KOORDINAČNÍ SPOJKA

Základní

V tradiční gramatice spojka, která spojuje paratakticky spojené složky v koordinačních konstrukcích; viz ↗koordinace, ↗spojka; nazývá se také souřadicí spojka a někdy se lze setkat i s názvem konjunktor. K.s. se z hlediska výskytu v koordinační konstrukci objevují nezávisle na jiném výrazu: má hlad, a / ale / nebo má žízeň, n. je jejich distribuce řízena nějakým výrazem v první složce: buď má hlad, *a / *ale / nebo má žízeň; nejen má hlad, *a / ale i / *nebo má žízeň; spojka nýbrž se může objevit jen po záporné větě: *má / nemá hlad, nýbrž má žízeň. S k.s. se kombinují adverbia, která se objevují v obou koordinovaných složkách; buď jsou stejná (Hned pršelo (a) hned svítilo slunce; Jednak se mi to nelíbí (a) jednak na to nemám peníze), n. jsou různá, ale existuje mezi nimi sémantický vztah: Napřed nevěřil (a) potom to pochopil; Tady prší (a) tam svítí slunce aj. V gramatikách bývají označovány vágním termínem spojovací výraz.

Rozšiřující

K.s. jsou neohebná slova (především a, i, ale, (a)nebo), jejichž funkcí je spojovat koordinované složky v koordinačních konstrukcích (viz ↗koordinace). Z hlediska syntaktického se k.s. vyznačují tím, že (a) se mohou kombinovat se složkami různého typu (slova, fráze, věty) a různých gramatických kategorií, viz (1); (b) nemohou se kombinovat mezi sebou, viz (2); (c) nejsou mobilní, tzn. musí stát mezi koordinovanými složkami, viz (3):

(1)

a.

Koupila si [troje šaty, dvoje kalhoty a několik blůziček]

(DP)

b.

Je sice [chytrý, ale velice domýšlivý]

(AP)

c.

Přijedu [v sobotu nebo v neděli]

(PP)

d.

Až se vrátím, tak vám [napíšu nebo zatelefonuju]

(VP)

e.

Hledali jsme ho celý den, ale objevil se až k večeru

(CP)

(2)

a.

*Svítí sluníčko, a ale přesto je zima

b.

*Pojedeme letos k moři (a)nebo a na hory?

c.

*Letos pojedeme k moři i a na hory

(3)

Budeme cestovat vlakem nebo letadlem / *vlakem letadlem nebo / *nebo vlakem letadlem

Některé k.s. se mohou též chovat jako adverbia (ale, avšak, tedy, tudíž) n. jako vytýkací částice (i, ani), tzn. že se mohou kombinovat s jinou spojkou a objevit se uvnitř věty, viz (4):

(4)

a.

Má rád nejen maso, ale i ryby / Má rád všechno, dokonce i ryby

b.

Mohu se tedy na vás spolehnout?

c.

Jedna věc mi není ještě jasná, časem na to ale však přijdu

Z hlediska sémantického jsou k.s. konektory, které denotují sémanticko‑logické vztahy mezi koordinovanými složkami: slučovací (↗konjunkce: a, i, ani, nebo), vylučovací (↗disjunkce: (a)nebo, či), odporovací (↗adverzativnost: ale, (a)však, leč, nýbrž), ↗gradace (ba), ↗příčinný/důvodový vztah (neboť), ↗důsledkový/následkový vztah (tedy, tudíž, tak).

Spojky ai vyjadřují obě slučovací vztah, nejsou však ekvivalentní. Spojka i nemůže být použita v dosahu větné negace a musí být v (5b) nahrazena spojkou ani (ani je tedy negativní ekvivalent i). Spojka a v dosahu větné negace být může:

(5)

a.

Potkal jsem Matěje a / i / *ani Karlu

b.

Nepotkal jsem Matěje a / *i / ani Karlu

Spojka i má též omezenější distribuci než spojka a, neboť nemůže koordinovat tázací slova v (6a), nominální skupiny kombinující se s kolektivním predikátem v (6b) a věty v (6c); viz ✍Škrabalová (2004a), ✍Škrabalová (2004b):

(6)

a.

*Kde i kdy se koná ta konference?

b.

*Matěj i Karla se setkali na nádraží

c.

*Pavel píše knihy i Jan je prodává

Nemožnost použití spojky i v (6) vyplývá z toho, že i vyžaduje distributivní interpretaci koordinovaných konstrukcí, zatímco a je kompatibilní s distributivní i s kolektivní interpretací. Distributivní interpretace předpokládá uzavřenou množinu prvků a implikuje, že výpověď se vztahuje individuálně na každý prvek; jde tu o fokalizaci tohoto individuálního vztahu. Proto je i též nazýváno emfatickou spojkou (✍Comrie & Corbett, 1993). Tato fokalizační schopnost je typická pro i (ani), které na rozdíl od a funguje též jako vytýkací částice (angl. focus particle), viz (7a). Jako vytýkací částice se i (ani) může kombinovat se spojkou a, viz (7b) a (7c), kde je fokalizace druhého konjunktu pomocí i zdůrazněna adverbiem dokonce.

(7)

a.

Přijdu i zítra / *Přijdu a zítra / Nepřijdu ani zítra

b.

Přijdu zítra a i pozítří / *Přijdu zítra i a pozítří / Nepřijdu zítra a ani pozítří

c.

Přijdu zítra a dokonce i pozítří / Nepřijdu zítra a dokonce ani pozítří

Ze stejného důvodu mohou pouze spojky iani fungovat jako iniciální spojky v tzv. korelativní koordinaci, která má vždy distributivní interpretaci; ✍Haspelmath (2004) ji nazývá kontrastivní koordinací, viz (8), kde je fokalizován každý prvek množiny denotované koordinací. Korelativní koordinaci lze rovněž tvořit se spojkami (a)neboale v kombinaci s daným adverbiálním výrazem před první koordinovanou složkou: buď – (a)nebo, ne(jen) – ale (i), viz (4a), a také pomocí adverbiálních výrazů jak(ý) – tak(ový), čím – tím, hned – hned, jednak – jednak. Tyto výrazy však umožňují pouze binární konstrukce, viz (9b,c):

(8)

Přijdu i dneska i zítra / *Přijdu a dneska a zítra / Nepřijdu ani dneska ani zítra

(9)

a.

Neměl jiné východisko: buď se vrátit, nebo zůstat na místě, nebo pokračovat dále

b.

Jak Karla, tak Pavel odjeli na venkov / *Jak Karla, tak Pavel, tak Matěj odjeli na venkov / *Jak Karla, tak Pavel se políbili

c.

Čím dřív začneš, tím dřív to bude hotové

1 Syntaktický status koordinačních spojek

Ve většině tradičních analýz včetně rané ↗TGG (✍Lakoff & Peters, 1969; ✍Jackendoff, 1977) nemají spojky v koordinačních konstrukcích žádný syntaktický status a jsou považovány za syntakticky zvláštní elementy. Jsou vsunuty do struktury na základě pravidla, podle kterého lze frázi XP rozepsat jako frázi XP, jíž předchází spojka (XP → Conj XP), což je problematické vzhledem k sémantické roli spojky v rámci koordinační skupiny. ✍Ross (1967) však ukazuje, že z hlediska syntaktického a prozodického tvoří spojka frázi s koordinovanou složkou, která ji následuje. Tato fráze může být totiž oddělena od první složky a použita i mimo koordinační konstrukce jako adjunkt n. samostatná výpověď, viz (10):

(10)

a.

Budeme cestovat vlakem – nebo letadlem × *Budeme cestovat vlakem nebo – letadlem

b.

Okamžitě mi to vrať! / Vrať mi to, ale okamžitě!

c.

A přišlo jaro / *Přišlo jaro a

Na základě Rossových argumentů je v současné ↗TGG (✍Munn, 1993; ✍Kayne, 1994; ✍Johannessen(ová), 1998) spojka analyzována jako syntaktická a sémantická hlava koordinační fráze, tzv. ConjP v (11) (viz ↗koordinace). Spojka tím získává syntaktický status funkční hlavy, jejíž specificitou je to, že přebírá též rysy první koordinované složky (podle obecné shody mezi hlavou a specifikátorem, Specifier‑Head Agreement). Iniciální spojkový n. adverbiální výraz v korelativní koordinaci je považován za adverbiální adjunkt ke ConjP (✍Johannessen(ová), 1998; ✍Hendriks(ová), 2004) n. za hlavu distributivní fráze v (12), která selektuje ConjP s určitou hlavou (✍Škrabalová, 2004a; ✍Škrabalová, 2004b; ✍de Vries, 2005):

(11)

Potkal jsem [ConjDP [DP Matěje] [Conj' a [DP Karlu]]]

(12)

Potkal jsem [DistP i [ConjDP [DP Matěje] [Conj' i [DP Karlu]]]]

V netransformačních syntaktických modelech (např. ↗HPSG, viz ✍Pollard & Sag, 1994, n. ↗LFG, viz ✍Dalrymple(ová), 2001) jsou spojky považovány za pouhý markern. tzv. slabou hlavu (weak head, ✍Abeillé(ová), 2005), tzn. hlavu, která sice selektuje svůj komplement, ale přebírá jeho rysy včetně gramatické kategorie. Výsledkem kombinace spojky s komplementem ve (13) je tedy fráze stejné kategorie jako komplement, která má kromě vlastností komplementu navíc rys [+koord]:

(13)

[NP [NP Petr] [NPkoord [Conj a [NP Marie]]]]

Status k.s. jako syntaktické hlavy je/se zdá v č. problematický v souvislosti s ↗klitikami, která mohou následovat podřadicí spojky ve (14a) a spojku nebo ve (14b), ne však spojku a či ale ve (14c, d). Za předpokladu, že klitika se musí opřít o hlavu/frázi uvnitř CP, lze vysvětlit negramatičnost ve (14c, d) tím, že hlava Conj je zde vně/mimo CP, viz (15a). V případě spojky nebo jde o koordinaci menších frází (FinP, viz pozice klitik u ✍Lenertové, 2001) v rámci jedné CP, viz koordinace s buď – (a)nebo v (15b):

(14)

a.

Petr říkal, že se zdržel v práci / *že zdržel se v práci

b.

Petr na tu schůzku zapomněl nebo se zdržel v práci / *nebo zdržel se v práci

c.

Petr měl dlouhé jednání a zdržel se v práci / *a se zdržel v práci

d.

Petr na tu schůzku nezapomněl, ale zdržel se v práci / *ale se zdržel v práci

(15)

a.

[ConjP [CP Petr měl dlouhé jednání] [Conj' a [CP zdržel se v práci]]]

b.

[CP [DistP Buď [ConjP [FinP se Petr zdržel v práci] [Conj' nebo [FinP se mu něco stalo]]]]]

2 Sémantický status koordinačních spojek

Ve formální lingvistice jsou spojky přirozeného jaz. chápány jako logické spojky (↗junktory), tedy jako sémantické funkce, které operují s argumenty různého sémantického typu (✍Partee(ová) & Rooth, 1983) a které jsou definovány extenzionálně, tzn. na základě pravdivostních hodnot. Pravdivostní hodnota spojek je funkcí hodnot jejich argumentů, viz (16), kde hodnota 1 znamená „pravda“ a hodnota 0 „nepravda“.

(16)

a.

x ∧ y = 1 když x = 1 a y = 1, jinak x ∧ y = 0 (konjunkce)

b.

x ∨ y = 1 když x = 1 nebo y = 1, jinak x ∨ y = 0 (disjunkce)

Spojky přirozeného jaz. se však od logických spojek liší tím, že podléhají různým syntaktickým omezením a vyjadřují navíc další sémantické n. pragmatické obsahy, které se buď považují za sémantickou součást jejich významu (viz ↗konjunkce, ↗adverzativnost, ↗disjunkce), n. za ↗konverzační implikatury (u nás Karlík v , 1998). Např. spojka ale nemůže koordinovat nominální složky, je pouze binární, a navíc vyjadřuje rozpor/kontrast mezi tím, co platí a co neplatí, viz (17a), n. popírá očekávání daná obsahem první složky, viz (17b), kde se očekává, že jako starší bude i rozumnější:

(17)

a.

Nepojedu do Norska, ale do Švédska

b.

Je sice starší, ale že by byl rozumnější, to se říct nedá

Spojka a vyjadřuje typicky paralelní vztah, ale také časovou následnost, příčinu, či důsledek:

(18)

a.

Navštívil mě Petr a potom Pavel (časová následnost)

b.

Navštívil mě Pavel a současně Petr (časová současnost)

c.

Jan loni neuspěl u zkoušek, a proto musel opakovat celý druhý ročník. (důsledek)

Analýza spojek jako extenzionálních junktorů je nevhodná u nominálních koordinací s plurálovou interpretací (se spojkou a), které nemohou mít větnou variantu, např. pokud se tyto koordinace kombinují s kolektivními predikáty, viz (19). V těchto případech spojka a funguje jako operátor tvořící z jednotlivých složek (atomů) plurálovou neatomickou entitu (✍Link, 1984; ✍Link, 1998), na kterou je kolektivní predikát aplikován, viz (20):

(19)

a.

Petr a Marie se setkali na nádraží

b.

# Petr se setkal na nádraží a Marie se setkala na nádraží

(20)

a.

setkat se (P ⨁ M)

b.

# setkat se (P) ∧ setkat se (M)

Literatura
  • Abeillé, A. Les syntagmes conjoints et leurs fonctions syntaxiques. Langages 160, 2005, 42–66.
  • Borsley, R. D. Against ConjP. Lga 115, 2005, 461–482.
  • Comrie, B. & G. G. Corbett. The Slavonic Languages, 1993.
  • Culicover, P. W. & R. Jackendoff. Semantic Subordination despite Syntactic Coordination. LI 28, 1997, 195–217.
  • Dalrymple, M. Lexical Functional Grammar. Syntax and Semantics 34, 2001.
  • de Vries, M. Coordination and Syntactic Hierarchy. Studia Linguistica 59, 2005, 83–105.
  • Dik, S. Coordination. Its Implication for the Theory of General Linguistics, 1968.
  • Gazdar, G. & G. Pullum ad. Coordination and Tranformational Grammar. LI 12, 1982, 155–182.
  • Haspelmath, M. Coordinating Constructions: An Overview. In Haspelmath, M. (ed.), Coordinating Constructions, 2004, 3–40.
  • Hendriks, P. Coherence Relations, Ellipsis and Contrastive Topics. Journal of Semantics 21, 2004, 133–153.
  • Chomsky, N. Syntactic Structures, 1957.
  • Jackendoff, R. X-bar Syntax: A Study of Phrase Structure, 1977.
  • Johanessen, J. B. Coordination, 1998.
  • Johanessen, J. B. The Syntax of Correlative Adverbs. Lga 115, 2005, 419–443.
  • Kayne, R. The Antisymmetry of Syntax, 1994.
  • Lakoff, G. & S. Peters. Phrasal Conjunction and Symmetric Predicates. In Reibel, D. & S. Shane (eds.), Modern Studies in English: Reading in Transformational Grammar, 1969, 113–142.
  • Landman, F. Groups I. L&P 12, 1989, 559–605.
  • Landman, F. Groups II. L&P 12, 1989a, 723–744.
  • Lasersohn, P. Plurality, Conjunction, and Events, 1995.
  • Lenertová, D. On Clitic Placement, Topicalization and CP-Structure in Czech. In Zybatow, G. & U. Junghanns (eds.), Current Issues in Formal Slavic Linguistics, 2001, 294–305.
  • Link, G. Hydras: On the Logic of Relative Constructions with Multiple Heads. In Landman, F. & F. Veltman (eds.), Varieties of Formal Semantics. Proceedings of Fourth Amsterdam Colloquium, 1984, 243-262.
  • Link, G. Algebraic Semantics in Language and Philosophy, 1998.
  • Munn, A. Topics in the Syntax and Semantics of Coordinate Structures. PhD. diss., Univ. of Maryland, 1993.
  • Partee, B. & M. Rooth. Generalized Conjunction and Type Ambiguity. In Bäuerle, R. & C. Schwartze ad. (eds.), Meaning, Use and Interpretation of Language, 1983, 361–383.
  • Pollard, C. & I. Sag. Head-Driven Phrase Structure Grammar, 1994.
  • Ross, J. R. Constraints on Variables in Syntax. PhD. diss., MIT, 1967.
  • , 1998.
  • Škrabalová, H. Recherches sur la syntaxe et la sémantique des expressions coordonnées, avec application particulière à la coordination nominale en tchèque. PhD. diss., Univ. Paris 3, 2004a.
  • Škrabalová, H. Koordinace a struktura nominálních frází v češtině. In Č-US 5, 2004b, 213–223.
Citace
Hana Gruet Škrabalová (2017): KOORDINAČNÍ SPOJKA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/KOORDINAČNÍ SPOJKA (poslední přístup: 15. 6. 2019)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka