Nejbližší č. termín je souvýskyt; zpravidla se uvádí, které prvky větné stavby patřící do stejné kategorie se mohou vyskytovat ve stejné/analogické pozici téže roviny stavby věty. K. se zjišťuje např. u adv. Kookurující adv. s funkcí adverbiálního určení mohou být významově různá (Večer šel rychle domů), n. z totožné sémantické skupiny (Stalo se to dnes ráno; Kniha je vpravo dole vzadu; Sedí u okna v křesle). Ve druhém případě ✍MČ 3 (1987) hovoří o zmnožení syntaktické pozice, a to o adordinovaných adverbiálních určeních lišících se svou extenzí (viz ↗adordinace). Jejich pořadí je často ireverzibilní: podle ✍MČ 3 (1987:419–430) tzv. izotropní skupiny, např. Počkám na nádraží v hale / Počkám v hale na nádraží, druhé adverbiální určení má funkci nekongruentního atributu. Tzv. kategorizační funkce slovosledu se vztahuje i na k. polysémních deadjektivních adverbií typu prostě, přirozeně, rozhodně, vážně. V případech typu Rozhodně se choval prostě / Prostě se choval rozhodně / Choval se rozhodně prostě / Choval se prostě rozhodně si adv. s funkcí vlastního rématu (stojící v koncové pozici) zachovává význam kvalifikační, kdežto adv. bezprostředně předcházející adv.n. umístěné na počátku věty má funkci komentující, srov. ✍Uhlířová (1979).

O k. v sémantickém smyslu se dále hovoří jednak při popisu sémantiky některých sloves, např. ✍Daneš & Hlavsa a kol. (1987:77) popisují souvýskyty jako symetrické lokalizace, zejm. však s ohledem na tzv. feature cooccurence restrictions (FCR), tj. omezení k. rysů/kategorií, u ✍Gazdara & Kleina ad. (1985). FCR (celkem se jich uvádí 19) jsou jednak univerzální, jednak specifická pro jednotlivé jaz. Např. má-li kategorie specifikující rys „VFORM“ (formu slovesa), pak je implikováno (FCR říká), že má zároveň rys +V, -N; podobná omezení platí pro jména a předložky: [NFORM ⊃ +N,-V]; [PFORM ⊃ -N,-V].