny sociální jevy, na které se v komunikaci orientují sami mluvčí (vedle výše uvedených zejména sociální distance, moc, nerovnost, kontrola, solidarita, důvěrnost…).

7. K.s.i.s. mohou být komplementární: z tří typů jazykových proměnných vymezených Labovem se i.s. v zásadě zaměřuje jen na „ukazatele“ a „stereotypy“ (viz ↗variování jazyka), tj. na to, co může mluvčí ve své mluvě v určité míře kontrolovat; „indikátory“ jakožto jazykové proměnné nejméně uvědomované jsou v i.s. víceméně stranou. Utváření i.s. lze vidět na pozadí výrazného nástupu kvalitativních metod do společenských věd. Výhody a nevýhody obou přístupů lze charakterizovat analogicky jako výhody a nevýhody kvantitativního a kvalitativního sociálního výzkumu (viz např. ✍Lammek, 1995).

Literatura
  • Auer, P. & A. di Luzio. (eds.) Interpretive Sociolinguistics, 1984.
  • Bryman, A. Quantity and Quality in Social Research, 1988.
  • Downes, W. Language and Society, 1998.
  • Downes, W. Language and Society, 1984.
  • Eckert, P. Linguistic Variation as Social Practice: The Linguistic Construction of Identity in Belten High, 2000.
  • Großkopf, B. & B. Barden ad. Sprachliche Anpassung und soziale Haltung: Zur Verstehenden Soziolinguistik der innerdeutschen Migration. Folia Linguistica 30, 1996, 359–384.
  • Gumperz, J. Discourse Strategies, 1982.
  • Hughes, J. A. & W. W. Sharrock. Theory and Methods in Sociology: An Introduction to Sociological Thinking and Practice, 2007.
  • Hinnenkamp, V. & M. Selting. (eds.) Stil und Stilisierung. Arbeiten zur interpretativen Soziolinguistik, 1989.
  • Chambers, J. K. Sociolinguistic Theory, 1995.
  • Kaderka, P. & J. Nekvapil. Doslov – Jazyk v sociální interakci: Nad českým překladem knihy Petera Auera Jazyková interakce. In Auer, P. Jazyková interakce, 2014, 237–248.
  • Kallmeyer, W. (ed.) Kommunikation in der Stadt, 1994.
  • Kotthoff, H. (ed.) Interactional Sociolinguistics, 1996.
  • Lammek, S. Qualitative Sozialforschung, 1995.
  • Milroyová, L. & M. Gordon. Sociolingvistika: Metody a interpretace, 2012.
  • Schilling, N. Sociolinguistic Fieldwork, 2013.
Citace
Jiří Nekvapil (2017): KVANTITATIVNÍ SOCIOLINGVISTIKA × KVALITATIVNÍ SOCIOLINGVISTIKA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/KVANTITATIVNÍ SOCIOLINGVISTIKA × KVALITATIVNÍ SOCIOLINGVISTIKA (poslední přístup: 13. 8. 2020)

Další pojmy:

sociolingvistika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka